Mnozí blogující intelektuálové na sebe prozrazují, že důsledně volili pravici, dnes jsou však znepokojeni, aniž by mezi oběma fakty nalezli souvislost.  Narůstající korupci nebagatelizují jako dětskou nemoc, ale ani v ní nerozpoznávají uplatnění genetického kódu neoliberálního kapitalismu (možná už za zenitem), v němž někteří blahobytu již dosáhli, zatímco ostatní většinou pochopili, že si ho klíči nevyzvonili.

Jako dlouholetý člen sociální demokracie a jejího aspoň podle stanov "nejvyššího orgánu mezi sjezdy" stále častěji slýchám otázku: "Proč něco neděláte?". Těžko vysvětlit nestraníkům, že strana není jednotný organismus, ale sdružení lidí nejen s překvapivě různými názory, ale také zájmy a motivy. Právě kvůli nim má každá politická strana tendenci se zcela "přirozeně" přetvořit v klientelistickou strukturu složenou z bossů, jejich poskoků (patronů a klientů) a zbylé, pro ně bezvýznamné masy dělící se na užitečné a škodlivé idioty. Ti první podporují bossy, ti druzí podporuji změnu struktury a někdy dokonce i aktivitu ve prospěch voličů. Při tom všem má strana stanovy, které byly schváleny sjezdem či kongresem, a jsou důsledně dodržovány.

Degenerace struktury - přirozená a nebezpečná
Bojovníky proti politickým stranám a za přímou demokracii je třeba uklidnit. Jakkoli politická strana jako struktura periodicky směřuje k degeneraci, úspěchu může dosáhnout jen organizovaná síla s jasnou reprezentací. Každé politické hnutí buď brzo zanikne, nebo svůj úspěch postaví na organizaci, programu  a strategii. Politická stabilita, která od strany neočekává vzácnou schopnost najít a prosadit vhodné originální řešení, umožňuje prosazení osob, které mohou být inteligentní, vzdělané a veřejně hezky vystupující, ale vzácnou schopnost najít a prosadit řešení nemají. Obklopí se věrnými, jejichž průměrnost je neohrožuje.  Bossové a jejich "nosiči vody" se zabývají upevňováním pozic včetně likvidace konkurentů, oponentů a kritiků, rozdělováním odměn a funkcí, navazováním užitečných kontaktů, sebeprezentací a vlastním mediálním obrazem, zajištěním zdrojů pro veškeré své záměry, atd. atd. Prostě mají spoustu práce. Jen hlupák si může myslet, že politici jsou líní. Na všechno není dost času, je třeba stanovit priority. Tou hlavní je stoupat, nebo se alespoň udržet.  Kdo se neudrží, stejně nic neprosadí. Podíl politiků zaměstnaných hlavně (ne-li výhradně) sebou samými nutně roste, protože ti, kteří se nestarají hlavně o svou kariéru, v konkurenci nutně odpadnou poraženi na tomto poli pilnějšími. To všechno funguje, aniž by to běžný vnější pozorovatel postřehl.  

Jenže je tu společenská krize...
Jenže...  V okamžiku nových zásadních problémů nebo dokonce společenské krize je strana, jejíž funkcionáři se zabývají převážně sami sebou, neschopná reagovat na nové výzvy.  Už nestačí přepisovat programy plné hezky znějících ale prázdných frází, nestačí prezentovat historicky osvědčená stanoviska. Je nutné pohnout kormidlem. Má-li se velké plavidlo odchýlit o 10 stupňů, musí se kormidlem pohnout o 40 stupňů. To není možné, pokud strana disponuje hlavně skvělými odborníky na zajištění vlastní kariéry. Je to stejné vlevo i vpravo a všude na světě.

ČSSD zdaleka nedospěla do bodu nejvyššího stupně degenerace, v němž jsou strany složeny v naprosté většině z lidí neschopných čelit výzvám. Jenže také není příliš daleko od kritické meze. Lidé vidí jak se prohlubuje společenská krize. Je třeba konat nejen prohlášeními na půdě Parlamentu. ČSSD ovšem stále disponuje velkou intelektuální kapacitou, spoustou schopných a zkušených lidí. Někteří jsou i ve významných funkcích, většinou jsou ovšem neviditelní, upozadění, znechucení. Ti, kteří opravdu něco užitečného umějí, se tím také obvykle živí nebo živili. Mnozí nabízejí své odborné analýzy a návrhy řešení- dokonce zdarma. Není zájem. Hrozí, že by na sebe upozornili a mohli vyniknout.

Živá sociální demokracie
Právě v této chvíli stále naléhavější potřeby přichází iniciativa a prohlášení "Živá sociální demokracie" pod níž jsou podepsáni pěkně podle abecedy Jiří Dienstbier, Jakub Landovský, Michaela Marksová Lukáš Rázl a Michal Sojka. Nebudeme si zastírat, že to první jméno je nejdůležitější. Všichni vědí, že je to místopředseda strany a navíc oficiálně nominovaný jako kandidát do prezidentských voleb. V tuto chvíli nemá smysl diskutovat zda a v jakém smyslu je "liberál". Podstatnou zprávou je, že se nikdy nebál. Můj děda, který vykonával významné funkce než byl vyloučen a odstraněn, mi jednou řekl: "Inteligentních lidí je hodně, vzdělaných lidí je plno, ale schopných lidí je málo." Přesvědčil jsem se o tom až po mnoha letech. Ještě bych dodal: "...a těch, kteří se nebojí, ještě méně."

Prohlášení  (www.zivasocdem.cz) pojmenovává hlavní neduh ČSSD, který odpovídá na stále se opakující otázku: "Proč něco neděláte?". Protože se z činnosti ČSSD vytratil obsah, iniciativa byla umrtvena, zůstaly formálně demokratické procedury. Slovy prohlášení: " Na jedné straně rozčarovaná členská základna – a na straně druhé stojí několik desítek lidí, kteří pevně drží politické otěže ve svých rukách. Na obvodu, na okrese, na kraji… A mezi naším vedením a až tak příliš často mlčící členskou základnou leží, bohužel, hluboký příkop." Prohlášení "Živá sociální demokracie"  konstatuje, že členská základna má stále menší vliv a strana se "oligarchizuje...  ...Rozhoduje to, co kdo a komu někde slíbí. A zda je zrovna v té správné partě, která spolu mluví!..     ....Ano! A tou cestou je obnovení co největší skutečné demokracie v naší straně. Tou cestou je požadavek na primárky na všech úrovních naší strany. Jen tak je možno říci všem našim kmotrům, velrybářům a manipulátorům vnitrostranické politiky ze zákulisí – jasné ne! A probudit naši členskou základnu k životu!" ("Neprostupnou oligarchii" kritizovala i Buzková, byla ovšem její součástí.)

Prohlášení se soustřeďuje na klientelismus, hlavní nemoc která prostřednictvím korupce překáží tvořivosti a iniciativě. Jako mluvčí přípravného výboru Evropské levicové platformy ČSSD prohlášení vítám. Je nutným prvním krokem, aby strana získala schopnost reagovat na společenskou krizi do které se naše země stále hlouběji propadá, a kterou se pravice bude chtít zneužít jako záminky k dalším "reformám", tentokrát nejen sociálních, ale nově už i občanských a lidských práv. Proto se ELP ČSSD snaží prostřednictvím Společenství práce a solidarity (SPaS) navázat dialog s občanskými iniciativami, které se tomu snaží zabránit.

Pro Prvnizpravy.cz
Ivan David