Při poslední finanční krizi po pádu investiční banky Lehman Brothers přitom realitní trh ztratil globálně více než deset procent a dlouho brzdil domácnosti v návratu do “nového normálu”.

I tentokrát nevypadala situace pro nemovitosti růžově. Masivní uzavírky ekonomiky na jaře tohoto roku měly vedle obchodu, pohostinství, hoteliérství a dopravy zasáhnout zejména realitní sektor – nejistota měla vést k odkladu nákupů a poklesu cen. Zatím nic takového nepozorujeme. V USA ve druhém kvartále rostly ceny nemovitostí nejrychleji od finanční krize, zatímco v Číně se situace tak vymkla kontrole, že místní úřady byly nucené začít tlumit poptávku po nemovitostech novými regulacemi. Mezitím v Německu ceny začaly růst dvouciferným tempem a v Česku tempo růstu realizovaných cen bytů zrychlilo na 8 % (ceny nemovitostí podle Eurostatu rostou o něco pomaleji) . Nejhorší poválečná recese tak zatím paradoxně zatím na ceny nemovitostí nemá dopad. Proč?

Na prvním místě samozřejmě musíme zmínit super-expanzivní měnovou politiku. Nízké úrokové sazby podle řady výzkumů na jedné straně ulehčují dlužníkům financování nemovitostí, na straně druhé snižují výnos alternativních investic a podporují investiční poptávku právě na realitním trhu. Při porovnání se situací po pádu Lehman Brothers je měnová expanze na řadě míst agresivnější – to platí zejména pro eurozónu.Za druhé, daleko aktivnější roli hraje rozpočtová politika. To platí opět zejména pro Evropu, která v průběhu poslední finanční krize tlačila národní státy do rozpočtových úspor. Teď je situace obrácená a Brusel podporuje expanzivní rozpočty. Je však možné, že některá dočasná opatření (jako kurzarbeit, moratoria) jen oddálí tvrdší dopad COVID krize na sektor domácností a realitní sektor zprostředkovaně určité problémy pocítí.

Problémy však nemusí mít nutně všechny vrstvy společnosti. To je fenomén, na který upozorňuje týdeník The Economist, když hovoří o tom, že se ztrátou práce a COVID nejistotou se zatím v Evropě a v USA perou zejména méně kvalifikovaní zaměstnanci a nižší příjmové skupiny, kteří jsou definitivně vytlačovaní z privilegované skupiny “vlastnického bydlení”. Vyšší příjmové skupiny zatím práci mají a výrazně jim klesla možnost peníze utrácet (zavřené bary, restaurace, omezené možnosti cestovat). I proto roste podle The Economist poptávka zejména po investičních nákupech druhých a dalších nemovitostí, ceny dál míří vzhůru a majetkové rozdíly uvnitř západních společností narůstají…