Opozice zrušila nouzový stav, tedy nástroj, který není nic jiného než užitečná obálka, do které jsou shromážděna všechna momentální potřebná opatření bez zdlouhavých organizačně složitějších mezikroků. Bez nouzového stavu budou tyto činnosti zajišťovány komplikovaněji.

Opozice zrušila rozumný nástroj jen proto, aby ponížila vládu. Z opozičníků se stali feťáci polykající nadlimitní dávky fetu zvaného politický boj. Tím opozice vyhrocuje situaci.

Opozice nekompromisně znovu objevuje Ameriku

Již v průběhu 1. čtvrtletí se postupně z pandemie stala na zeměkouli politická zbraň.

Ještě než česká vláda byla šamponována opozicí, že nemáme ve skladech roušky, natož respirátory, totéž si zažily i vlády v Asii. Přitom byly roušky (především v jihovýchodní Asii) běžně používané mezi lidmi při nachlazení, tedy byly běžně v prodeji, ale spotřeba roušek (masek) se ze dne na den prudce zvýšila. Když bylo babišovské vládě vyčítáno, že lidé si musí sami šít látkové roušky, totéž bylo vyčítáno pár měsíců předtím např. v Hongkongu nebo v Japonsku. Japonské noviny dokonce uveřejňovaly přílohu s návodem jak doma ušít roušku – a z čeho ji ušít.

Co je vládě v Česku vyčítáno, bylo a je v různé míře vyčítáno vládám kdekoliv na světě. Česká opozice není v ničem originál. Také ona objevuje Ameriku. Všude se vedly a vedou diskuze, zda má smysl, aby byl zákaz vycházení od určité hodiny, když hospody jsou stejně zavřené, a kdy vypustit děti do škol. Kritiky nenapadne, že do hospod chodí jenom zlomek člověčenské civilizace. Ale protože člověk je zvíře smečkovité, v době uzavřených veřejných zařízení (kaváren, putyk a barů či divadel) ve větší míře má tendenci sdružovat se neformálně v (rodinných) společenských doupatech.

Proroctví jsou (systémově) na baterky

Všude je vyčítáno vládám, že zbytečně brzy nebo naopak pozdě zavedly nouzově výjimečný koronavirový stav. Různí politikusové a odborníci říkají: „Já jsem říkal již řadu měsíců předtím, že musíme udělat…“, ale to jsou obecné předpoklady o tom, co může být.

Mezi tyto chytrolíny se mohu počítat i já, protože v článku koncem září 2019 jsem napsal: „…Nejpozději od roku 2000 obecně platí: Se vzdáleností od epicentra nákazy se zrychluje pohyb nakaženého člověka. Do vzdálenosti 100 km lze počítat s rychlostí pohybu jenom do 100 km/hod. Dále je předpoklad růstu rychlosti cestování až nad hranicí 800 km/hod., pokud nakažená osoba cestuje letadlem. Počty jsou jednoduché. Nakažený jede autem, autobusem, metrem nebo vlakem, a potom někteří nastoupí do letadla...“

Čili v době, kdy ve Wu-chanu (Wuhanu) koronavirus WHO 2019-nCoV  (první provizorní označení nové koronavirové breberky) začal ve velkém terorizovat človíčky, hromadnou dopravou byl virus již rozšířen po celé Číně i do zahraničí. Data to potvrzují.

Z tohoto pohledu teoreticky již v první polovině ledna mohly všechny vlády na světě začít preventivně přijímat protiepidemická opatření. Ale učinili tak jenom bezprostřední sousedé Číny v jihovýchodní Asii.

Nikdo se neodvažuje nebo nepovažuje za nutné reagovat jenom na možné obavy. Totéž platí o prohlášení politiků: „Já jsem už v květnu/červnu říkal, že bez opatření XY přijde na podzim další ještě horší vlna…“

Rozsáhlé systémy (jako vlády států) reagují na bezprostřední signály nebezpečí, protože nemohou zdůvodnit jenom tušení, které se snad stane realitou za několik měsíců.

