I tuto akci totiž podporují Američané. Americká ambasáda je jedním z hlavních partnerů této manifestace úchylnosti.

A to jsem se zařekl, že v komentáři alespoň pro tento týden nebudu psát o Spojených státech ani o Izraeli. Že nechám na pokoji všechny ty Janečky, Eiseny, Pehe, Vondry, CIA, všechny ty Netanjahuy, Liebermany, Mossad či domácí Fischery.

Vybral jsem si proto téma na první pohled nepolitické, ač ve své podstatě politické nadmíru, nadmíru zpolitizované. Jako každého normálního člověka, navíc jako konzervativce a národovce, mne nemůže nechat v klidu plánovaná provokace sexuálně postižených spoluobčanů, kteří se skrývají za ptydepe zkratkou LGBT (respektive LGBTIQ, neb se tato komunita úchylek rozrostla za uplynulý rok o další "kategorie"). Jejich troufalost nezná mezí, když se letos, povzbuzeni úspěchem z loňského roku, chtějí sejít na svůj manifestační průvod dokonce u sochy sv. Václava. Napíši svůj komentář o nich, řekl jsem si.

Ale ouha. Prohlížím webové stránky této oplzlé celotýdenní monstrakce a zjišťuji, že vedle buzerantských klubů a barů, pravdoláskařských a sorošovských lidskoprávních iniciativ a sdružení, údajně veřejnoprávní České televize, Centra současného "umění" DOX a Bakalovy Nadace OKD akci podporuje - světe div se, už je to tu zase, já tomu snad neuniknu - americká a izraelská ambasáda. Žádná jiná, jen tyto dvě. Jsem z toho celej štampachovej...

Abych byl přesnější, o té první jsme to věděli už loni, kdy americký velvyslanec Eisen dokonce organizoval společný výpad vícero zahraničních velvyslanectví proti prezidentu Klausovi, který akci kritizoval. Ale zatímco velvyslanec se zřejmě může takto pochybně vměšovat do vnitřních záležitostí země a určovat, jak se máme k sexuálně postiženým chovat, jeden z mála těch, kteří na troufalost tohoto amerického vměšování upozornili, Ladislav Bátora, byl za své nesouhlasné stanovisko pokárán a vyvolal tak malou letní vládní krizi. Úředník se prý nemá co vměšovat do politiky. Ale to jen tak na okraj...

Dozvěděli jsme se tehdy, že to Eisen nemá ze své hlavy, ale že jde o regulérní součást americké zahraniční politiky, americké diplomacie. To, že má vůbec nějaká země jako součást své zahraniční politiky podporu buzerantských pochodů ve všech koutech světa, je tedy k politování, ale do toho by nám asi nic nemuselo být, kdyby se nás to přímo netýkalo. Ať si v Americe svůj postoj k postiženým řeší jak chtějí, ať se baví o tom, zda mají teplí oficiálně jít do armády či ne, ale nás ať do podobných otázek nezatahují. Leč vykládejte to takovému Eisenovi - jednak je to namyšlený frajírek, který má pocit, že nám musí poradit (jak s korupcí, jak s Cikány, jak s LGBTIQRFSDT komunitou), jednak to má za úkol od Hilary Clintonové.

Že se ale podobně oficiálně angažuje i izraelská ambasáda, je letošní novum. Ne že by to bylo až takové překvapení, ono to spolu nejspíše souvisí - Eisen sám je košér velvyslanec a jako každý americký velvyslanec (i nekošér) je tak trochu zároveň izraelský velvyslanec, protože pouta mezi velkoštetlem Nový York (potažmo Washingtonem) a Jeruzalémem jsou ještě užší než mezi Jeruzalémem a Prahou (což mi připomíná, jak nedávno prezidentský kandidát Jan Fischer konstatoval, že Praha je po Jeruzalému a New Yorku třetím židovským světovým centrem, kde vše české je zároveň židovské a židovské je české). Takže je nabíledni, že pokud byla Praha donedávna jednou z posledních metropolí, kde se duhové mašírování nekonalo, pak se to musí honem rychle napravit a trochu té úpadkové kultury je nám sem na americko-izraelské přátelské doporučení třeba importovat.

