![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_0c3de04a-384f-102c-b117-00e0814daf34_370f445e714fbcd663ba010044806eac.jpg "[title]")
Celkem pochopitelně a logicky se vyrojila řada názorů politiků, ale i ekonomů, které s vizí Andreje Babiše nesouhlasí a snášejí pro svůj nesouhlas celou řadu argumentů.
Nutno podotknout, že řada těchto názorů má racionální jádro a nelze než s nimi souhlasit. Například poslanec Jiří Dolejš říká: „Je ale jasné, že stát nelze řídit jako Agrofert. Stát není firma, kde má vlastník kompetenci každého, kdo se mu nelíbí, vyhodit na ulici. Stát nepracuje pro soukromý zisk, ale poskytuje veřejnou službu. Redukovat stát na tvrdý kalkul diktovaný vůdcem, tak tím pak opouštíme demokracii. Jistě by měl stát některé provozní činnosti umět lépe technicky zvládat - tam lze některé zkušenosti z firemního sektoru použít. To je ale jen zlomek.“
Pan poslanec má samozřejmě pravdu, ale neřekl ji celou a především zapomněl na to nejpodstatnější:
Vzhledem k tomu, že vláda i Parlament o těchto návrzích hlasuje většinovým způsobem a opakovaně, je více než jisté, že rozhodnutí mohou přicházet s časovou prodlevou, upravená, okleštěná či jinak v rámci dosažení kompromisu upravená a tudíž v podobě, která má do podoby v čase i fakticky optimálního rozhodnutí více či méně daleko.
Mediálně známá ekonomka Markéta Šichtařová zase tvrdí, že řídit stát jako firmu: „do určité míry může fungovat, když budeme přistupovat k příjmům a výdajům státního rozpočtu jako k příjmům a výdajům firmy.“
Firma se podle jejích slov řídí tak, že nejprve si její šéf musí zjistit, jaké má reálné možnosti, kolik je schopen při maximální snaze na trhu vydělat, a tomu musí přizpůsobit své výdaje. „To je logičtější a správnější přístup, jak přistupovat ke státním financím,“ říká ekonomka, která navíc dodává: „ Jsem přesvědčena, že problém není na straně příjmů, tedy výběru daní, ale na straně výdajů, tedy toho, kolik se neproduktivně vyhazuje,“ namítá. Proto by se zaměřila především na výdajovou stránku státního rozpočtu.“
Obávám se však, že paní Šichtařová tak trochu pozapomněla na fakt, že zatímco hlavním cílem firemního manažera je dosahovat zisk a v tomto ohledu není vázán při úspoře výdajů prakticky žádnými limity, snad kromě úhrady již vzniklých závazků, stát nepracuje a ani nemůže pracovat pro soukromý zisk, ale poskytuje veřejnou službu. A rozsah této veřejné služby je dán zákonem definovanými výdaji, tzv. mandatorními výdaji, které je stát ze zákona povinen vyplácet a které dnes tvoří kolem 90% všech výdajů státního rozpočtu a převážnou většinu z nich nelze snížit, omezit či úplně zrušit v závislosti na vývoji příjmů. A už vůbec ne v reálném čase. Legislativní proces v ČR je velmi zdlouhavý a trvá řadu měsíců. Navíc rozpočtová pravidla, respektive zákon o nich, umožňuje sestavovat či měnit státní rozpočet toliko dle platné legislativy.
Z tohoto pohledu je více než zřejmé, že problém schodku státního rozpočtu je na straně výdajů výrazně, a to opravdu výrazně, nižší než na straně příjmů. Paní ekonomka navíc zcela mylně vychází z předpokladu, že příjmy státního rozpočtu jsou explicitně dané stanovenými daňovými sazbami. To platí totiž pouze v jednom případě, a to v případě nulového meziročního pohybu vývoje HDP.
