Jiří Baťa.: Prolomení prestižní kriminalistické praxe podle potřeby?

KOMENTÁŘ

Pan Paroubek se ve svém článku rozplývá nad rozhodnutím Nejvyššího soudu, který rozhodl, že provedené odposlechy, na kterých byla postavena obžaloba proti J. Nečasové, jsou nezákonné.

27. června 2020 - 07:00
Ostravské soudy, okresní i krajský, nesprávně povolily odposlechy a jak Nejvyšší soud rozhodl, postupovaly prý nezákonně. V této souvislosti pan Paroubek připomíná také kauzu MUDr. Ratha, k terého byly také uskutečněny odposlechy prý velmi diskutabilním způsobem a s velmi vágním zdůvodněním, které vypadá jako přímá provokace části policie vůči vlivnému politikovi.


Ponechme stranou kauzu a rozsudek pana Ratha, resp. kauzu Nagyová-Nečasová, zastavme se u letité kriminalistické praxe, což je dokazování na základě  telefonického odposlechu. Říká se, že pokrok nelze ztastavit, ale jak dokazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu, vyšší zájmy dovedou tento pokrok zastavit, aniž by byla respektována letitá osvědčená praxe dokazování trestného činu. Nevím, do jaké míry má pan Jiří Paroubek zkušenosti s kriminalistickou praxí ale zdá se, že se kriminalistikou příliš nezabýval. Také proč, když  jeho aprketou vždy byla hlavně politika, o to víc by měl být opatrnější ve vyslovování názoru ke kriminalistické praxi na používání telefonních odposlechů. Abychom si rozuměli, tak pan Paroubek kvituje s povděkem, že Nejvyšší soud telefonní odposlechy v kauze Nagové-Nečasové zrušil jako nezákonné aniž by si uvědomil, že tento precedens, jak to také hodnotí, může být stejně účelově použít i jiných kauzách či rozsudcích.
    
Nevím, jak dalece se rozhodnutí Nejvyššího soudu bude jako precedens aplikovat v soudní praxi, případně v již platných rozsudcích, jedno je však nutné vzít v potaz a sice, že nejde o soudní vyšetřování krádeže sušenek v samoobsluze ale o politickou kauzu, na kterou latentně působí tlaky z vyšších pater politiky a jistých společenských vrstev, kde zcela nepochybně svou roli hraje i korupce. Je samozřejmé, že tento fakt nebude nikdo veřejně, resp. oficiálně přiznávat, ale vyvolané změny v podobě rozhodnutí o zrušení telefonních odposlechů tomu hodně nasvědčují. To je jedna stránka věci.
    
Druhá, že uspokojení pana Paroubka je ryze politického charakteru, protože jak jsem zmínil, jedná se o kauzy s politickým podtextem či charakterem, o čemž nelze pochybovat. Pokud byla v tomto případě zrušena platnost nezákonných telefonických odposlechů (a bude-li jako precedens podobně postupováno v případě MUDr. Ratha   a možná i dalších), bude mít konečný verdikt soudu o vině či nevině příchuť ši spíše  pachuť korupčně ovlivněného rozsudku., o čemž také svědčí problematický způsob vedení soudního pojednávání. Nicméně, dá se tušit, že to bude rozsudek po pravdě hanebný, irelevantní a nespravedlivý, ale kromě ostudy a pocitu ovlivněného rozsudku to nebude mít větší společenské následky. Je zde ale otázka zda rozhodnutí Nejvyššího soudu o neplatnosti telefonních odposlechů bude uplatňována  také ve všech dalších případech vyšetřování trestné činnosti bez rozdílu tedy, zda jde o případ hospodářský, politický nebo kriminální.
     


Pokud by šlo např. o vyšetřování kriminálního případu vraždy, pak při dokazování viny se často nelze obejít bez telefonických odposlechů. Nabízí se tedy otázka, zda tento technický pokrok, který jako důkazní materiál umožňuje dokazovat vinu, např. v případě vraždy usvědčit vraha, bude také respektováno stanovisko NS, že telefonické odposlechy jsou nezákonné, notabene, dal-li k tomu souhlas státní zástupce? Není od věci se také ptát, zda je rozdíl ve způsobu vyšetřování a dokazování viny trestného činu hospodářsko politického charakteru a vyšetřování a dokazování přepadení, znásilnění, ublížení na zdraví, loupeže či vraždy? Domnívám se, že vyšetřovací způsob trestných činů nelze škatulkovat podle charakteru trestného činu, ale podle obsahu a závažnosti, přičemž způsoby dokazování, nejsou-li v rozporu s lidskými právy, jsou prakticky vždy jednotné, lišící se jen v konkrétních případech a detailech dokazování. Jinými slovy, budou-li nadále (za dodržování zákoných podmínek) prakticky umožněny telefonické odposlechy například ve vyšetřování a dokazování vážného trestného činu loupežného přepadení banky s lidskou obětí, pak je proti jakékoliv logice, aby v jiném, např. méně závažném případě trestného činu hospodářského charakteru (s politickým podtextem), byly odposlechy považovány za nezákonné.
    
Jak již bylo výše zmíněno, jakýkoliv technický prokrok, v tomto případě vyšetřování trestné činnosti obecné nebo závažné kriminality mj. formou odposlechů nelze zastavit, resp. nelze měnit jen podle libosti, vlivu a zájmu některých osob a politického prostředí. V kauze Nagyová-Nečasová je to hra peněz, ať už šlo o peníze v podobě jejich drahých dárků jako pozornost za jisté protislužby, nebo o virtuální peníze, které ovlivňují průběh soudního řízení této na první pohled osobní kauzy, ale v širším chápání s výrazným politickým podtextem a dopadem. Nevím, z čeho má pan Paroubek takové uspokojení, zda proto, že se kauza Nečasové přelila do nadějnějšího soudního pojednání, nebo, že rozhodnutí Nejvyššího soudu umožní MUDr. Rathovi jako precedens uplatnit své další požadavky, nebo z toho, že telefonní odposlechy jako jeden ze způsobů prestižního dokazování trestné činnosti budou mít definitvně utrum. Rozhodnutí Nejvyššího soudu se proto jeví jako spíše účelové, vynucené jistými vlivy a zájmy, protože vyšetřování už zřejmě zašlo „až příliš daleko“, což by asi pro  jistý lidi bylo zklamáním v očekávání příznivějšího výsledku soudu. Zdá se, že Boží mlýny nejenže melou pomalu a nejistě, ale také hodně podezřele!

Jiří Bata



Anketa

Kdyby se dnes konaly v ČR prezidentské volby, komu byste dali svůj hlas?