Švanda je to především pro nás, kteří si z Izraele a z Ameriky nesedáme na zadek, jako někteří jiní rádoby-konzervativci (rozuměj: neokonzervativci), kteří si myslí, kdovíjak nejsou pravicoví, když tleskají všemu, co přichází z těch dalších dvou světových židovských center vedle Prahy. Pro nás, kteří naopak varujeme, že ze spojenectví těchto dvou zemí až příliš často přichází na svět zlo v podobě válek a morálního rozkladu. Totiž - švanda pozorovat, jak se s touto skutečností popasují právě ti naši neokonzervativci. Jak trefně poznamenal jeden můj známý, bude zajímavé sledovat Romana Jocha, Dana Drápala a další neokony, kupříkladu z ICEJ (konzervativní sionističtí evangelikálové z Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém), jindy vždy podporující vše izraelské, jak se budou tvářit na to, že jejich vzývaná země doporučuje a zaštiťuje něco tak nejen nekonzervativního, ale přímo anti-konzervativního, pokleslého, ano, protikřesťanského.

Pikantní pak je, že izraelská ambasáda není jedinou izraelskou stopou v letošní "oslavě hrdosti". Při zkoumání stránek Prague Pride 2012 má brzy člověk pocit, že to je tak napůl izraelská akce (možná to je utajená část dohody mezi vládami ČR a Izraele, chtělo by se škodolibě říci, ale tady není vtipkování na místě, ono to tak klidně může být, jeden dnes už ani neví...). Posuďte sami. Na hudením festivalu na Střeleckém ostrově, kterým vyvrcholí sobotní gaypochod, budou vystupovat pouze české, případně slovenské kapely, ale hned dvě izraelské (jako jediné zahraniční). V rámci doprovodného programu "Transgender Me 2012" (do češtiny nepřeložitelné) vystoupí na afterparty v ON klubu izraelská teplá zpěvačka Ziona Patriot (sic!). A ve stejném klubu v jiný den také další izraelská lesbická pěvkyně Nikka Bukaee. Aby toho nebylo málo, celou akci také podporuje Institut Terezínské iniciativy - není sice jasné, z jakého důvodu je pod akcí gayů, leseb, transsexuálů, nekrofilů a dalších nešťastníků podepsáno sdružení bývalých vězňů terezínského a lodžského ghetta, ale čemu se vlastně divit, vždyť gayparádu podporuje i Pražská správa nemovitostí či záchranáři z České Kamenice. Konečně, v rámci festivalu je jeden večer věnován i jakémusi Fredy Hirschovi, který - jak se dozvídáme - byl "gay a Žid, sportovec, vychovatel a hrdina doby šoa (holocaustu)". Olga Sommerová o něm promítne dokument.

Když jsme u toho, loňskou Prague Pride pomáhal spoluorganizovat izraelský aktivista za práva gayů Adir Steiner, který organizuje pochody hrdosti v Tel Avivu už od devadesátých let, pracuje na tamní radnici a některá česká média s ním na toto téma přinesla rozhovor.

Ale abych ten Izrael pořád jen nehaněl. Ne všechno je v Izraeli špatné. Ti, kteří nejsou sionisté (což ale není o moc lepší, protože v tom případě jsou tedy ortodoxní a tudíž zase věří, že jsme jen zvířata, podlidi, podrasa) mají v Izraeli těch levičáckých choutek už také dost. Tím, jak do Izraele proudí vesměs liberálně zaměření sekulární Židé, kteří podporují podobné úchylnosti jako pochody hrdosti (a jak se na webu Prague Pride dočteme, mezi partnerskými "prides" je právě i Tel Aviv Pride 2012), ortodoxní Židé se těmto pokrokářským novotám brání, protože i oni věří, že homosexualita je hřích a zvrácenost, pro kterou například Sodoma a Gomora zmizela z povrchu zemského.

Za zamyšlení a případnou inspiraci stojí pak ruské a běloruské zkušenosti, jak se k těmto manifestacím stavět. Stačí pár policistů s obušky a je po pochodu a po homosexuální hrdosti (jako na tomto videu - http://www.youtube.com/watch?v=uQWU3aWkPWQ). Jak řekl Topolánek, Slámečka pod tlakem uhne a to platí pro gaye všeobecně.

Chtělo by to proto nějaký takový tlak i u nás, protože mi není jasné, proč by to měla být většinová heterosexuální společnost, která bude před homosexualisty stále uhýbat a ustupovat. Nechceme-li se totálně mravně rozložit, musíme být nekompromisní a podobné okázalé nechutnosti umět včas zastavit.

A když k tomu nenajdou odvahu naši politici a veřejní činitelé, třebas klidně vzít iniciativu do vlastních rukou. Politické a morální subverzi je totiž třeba ukázat zaťatou pěst...