Mluvili jsme s panem prezidentem o tradičním česko-srbském přátelství, které se odehrávalo například v roce 1938, kdy jsme byli zrazeni svými západními spojenci, ale i v roce 1968, kdy jsme byli zrazeni východními spojenci. Člověk si nevybere. V obou případech nám srbský národ vyjádřil svoji podporu. A my jsme se mu odvděčili bombardováním. Právě proto bych při této příležitosti chtěl za svoji osobu se omluvit za bombardování tehdejší Jugoslávie. Talleyrand by řekl, bylo to horší než zločin, byla to chyba. A já bych chtěl srbský národ jako osoba poprosit za odpuštění. Celou dobu mě to trápilo. Ano, v době, když se rozhodovalo o bombardování Jugoslávie, byla Česká republika několik týdnů v Severoatlantické alianci, byli jsme poslední, kdo dal souhlas a zoufale jsme se ohlíželi alespoň po jedné zemi, která by se s námi spojila a byla by proti, ale zůstali jsme sami. Přesto nás to neomlouvá, přesto to byl nedostatek odvahy. A touto omluvou a prosbou za odpuštění jsem se zbavil mnohaletého traumatu, protože pokání osvobozuje a, jak říkávají latiníci, dixi et salvavi animam meam, řekl jsem a spasil jsem svoji duši.

A nyní mně dovolte, abych přešel k záležitostem všedního dne. Mluvili jsme s panem prezidentem o úspěšně se rozvíjející ekonomické spolupráci. V mých podkladech byly tři stránky českých firem, které úspěšně investují v Srbsku. Mluvili jsme také o hodnocení našich zemí z hlediska zahraničních vztahů. Zde bych chtěl ocenit srbskou schopnost navazovat přátelské nebo alespoň korektní vztahy se všemi významnými zeměmi. Rád bych také ocenil rychlý postup očkování v Srbsku, který je spojen s tím, že Srbsko má k dispozici vakcíny hned z několika zemí.

Závěrem mi dovolte říci, že si velice vážím této návštěvy, že rád vzpomínám na svoji návštěvu Bělehradu a doufám, že se do tohoto krásného města těsně před ukončením své prezidentské mise ještě jednou podívám.

Miloš Zeman