V ČR ale je už řadu let vývoj HDP záporný a tedy klesá, což explicitně snižuje příjmy státního rozpočtu. A v tomto kontextu lze s paní Šichtařovou i souhlasit, že pokles HDP a tudíž i pokles příjmů státního rozpočtu výrazně ovlivnilo především nesmyslné zvyšování DPH.
Nikoli však proto, že by se zhoršil (snížil) výběr DPH, ale proto, že jednak primárně zdražil stát sám sobě svůj provoz a tudíž si zvýšil i výdaje a tím i schodek SR, ale především tím, že vyšší DPH zdražila ceny vstupů do ekonomiky a tím i cenu výstupů, což mělo za následek pokles poptávky a tím i odbytu. A následně logicky docházelo k omezování výroby a tím i snižování celkového objemu HDP, jeho poklesu a teprve v důsledku toho ke snižování příjmů státního rozpočtu. Případné snížení (bylo by potřebné) DPH tedy apriori nezvýší její výběr, ale nastartuje opačný postup než ten, který jsem popsal v předchozím odstavci a v důsledku i k růstu HDP a tím i vyššího objemu vybraných daní, a to nikoli jen DPH.
Za přímo trestuhodný a velmi diletantský však považuji výrok paní Šichtařové, který v této souvislosti pronesla: „ dlouhodobě se ukazuje, že čím jsou daně nižší, tím lepší je jejich výběr. Ke zlepšení výběru nevede zvyšování daní, ale zjednodušení daňového systému a snížení daní.“
Opakuje tak stejnou chybu, jako autoři tzv. ekonomie strany nabídky, jejímž hlavním stratégem byl Artur Laffer (profesor ekonomie na nepříliš známé Pepperdine College).Ti však nebyli ve svých výrocích zdaleka tak odvážní jako paní Šichtařová a svou teorii zasadili do pásma daňových sazeb mezi 50- 100 %, tedy sazeb , kterých v ČR v žádném případě nedosahujeme. Je nutné také připomenout, že tato teorie vznikla spíše v politické aréně než za universitními katedrami (viz Samuelson P.A.,Nordhaus W.D. : Ekonomie, Svoboda 1995,str.207).
Lafferův tým v Programu ozdravění ekonomiky z roku 1981, který předkládala Reaganova vláda, předvídal, že program povede k rychlému ozdravění ekonomiky s předpokládaným růstem HDP o 4,8% ročně v následujících čtyřech letech. Mnoho ekonomů hlavního proudu a dokonce i někteří ekonomové strany nabídky se Lafferovu návrhu vysmívali. Dokonce ani průkazná fakta z osmdesátých let tomuto kacířskému názoru nebyla nakloněna. (viz Samuelson P.A.,Nordhaus W.D. : Ekonomie, Svoboda 1995,str.210).
Ve skutečnosti dosáhla míra růstu v průměru pouze 2,5% ročně, kromě toho však velmi dramaticky, zejména v letech 1981-83 stoupla nezaměstnanost, míra osobních úspor poklesla, přestože měla růst, a na míru národních úspor neměl Program žádný čistý pozitivní účinek.
Předpověď vycházející z Lafferovy křivky, že po snížení daní bude následovat růst příjmů, se ukázala být mylná. Federální příjmy se ve skutečnosti scvrkly a následkem toho vykázal federální rozpočet po roce 1983 deficit ve výši 200 miliard dolarů, přestože ještě v roce 1979 byl téměř vyrovnaný. Propad státních financí USA potom vyrovnávaly dalších téměř 10 let.Na rozdíl od proklamací autorů Programu se nezvýšila ani pracovní aktivita ani úspory (pozn.autora : mezní sazba daně z příjmů byla v té době v USA 70% !).
Na základě těchto poznatků bych proto rád připomenul paní Šichtařové názory několika opravdu renomovaných ekonomů:
Podle obvyklých norem vědecké práce experiment ekonomie strany nabídky naznačuje, že příslušná teorie by se měla zamítnout. (viz Samuelson P.A.,Nordhaus W.D. : Ekonomie, Svoboda 1995,str.797).
