Jan Campbell: Pro vnuky o Islámu a Ramadánu

KOMENTÁŘ

Je tomu více než více než třicet let, co jsem po doporučení správní rady zaměstnavatele v rámci spolupráce s islámskými klienty začal postgraduálně studovat Islámské bankovnictví pojišťování v Londýně na IIBI.

11. března 2024 - 08:00

Znalosti se mi hodily již v práci ve Střední Asii, kde jsem založil a poté vedl koordinační kancelář EU programu TACIS a samozřejmě později na několika projektech německého architekta Dr. Mahmoud Bodo Rasche v Saudské Arábii, a především v Malajsii, kde jsem poté pracoval a žil téměř sedm let.

Dr. Mahmoud Bodo Rasch

O seznámení a spolupráci s Dr. Mahmoud Bodo Raschem píši v rozpracované, bohužel okolnostmi života opožděné knize nazvané - 77, a ničeho nelituji.  Dr. Rasch, německý architekt specializující se na textilní, membránové a lehké konstrukce, po studiu architektury na univerzitě ve Stuttgartu (1964-72) úzce spolupracoval s Frei Otto na jeho institutu lehkých konstrukcí ve Stuttgartu.

V roce 1975 Rasch uzavřel partnerství se Samim Angawim, vášnivým a živým saúdským architektem, a společně založili Výzkumné centrum hadždže na Univerzitě krále Abdulazize v Džiddě. V roce 1980, ve stejném roce, kdy byla v sérii publikována jeho disertační práce o stanových městech na Hadždži, založil ateliér Rasch and Associates, v roce 1991 firmu Sonderkonstruktionen und Leichtbau (SL GmbH), kterou v roce 1998 přejmenoval na SL Rasch GmbH Special & Lightweight Structures.

Dr. Rasch dohlížel na výstavbu nové budovy institutu (původně byla tahová konstrukce prototypem německého pavilonu na Expo 1967 v Montrealu) a byl vedoucím projektu prvních konvertibilních velkoformátových deštníků, které Frei Otto navrhl a zkonstruoval pro německou Národní zahradní výstavu v Kolíně nad Rýnem v roce 1971. V roce 1974 konvertoval k islámu, přijal další křestní jméno Mahmoud a zúčastnil se urbanistické soutěže na návrh ubytování pro poutníky v ohnivzdorném stanovém městečku Mina Valley nedaleko Mekky. Na tomto projektu a projektu mešit v Kuala Lumpur a Putrajaya začala naše spolupráce.

Připomínám, že architektura mešit v Malajsii je odrazem jejího bohatého dědictví a kultury. Například ohromující odraz mešity v přilehlém jezeře Putrajaya dodává její kouzlo. Tato mešita pojme až 15,000 lidí. Interiér představuje velkolepou modlitební síň s bílou mramorovou podlahou a nádhernými okny, která filtrují přirozené světlo a vytvářejí klidnou atmosféru pro modlitby.

Raschova dlouholetá angažovanost na Blízkém východě a realizace extrémně přizpůsobivých lehkých konstrukcí vedly k několika velkolepým velkým projektům pro svatá místa islámu, včetně největší hodinové věže na světě v Mekce, projektu stínování náměstí Medina a stanového města v Mina Valley.  

Miná je stanové město, které leží jen kousek od Mekky. Tedy od posvátného města islámu, kam každoročně putuje na poutě několik milionů muslimů. Miná se skládá jen ze stanů, leží v údolí velkém asi 20 kilometrů čtverečních a poskytuje ubytování poutníkům, kteří se do Mekky vydávají. Proč? Pouť do Mekky je pro muslimy posvátná: Říká se jí hadždž a jde o jeden z pěti pilířů islámu. Mekka a tamní svatyně Ka'ba patří k nejposvátnějším islámským místům. Pouť do Mekky, která má svůj původ již v předislámské Arábii, by měl alespoň jednou za život vykonat každý muslim, který je toho fyzicky schopen a má k tomu dostatek finančních prostředků. Muslimovi, který celý rituál pouti absolvuje, náleží čestný titul hadži.

Město je tedy obydlené pouze v době poutě, jinak zde žije jenom pár lidí, kteří se starají o to, aby se zde nic neponičilo. Miná obsahuje 100 000 moderních stanů, každý měří 8 x 8 metrů. Pojmou 3 miliony poutníků a měly by vydržet prakticky všechno, co nadšení věřící o klimatické podmínky mohou způsobit. Stany jsou vyrobené z laminátu a pokryté teflonem – díky tomu jsou sice prakticky nezničitelné, ale současně nemobilní. Navazují na tradici stanů, které zde při poutích stávaly dříve: budoucí hadžiové si v údolí Miná stavěli své stany až do roku 1997, kdy vznikla současná podoba města Miná. Hlavní příčinou, proč musely staré stany zmizet, byly požáry. Ten z roku 1997 například zabil 350 muslimů. Velké neštěstí se transformovalo ve štěstí s pomocí nových materiálů, vize a kreativity Dr. Rasche a příklad k poučení.

