S mnoha jeho názory na Evropskou unii lze klidně souhlasit. Jeho videa, v nichž si dělá legraci z Barrosa nebo van Rompuye, kolují na YouTube s rekordní návštěvností. Na sociálních sítích má početné, oddané a hlasité fankluby – včetně České republiky. So far, so good. Je však třeba jasně říci, a to zejména jeho českým fanouškům, že pro reálnou politiku je Farage jako spojenec mepoužitelný. Proč?
 
Protože nehodlám šířit drby, nechám stranou „insider“ informace bývalých členů UKIP (kteří zklamáni přešli do naší frakce) o jeho velmi svérázném způsobu řízení vlastní strany, jakož i o nakládání s jejími finančními prostředky. Nechám na pokoji i některé jeho panoptikální spolustraníky (Godfrey Bloom a jeho víkendové poznámky o ženách coby „sluts“). Dokonce si nevšimnu ani jeho občas hanlivých výpadů vůči přistěhovalcům z naší části Evropy. Soustředím se krátce na dvě politická témata.
 
Farageovým cílem je úplné vystoupení Velké Británie z EU. To je jistě cíl zcela legitimní. Otázkou je, zda takový krok je i v českém zájmu. Odpověď je jednoduchá: absolutně není. Británie je obecně uvnitř EU nositelem postojů, které by měly rezonovat i v české politice: deregulace, liberalizace, volný obchod, atlantická vazba a další. Odchod z EU by Británie jistě přežila. My bychom ale přišli o důležitého spojence, který se navíc v nadcházejících letech pokusí vyjednat zásadní reformu EU (kterou podmínil premiér Cameron referendum o setrvání Británie v EU). Po odchodu Británie by se EU stala definitivně rukojmím federalistických sil. Lidé jako Daniel Cohn-Bendit, kteří Británii už dnes s předstihem vyhazují z EU, by mohli definitivně bouchat šampaňské. Chceme jim v tom pomoci? Chceme podporovat a spojovat se s politikem, který nám po případném splnění své mise jen hezky zamává zpoza kanálu, ze své znovunabyté „splendid isolation“? Chceme být jeho „užitečnými idioty“? Já ne. Někteří radikální Farageovi fanoušci v ČR říkají, že britský odchod z EU by posloužil jako precedens a spustil vlnu, na níž by se mohla svézt i ČR. To považuji za nesmysl. S výjimkou pár procent radikálních euroskeptiků neexistuje pro odchod ČR z EU v dohledné budoucnosti žádná relevantní veřejná podpora, a už rozhodně ne u drtivé části voličů ODS – i přes veškeré výhrady k současné podobě Unie.
 
Druhou výhradou vůči Farageovi je to, co naši britští kolegové označují slovy „he can´t deliver“, tedy nemůže splnit, co slibuje. Poslední léta se totiž s železnou pravidelností opakuje následující scénář : strana UKIP zazáří v eurovolbách, aby vzápětí nato zcela propadla v národních volbách do Dolní sněmovny. Představa, že po příštích volbách UKIP ovládne Sněmovnu a bude se podílet na vládě, je z říše snů a může si to myslet jen někdo, kdo nemá o britské politice ani ponětí. Jediné, co se Farageovi a jeho straně může v roce 2015 povést zařídit, je volební výhra Labour party – tím, že odsaje britské Konzervativní straně přesně tolik hlasů, kolik bude labouristům stačit k vítězství. Pokud se na tom někdo v ČR hodlá podílet, nevidí si na špičku nosu. S případnou příští vládou Labour party můžeme na současný britský konzervativní požadavek reformy EU s klidem zapomenout. S Cameronem a konzervativci v čele vlády je na ni alespoň nějaká naděje. Když vynecháme extremisty typu Cohn-Bendita nebo Verhofstadta, nemá totiž ani ta rozumnější část EU zájem na odchodu Británie z EU.
 
Vždyť to byl právě Cameron, který pomohl Angele Merkelové držet požadavek úspornějšího rozpočtu EU. Proto se jeho tlak na reformu (zpružnění) EU může setkat na kontinentě s kladnou odezvou. To je šance i pro ČR. Představou Cameronovy vlády totiž není jen nějaký „extrabuřt“ pro Británii, ale taková úprava evropských smluv, kterou budou moci v případě zájmu využít i jiní – třeba k odchodu z některých společných evropských politik. To nám výřečný Nigel nejen zajistit nemůže, ale ani nechce.

Tudíž : jakkoliv Farage může uspět příští rok v eurovolbách, i nadále zůstane zejména intelektuálním provokatérem, dvorním klaunem EU, který nahlas křičí, že král je nahý – a každý to od něj čeká. Že by však kolem něj mohla vzniknout nějaká široká, mezinárodní, sjednocená síť eurokritických stran a hnutí, je pouhá chiméra. Na to je Farage příliš „úzkoprofilový“. Nemá proto cenu se s ním spojovat. Reálné spojenectví má smysl jen s těmi, kdo mohou ovlivnit postoje ve svých zemích vládní účastí a budou ochotni spolu s námi tlačit na opravdovou kvalitativní změnu EU.
 
Jan Zahradil

zdroj: www.pravybreh.cz