Lafferova křivka představuje jeden ze základních kamenů ekonomické školy, která se označuje ekonomie strany nabídky, která tvrdí, že snížení daňových sazeb zvýší příjmy státu z daní. To je sice teoreticky možné, ale nemáme zatím o pravdivosti tohoto názoru přesvědčivý důkaz.(viz StieglitzJ.E. : Ekonomie veřejného sektoru, Grada 1997, str. 179).
Ekonomické údaje pozici ekonomie nabídky nepodporují. Podle několika ekonometrických studií zabývajících se odezvou pracovního výkonu na daňové sazby vyplývá, že bod maximálního příjmu leží značně doprava daňových sazeb, které ekonomika během několika posledních let používá. Snížení současných daňových sazeb přivodí prakticky proporcionální snížení daňových příjmů - tzv. Fullertonova studie.(viz Fullerton D.: Relationship between Tax Rates and Gouvernment Revenue,Journal of Public Economics,October 1982)
Bylo – li by pravdou, že hlavním ekonomickým odborníkem nového ministra Andreje Babiše má být analytik Aleš Michl, který má podobné názory, potom nebude otázkou dne, zda – li se dá řídit ministerstvo financí jako firma, ale jestli se v této konstelaci dá vůbec řídit dobře.
Michal Kraus
Nutno podotknout, že řada těchto názorů má racionální jádro a nelze než s nimi souhlasit. Například poslanec Jiří Dolejš říká: „Je ale jasné, že stát nelze řídit jako Agrofert. Stát není firma, kde má vlastník kompetenci každého, kdo se mu nelíbí, vyhodit na ulici. Stát nepracuje pro soukromý zisk, ale poskytuje veřejnou službu. Redukovat stát na tvrdý kalkul diktovaný vůdcem, tak tím pak opouštíme demokracii. Jistě by měl stát některé provozní činnosti umět lépe technicky zvládat - tam lze některé zkušenosti z firemního sektoru použít. To je ale jen zlomek.“
Pan poslanec má samozřejmě pravdu, ale neřekl ji celou a především zapomněl na to nejpodstatnější:
- Zatímco podnikatel, majitel či ředitel firmy uplatňuje logicky direktivní rozkazovací a nařizovací řídící styl a záleží pouze na něm, jaké pokyny sdělí a vyžaduje jejich plnění a od správnosti těchto pokynů a schopnosti toho kterého manažera, v závislosti na externím okolí firmy a struktuře podnikatelského prostředí a tržních podmínkách, se potom odvíjí úspěch či neúspěch firmy.
- Politik – ministr (manažer) je ale nucen o svých návrzích, příkazech a pokynech týkajících se hospodaření státu (firmy) diskutovat, přesvědčovat, jednat a v zájmu dohody přijímat kompromisy. Nejprve ve vládě, potom v Poslanecké sněmovně či Senátu a bude-li hradním pánem Miloš Zeman mnohdy i na Hradě.
Vzhledem k tomu, že vláda i Parlament o těchto návrzích hlasuje většinovým způsobem a opakovaně, je více než jisté, že rozhodnutí mohou přicházet s časovou prodlevou, upravená, okleštěná či jinak v rámci dosažení kompromisu upravená a tudíž v podobě, která má do podoby v čase i fakticky optimálního rozhodnutí více či méně daleko.