Opozice si myslí, že její rady jsou neocenitelné, ale objevují se všude na světě v regionálních mutacích. Že jsou opatření složitá a nedostatečně veřejnosti vysvětlovaná? Samozřejmě. V řadě opatření se spíše předpokládá, že budou účinná.

Žili jsme po celý rok 2020, ale i v současnosti, v informačním provizoriu. Koronavirus SARS-CoV-2 je stále novinkou. Poznáváme další podmínky (i anomálie) šíření viru a jejich nové mutace a zdravotní následky. Většinou jsou mutace neškodné, ale koncem roku 2020 se objevilo několik nebezpečnějších mutací.

Úžasně narůstá množství dat o koronaviru, ale řada souvislostí se vynořuje pomalu a postupně. Začíná se i v ČR ukazovat, že následky koronaviru trpí více oblasti se sociálními problémy. Např. na západě Čech, v příhraničních okresech. Je tam větší úroveň nezaměstnanosti, více problémů z hlediska sociální struktury obyvatel. V oblastech, kde bylo sociální pnutí, lidé více nedůvěřovali opatřením. A také u lidí, kteří na to doplácejí profesně – právě na ty se zaměřila opozice v rámci lovení předvolebních hlasů. Proto okázalé neprodloužení nouzového stavu. V ten samý den, ve čtvrtek 11. února, v Hospodářských novinách měl jeden článek zajímavý titulek: „Úmrtnost v Česku loni narostla podobně jako ve válečném roce 1945.“ A v této situaci nebyl prodloužený nouzový stav.

Opozice má univerzální protivládní mantru: „Vláda nemá žádný plán“ – o tom co dál. Opozičníci nepochopili, že žádný dlouhodobější plán být nemůže, protože nevíme, co bude dál.

Můžeme jenom dvojí: Omezit přenos koronaviru mezi lidmi sociálním distancováním, což když dobře napíšeme, může vypadat jako plán. A provádět očkování, což je naplánováno, ale původní očkovací europlány jsou jenom na papíře, realita je divočejší.

Čili „plán“ v době pandemie, to je ve skutečnosti řetěz postupných kroků složený z dosavadních znalostí a na základě toho i z předpokladů a improvizací.

Otázka rozvolňování karanténních opatření a různých úprav distančních opatření, které hlasitě požaduje opozice, je na stole neustále již téměř rok. Někdy opatření nejsou příliš šťastná, ale to je důsledek neustálé proměny situace.

Prý vláda nemá důvěru občanů, a proto nemohou protikoronavirová opatření pořádně fungovat. Jenže, ani v rozmazlené digitálně televizní civilizaci nejde o důvěru občanů, protože ta se mění podle toho, jaký marketingový tah má úspěch právě v tom kterém regionálním lidském společenství.  

Proto mezi nejúspěšnější patří státy, které mají v pozadí polovojenské krizové řízení (Jižní Korea, Tchaj-wan) nebo představují dobře izolovatelné ostrovy (Nový Zéland, Austrálie) nebo direktivní řízení jako v Číně.

Evropa je podobně jako USA (tedy drtivá většina států NATO) příkladem selhání atlantské civilizace v koronavirové pandemické zkoušce. Naše politická opozice se k tomuto selhání hrdě hlásí neprodloužením nouzového stavu.

Nakonec s pomocí hejtmanů byl nouzový stav prodloužen do 28. února. Ale to není podstatné. Diagnóza již byla potvrzena.

Naopak od 15. února bude situace ještě horší, protože stupidové z opozice ještě hysterii vystupňují. Pokud v současné epidemické situaci zrušila nouzový stav, je to jenom signál, že vše musí být podrobeno štvanici na Babiše, aby bylo ANO tak diskreditováno, že ve volbách nedopadne dobře.

Pro mne je problém koho budu parlamentně volit. ANO a ČSSD neberu, a opozice se projevila jako banda debilů. Volit mikrostrany a minihnutí má stejný význam jako věřit v marťany.