Léčebny dlouhodobě nemocných jsou přeplněné a nárůst babiček a dědečků, kteří zůstávají na lůžkách déle, je enormní. Podle dostupných dat se každý měsíc tento počet lidí v LDN zvyšuje až o 15 %.
 
Praxe je taková, že dlouhodobě nemocný může v takovéto léčebně zůstat bez jakýchkoliv starostí rodiny až tři měsíce. Celý pobyt hradí pojišťovna. Je pravda, že staří lidé mají v léčebně zajištěnou veškerou péči. Ovšem co se týče psychického stavu seniorů, kteří jsou už mnohdy se svým zdravím na tom lépe, než když do léčebny přišli, je opravdu velmi alarmující.
 
Lidé, kteří mají své rodiče či prarodiče u sebe, mají také těžkou situaci. Tito lidé ve většině případů potřebují soustavnou péči. A nezbývá, než se vzdát práce a zůstat doma, čili se ocitnout na pracovním úřadě. To je v případě, že chce rodina o své prarodiče či rodiče skutečně pečovat.
 
Mnohdy v léčebnách dlouhodobě nemocných slyšíme od lidí, které tu rodina odložila, že se jim už ani nechce žít. A tak se pojďme zamyslet nad tím, zda by náš stát, ale i my sami jsme nemohli najít řešení, aby ti, kteří nás vychovali, ať už v roli rodičů či prarodičů, nemuseli pouze smutně čekat na naši návštěvu.