Podobně je tomu s konvertibilními deštníky, které zastínily náměstí Prorokovy mešity (Al-Masjid an-Nabawi) v Medíně, aby chránily poutníky před sluncem nebo deštěm, Ty mě zaujaly při prvním setkání s Dr. Raschem v polovině 90. let po ukončení spolupráce s EK. V roce 2011 byla na obrovské ploše o rozloze 143 000 metrů čtverečních instalována nová šarže 250 konvertibilních deštníků. Na zvěsti o tom, že neexistuje povolený vstup ne muslimů na nádvoří Prorokovy mešity mohu sdělit, že nádvoří mešity lze navštívit, nikoli však vnitřní prostory či hrob proroka Mohameda. Přestože bych byl v první řadě hodnocen jako nevítaný host, jsem přesvědčen, že by mě nikdo nevyhazoval. Mohamed o vykonání zijáry (návštěva prorokovy hrobky a dalších posvátných míst spojených s jeho životem) totiž prohlásil: Kdokoli mne navštíví po mé smrti, je to, jako by mne navštívil za mého života.

Proč se zmiňuji o této osobní zkušenosti?

Mnoholeté působení společnosti Dr. Rasche na Blízkém východě se proslavilo tím, že přineslo islámský design do forem lehkých konstrukcí. Výsledky designových výzev spojených s vědeckým hledáním forem s tradiční islámskou architekturou, jako je arabská kaligrafie, složité geometrické vzory a splývavý květinový arabeskový design, lze pouze tiše obdivovat. Obdiv je spojen s koncentrací. A ta je deficitem současné doby. ve svatých městech islámu. Proto mě nepřekvapuje, že mrakodrap Abraj Al Bait Towers v Mekce, což je vládní komplex sedmi mrakodrapových hotelů, nebo největší věžní hodiny na světě v centru posvátného místa, které lámou více než 30 světových rekordů a zdobí je více než 98 milionů skleněných mozaikových dlaždic s 24karátovým plátkovým zlatem, je spojeno s Dr. Raschem, kterému jsem vděčný za obohacení mého života.

Ramadán

Ramadán je devátý z dvanácti měsíců islámského kalendáře. Pro muslimy je tento měsíc obzvláště důležitý. Podle jejich víry archanděl Gabriel poprvé zjevil proroku Mohamedovi během ramadánu svatou knihu islámu: Korán. Podle příběhu se to údajně stalo v Noci osudu 27. dne ramadánu v roce 610 našeho letopočtu. Na památku zjevení Koránu je ramadán považován za měsíc půstu v muslimské víře.

Půst je jádrem ramadánu a jedním z pěti pilířů islámu – spolu s poutí do Mekky, almužnou, pěti denními modlitbami a vyznáním víry v Alláha jako jediného Boha. Muslimové by neměli konzumovat jídlo ani pití – včetně vody – po celý měsíc mezi východem a západem slunce. Muslimské rodiny se tradičně během ramadánu scházejí dvakrát denně, aby společně jedly a modlily se. V časných ranních hodinách jedí první jídlo dne v takzvaném Sahuru. Po západu slunce se půst v iftaru přerušuje. Slavnostní večeře se často odehrává ve větších kruzích. Například během ramadánu se různé rodiny znovu a znovu scházejí na iftar.

Zastavení příjmu jídla a tekutin během dne však není jedinou abstinencí, kterou by muslimové měli během ramadánu praktikovat. Zakázány jsou také sexuální akty, kouření nebo jakákoli forma zlomyslnosti, jako jsou hádky, pomluvy nebo lži. Kromě toho jsou věřící povzbuzováni, aby četli Korán a navštěvovali společné modlitby v mešitách.

Půst má pomoci zbožným muslimům růst ve víře a posílit jejich vztah k islámu. Jde také o to, abyste lépe poznali sami sebe, vysvětluje Amir Dziri, islámský učenec z univerzity ve Freiburgu: Myšlenka půstu je duchovní kontemplace, tj. příslovečné vysychání hnacích sil. Omezením sexuální touhy nebo příjmu potravy by lidé měli být schopni lépe poznat a ovládat své vnitřní touhy. Kromě toho má půst také vytvořit povědomí o absolutní dostupnosti zboží. Žijeme v době, kdy máme veškeré zboží k dispozici v kteroukoli hodinu a můžeme věci konzumovat bez omezení, říká Dziri. Praktikováním abstinence se člověk učí čelit tomuto postoji nároků a uvědomovat si svá vlastní privilegia.