Mediálně známá ekonomka Markéta Šichtařová zase tvrdí, že řídit stát jako firmu: „do určité míry může fungovat, když budeme přistupovat k příjmům a výdajům státního rozpočtu jako k příjmům a výdajům firmy.“
Firma se podle jejích slov řídí tak, že nejprve si její šéf musí zjistit, jaké má reálné možnosti, kolik je schopen při maximální snaze na trhu vydělat, a tomu musí přizpůsobit své výdaje. „To je logičtější a správnější přístup, jak přistupovat ke státním financím,“ říká ekonomka, která navíc dodává: „ Jsem přesvědčena, že problém není na straně příjmů, tedy výběru daní, ale na straně výdajů, tedy toho, kolik se neproduktivně vyhazuje,“ namítá. Proto by se zaměřila především na výdajovou stránku státního rozpočtu.“
Obávám se však, že paní Šichtařová tak trochu pozapomněla na fakt, že zatímco hlavním cílem firemního manažera je dosahovat zisk a v tomto ohledu není vázán při úspoře výdajů prakticky žádnými limity, snad kromě úhrady již vzniklých závazků, stát nepracuje a ani nemůže pracovat pro soukromý zisk, ale poskytuje veřejnou službu. A rozsah této veřejné služby je dán zákonem definovanými výdaji, tzv. mandatorními výdaji, které je stát ze zákona povinen vyplácet a které dnes tvoří kolem 90% všech výdajů státního rozpočtu a převážnou většinu z nich nelze snížit, omezit či úplně zrušit v závislosti na vývoji příjmů. A už vůbec ne v reálném čase. Legislativní proces v ČR je velmi zdlouhavý a trvá řadu měsíců. Navíc rozpočtová pravidla, respektive zákon o nich, umožňuje sestavovat či měnit státní rozpočet toliko dle platné legislativy.
Z tohoto pohledu je více než zřejmé, že problém schodku státního rozpočtu je na straně výdajů výrazně, a to opravdu výrazně, nižší než na straně příjmů. Paní ekonomka navíc zcela mylně vychází z předpokladu, že příjmy státního rozpočtu jsou explicitně dané stanovenými daňovými sazbami. To platí totiž pouze v jednom případě, a to v případě nulového meziročního pohybu vývoje HDP.
V ČR ale je už řadu let vývoj HDP záporný a tedy klesá, což explicitně snižuje příjmy státního rozpočtu. A v tomto kontextu lze s paní Šichtařovou i souhlasit, že pokles HDP a tudíž i pokles příjmů státního rozpočtu výrazně ovlivnilo především nesmyslné zvyšování DPH.
Nikoli však proto, že by se zhoršil (snížil) výběr DPH, ale proto, že jednak primárně zdražil stát sám sobě svůj provoz a tudíž si zvýšil i výdaje a tím i schodek SR, ale především tím, že vyšší DPH zdražila ceny vstupů do ekonomiky a tím i cenu výstupů, což mělo za následek pokles poptávky a tím i odbytu. A následně logicky docházelo k omezování výroby a tím i snižování celkového objemu HDP, jeho poklesu a teprve v důsledku toho ke snižování příjmů státního rozpočtu. Případné snížení (bylo by potřebné) DPH tedy apriori nezvýší její výběr, ale nastartuje opačný postup než ten, který jsem popsal v předchozím odstavci a v důsledku i k růstu HDP a tím i vyššího objemu vybraných daní, a to nikoli jen DPH.
Za přímo trestuhodný a velmi diletantský však považuji výrok paní Šichtařové, který v této souvislosti pronesla: „ dlouhodobě se ukazuje, že čím jsou daně nižší, tím lepší je jejich výběr. Ke zlepšení výběru nevede zvyšování daní, ale zjednodušení daňového systému a snížení daní.“
Opakuje tak stejnou chybu, jako autoři tzv. ekonomie strany nabídky, jejímž hlavním stratégem byl Artur Laffer (profesor ekonomie na nepříliš známé Pepperdine College).Ti však nebyli ve svých výrocích zdaleka tak odvážní jako paní Šichtařová a svou teorii zasadili do pásma daňových sazeb mezi 50- 100 %, tedy sazeb , kterých v ČR v žádném případě nedosahujeme. Je nutné také připomenout, že tato teorie vznikla spíše v politické aréně než za universitními katedrami (viz Samuelson P.A.,Nordhaus W.D. : Ekonomie, Svoboda 1995,str.207).
