I pokud bychom připustili, že koncepční změny skutečně byly odcházejícím ministrem Vondrou a jeho týmem realisticky nastaveny, nebude to v žádném případě klást o nic menší nároky na jeho nástupce. Ba právě naopak, nový ministr se bude muset zasadit o realizaci těchto reforem. Navíc, jak ukazuje osud Bílé knihy o obraně, hlavního koncepčního dokumentu přijatého za úřadování ministra Vondry, řada jejích závěrů byla zastaralá prakticky již v momentě zveřejnění. Ministerstvo tak muselo upravovat své cíle a představy za pochodu. Nelze předpokládat, že by poměry v resortu obrany byly k Vondrově nástupci jakkoli shovívavější.
Nový ministr obrany se také bude muset hned po svém jmenování do úřadu aktivně zapojit do vyjednávání o prodloužení pronájmu nadzvukových letounů JAS-39 Gripen. Jednání se Švédy sice pokročila, ale v žádném případě nejsou u konce a Vondrův nástupce bude přímo zodpovědný za doladění podmínek ochrany českého vzdušného prostoru na dobu daleko přesahující jeho funkční období. Nový ministr zároveň bude mít velkou možnost zasahovat i do dalších velkých zakázek, které resort obrany připravuje.
V neposlední řadě se pak bude nový ministr muset z titulu své funkce zabývat nespočtem komplikovaných témat v oblasti zahraniční politiky. Mimo jiné ho čeká účast na schůzkách ministrů obrany NATO, a to za situace, kdy se členské státy snaží kompenzovat klesající výdaje těsnější vojenskou spoluprací a sdílením vojenské techniky prostřednictvím konceptu tzv. chytré obrany. Zároveň se od nového ministra bude očekávat podpora českému zbrojnímu průmyslu a jeho snah expandovat na zahraniční trhy. Rýsuje se tu například zajímavá příležitost pro české exportéry na lukrativním severoamerickém trhu. To ale bude klást značný důraz na zkušenosti a vyjednávací schopnosti nového ministra v mezinárodním prostředí.
Proti tomu by se dalo namítnout, že ministr potřebuje především silnou politickou podporu. V tomto smyslu se například minulý týden vyjádřil bývalý premiér Topolánek, když odmítl, že by nový ministr obrany musel být nutně zběhlý v otázkách národní obrany. Netřeba připomínat, že v Topolánkově vládě působila jako ministryně obrany Vlasta Parkanová s téměř žádnou předchozí zkušeností s resortem, která dnes navíc čelí trestnímu stíhání v souvislosti s nákupem transportních letadel CASA. Přestože zůstávám přesvědčen, že ministr obrany by měl mít alespoň základní znalost svého resortu a zkušenost se zahraniční politikou, nelze s Topolánkem nesouhlasit v jednom, a to, že ministr zároveň potřebuje silný politický mandát. Bude mít ale pravděpodobná kandidátka na místo ministryně obrany Karolína Peake, jako předsedkyně nově vzniklé ministrany, která se nikdy nemusela ucházet o přízeň voličů v řádných volbách, ve své nové funkci alespoň náznak takového politického mandátu?
Jan Hamáček