Připomínám s ohledem na zkušenost z Malajsie, že rozhodnutí, zda se postit nebo ne, je na každém věřícím. V zásadě však podle muslimských právních učenců platí, že každý dospělý muslim by se měl během ramadánu postit. V muslimské víře je člověk považován za plnoletého, jakmile dosáhne puberty. Existují však, jako vždy a všude, výjimky. Například těhotné ženy, starší lidé a všichni, kdo jsou ve špatném zdravotním stavu, jsou od půstu osvobozeni. Ani cestovatelé nebo vojáci ve válce se během ramadánu nemusí obejít bez příjmu potravy. Existuje však možnost, aby si jednotlivé dny půstu vynahradili později.

Ramadán začíná, jakmile je na obloze poprvé viditelný srpek nového měsíce po prázdném měsíci – a končí opět dalším prázdným měsícem. Začátek a konec ramadánu se tedy může v jednotlivých regionech lišit, protože závisí na viditelnosti Měsíce.

Měsíc trvá podle islámského lunárního kalendáře asi 30 dní. Výsledkem je, že islámský rok je vždy o deset nebo jedenáct dní kratší než rok v gregoriánském kalendáři, který je založen na slunci. Výsledkem je, že ramadán se po celý rok neustále posouvá. Může to být v zimě i uprostřed léta. Ve vzácných případech je dokonce možné, že ramadán připadne dvakrát na stejný kalendářní rok.

Kolik muslimů žije v ČR, nevím. Zjištění přesných čísel o počtu muslimů žijících v České republice není jednoduchou úlohou. Existuje několik faktorů, které komplikují přesnou statistiku, jako‍ je ‌nedostatek oficiálních registrů a uvádění náboženské příslušnosti ‍dobrovolně. Nicméně, odhaduje se, že v současné době v České republice žije přibližně 15 000 až 20 000 muslimů. Tento odhad může být nižší,‍ protože nezahrnuje migranty, kteří žijí nelegálně, nebo muslimy.

Důrazně je třeba zdůraznit, že ne všichni muslimové jsou imigranti. V České republice se ‍také nachází muslimové se českým občanstvím, kteří se narodili ve vlasti. Muslimské komunity v České‍ republice se různí‌ etnicky a kulturně, sestávají z lidí s různými arabskými, ‌tureckými, balkánskými i evropskými‌ kořeny. Neexistují žádné údaje o tom, kolik z nich se ramadánu účastní. Podle odhadů z Německa se asi 70 procent všech muslimů, kteří tam žijí, postí během ramadánu. V Rakousku je to prý až 80 procent všech muslimů.

V muslimských zemích je ramadán srovnatelný s vánočním obdobím v Evropě. Města a vesnice jsou slavnostně vyzdobené, život se zpomaluje a mnoho lidí si najde čas na častější čtení a modlitbu Koránu. Veřejný život se stále více přesouvá do noci. V restauracích a barech se podávají jídla a nápoje až do tmy.

Na druhou stranu v ČR není po ramadánu na veřejných prostranstvích ani památky. Muslimové, kteří se postí, tak obvykle činí v rodinném prostředí. A česká společnost se ramadánu nepřizpůsobuje. Zatímco se muslimové postí, každodenní život pokračuje normálně. Jednu z výjimek představují učitelé, protože si všímají, že se mění rytmus žáků a často si všímají poklesu výkonu.

Ať už však v kanceláři nebo ve škole, i zde platí následující: Pokud se někdo cítí ramadánem omezen ve svém každodenním životě, může si kdykoli udělat přestávku. Jednotlivé dny půstu lze v případě potřeby nahradit.

Konec ramadánu se slaví jedním z nejdůležitějších svátků v islámu – Íd al-fitr. Oslava trvá až tři dny a začíná závěrečnou modlitbou. Mnoho muslimů chodí na závěrečnou modlitbu do mešity, aby se modlili v co největší komunitě. Po závěrečné modlitbě se slaví poslední přerušení půstu četnými společnými jídly. V mnoha domácnostech se připravují bohaté stoly. Obzvláště oblíbené jsou dezerty, a proto je svátek známý také jako Cukrový festival.

Během oslav se muslimské rodiny a přátelé (ne muslimové) navzájem navštěvují, aby jedli, oslavovali, vzpomínali na zesnulé a vyměňovali si dárky. Tak jsem Ramadán prožíval v Malajsii a jinde. Vzpomínku na krásné časy zanechávám vnukům a ostatním, kteří hledají vnitřní klid a mír. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell


Anketa

Kdyby se dnes konaly v ČR prezidentské volby, komu byste dali svůj hlas?