Lafferův tým v Programu ozdravění ekonomiky z roku 1981, který předkládala Reaganova vláda, předvídal, že program povede k rychlému ozdravění ekonomiky s předpokládaným růstem HDP o 4,8% ročně v následujících čtyřech letech. Mnoho ekonomů hlavního proudu a dokonce i někteří ekonomové strany nabídky se Lafferovu návrhu vysmívali. Dokonce ani průkazná fakta z osmdesátých let tomuto kacířskému názoru nebyla nakloněna. (viz Samuelson P.A.,Nordhaus W.D. : Ekonomie, Svoboda 1995,str.210).
Ve skutečnosti dosáhla míra růstu v průměru pouze 2,5% ročně, kromě toho však velmi dramaticky, zejména v letech 1981-83 stoupla nezaměstnanost, míra osobních úspor poklesla, přestože měla růst, a na míru národních úspor neměl Program žádný čistý pozitivní účinek.
Předpověď vycházející z Lafferovy křivky, že po snížení daní bude následovat růst příjmů, se ukázala být mylná. Federální příjmy se ve skutečnosti scvrkly a následkem toho vykázal federální rozpočet po roce 1983 deficit ve výši 200 miliard dolarů, přestože ještě v roce 1979 byl téměř vyrovnaný. Propad státních financí USA potom vyrovnávaly dalších téměř 10 let.Na rozdíl od proklamací autorů Programu se nezvýšila ani pracovní aktivita ani úspory (pozn.autora : mezní sazba daně z příjmů byla v té době v USA 70% !).
Na základě těchto poznatků bych proto rád připomenul paní Šichtařové názory několika opravdu renomovaných ekonomů:
Podle obvyklých norem vědecké práce experiment ekonomie strany nabídky naznačuje, že příslušná teorie by se měla zamítnout. (viz Samuelson P.A.,Nordhaus W.D. : Ekonomie, Svoboda 1995,str.797).
Lafferova křivka představuje jeden ze základních kamenů ekonomické školy, která se označuje ekonomie strany nabídky, která tvrdí, že snížení daňových sazeb zvýší příjmy státu z daní. To je sice teoreticky možné, ale nemáme zatím o pravdivosti tohoto názoru přesvědčivý důkaz.(viz StieglitzJ.E. : Ekonomie veřejného sektoru, Grada 1997, str. 179).
Ekonomické údaje pozici ekonomie nabídky nepodporují. Podle několika ekonometrických studií zabývajících se odezvou pracovního výkonu na daňové sazby vyplývá, že bod maximálního příjmu leží značně doprava daňových sazeb, které ekonomika během několika posledních let používá. Snížení současných daňových sazeb přivodí prakticky proporcionální snížení daňových příjmů - tzv. Fullertonova studie.(viz Fullerton D.: Relationship between Tax Rates and Gouvernment Revenue,Journal of Public Economics,October 1982)
Bylo – li by pravdou, že hlavním ekonomickým odborníkem nového ministra Andreje Babiše má být analytik Aleš Michl, který má podobné názory, potom nebude otázkou dne, zda – li se dá řídit ministerstvo financí jako firma, ale jestli se v této konstelaci dá vůbec řídit dobře.
Michal Kraus
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_06563af8-ca34-11e3-9d6c-003048df98d0_059f9a19f8ad005629cf69cc266d6ec3.jpg "[title]")
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_00591164-d28a-11e6-9304-003048df98d0_d4b5ff1a1fe8346f80fdfe2279df33b9.jpg "[title]")
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_ccf0dfce-c286-102c-8bd3-003048330e04_59f014e7fb01a20bc360aa30bd4a0477.JPG "[title]")
