V čele těch, kdo páterovo mene tekel ostentativně ignorují je parlamentní hnutí s názvem „Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura“.  Lze říci, že díky hnutí SPD došel ve věci celostátního referenda psí hlas do nebe.  Návrh elitami trvale odmítaného institutu přímé demokracie projednává v prvním čtení Poslanecká sněmovna.

Referendum nemají v lásce především intelektuálové. Z mnoha jiných je to vedle zmíněného Halíka například profesor Drahoš. Víme, že ten o schopnostech Čechů rozhodovat závažné otázky v referendu pochyboval ve své prezidentské volební kampani. Šprťouchlata si z referenda dělal v Otázkách Václava Moravce též profesor Höschl. Ač sám zřejmý odmítač demagogie, přesto odvyprávěl superdemagogickou anekdotu o tom, kterak se Albert Einstein dozví, že ve všeobecném referendu byla jeho teorie relativity označena za pitomost.

Ostatně, před prezidentskou volbou to v souvislosti se svými  názory na výkon přímé demokracie schytal od odpůrců rovněž  její dnešní přívrženec Miloš Zeman.  Připomněli mu, jak kdysi vehementně brojil proti referendu jako poslanec. Roku 1992 citoval Zeman ve sněmovním projevu z přednášky výše zmíněného psychiatra Höschla, v níž se uvádělo, že třetina obyvatel naší země je slabá duchem, každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo  alkoholik a zhruba polovina má podprůměrný intelekt.

Vpravdě hrůzná Höschlova psychiatrická diagnóza společnosti však kupodivu nikdy nezabránila jevu, jenž se pravidelně vyskytuje v období, kdy politické strany a hnutí vší silou loudí o přízeň voličů. Uchazeči o křesla v Parlamentu lidem, a to i těm, které jinak považují za blbce před volbami do očí tvrdí, jak jsou chytří, a proto určitě dají svůj hlas právě jejich straně či hnutí. Politici ve snaze dostat se k moci tak používají stejně  demagogickou manipulaci, kterou odpůrci referenda považují za nebezpečnou, jde-li o všelidové hlasování s účastí prý snadno ovlivnitelných prostých lidí  (Halík kupříkladu prohlásil, že Brexit je dílem nevzdělaných uklízeček a taxikářů).

Z hlediska postoje elit k veřejnosti tak existuje paradox:Na jedné straně je nevhodné, aby se „hloupí“ podíleli na výkonu přímé demokracie, jelikož jsou neschopni v referendu produkovat kvalitní výstupy.Nevadí však, jestliže se stejní „hlupáci“ ve volbách podílejí na vytváření zákonodárného sboru. Domnívám se však, že odpovědnost má mít stejnou ten, kdo rozhoduje v referendu, jako ten, kdo volí Parlament.

S názorem, že občanské veřejnosti nelze vložit do rukou rozhodování ve věcech celostátního i mezinárodního charakteru nesouhlasím. Za výhradami, že referendum přináší rizika z důvodu, že politická moc je svěřena nezodpovědné „ulici“ se skrývá snaha establishmentu se o moc nedělit a zabránit občanské veřejnosti projevit svůj skutečný postoj.  Jsem přesvědčen, že zejména o věcech, které se občanů dotýkají či mohou přímo dotýkat, mohou rozhodovat pouze oni. Není pochyb o tom, že člověk nejspíš použije zdravý „selský rozum“, uvědomí-li si, že věc, o níž v referendu jde, má pro něj a jeho blízké osudový význam.  Takovýto význam má pro občana určitě členství ČR v Severoatlantické alianci.    

Když se řekne NATO, z oficiálních míst okamžitě uslyšíme, že Aliance je zde především pro naši ochranu; zeptáme-li se před čím, dozvíme se obvykle, že před ruskou hrozbou, případně islamistickým terorismem.  Pokusme se pohledem na činnost Severoatlantické aliance po skončení studené války posoudit onen její údajně obranný charakter.


Za příklad vezměme smutně proslulou událost, od níž zakrátko uplyne devatenáct let, a která tragicky postihla srbský národ, jenž v historii projevoval  k Čechům a Slovákům více než dobrý vztah (příkladem je, že za Mnichovské krize  60.000 srbských dobrovolníků nabídlo Československu pomoc).  Ano, chci hovořit o operaci s názvem Allied Force (Spojenecká síla), kterou se rozumí barbarský vzdušný útok provedený roku 1999 Severoatlantickou aliancí vůči Srbsku. Bez mandátu Rady bezpečnosti, pod patronátem amerického prezidenta Clintona. Letectvo NATO, v jehož řadách se angažovaly i zbraně Luftwaffe (pro Luftwaffe to bylo největší bojové nasazením od 2. světové války) uskutečnilo více než devět tisíc bojových útoků s použitím bomb a střel s ochuzeným uranem.  Během 78 dní a nocí trvající vojenské operace mající všechny znaky válečného zločinu zahynulo více než tisíc dětí, žen a starců.Vedle vojenských cílů byla  ve velkém zničena občanská vybavenost včetně dalších zařízení nezbytných pro život civilních obyvatel.  Útok byl jednostrannou reakcí na srbsko-albánský konflikt vyvolaný inscenovaným masakrem v kosovské vesnici Račak. Za viníka násilností ve válce v Kosovu bylo Spojenými státy označeno Srbsko pod vedením prezidenta Miloševiče. Na druhé straně kosovský předák Hashim Thaci obviněný pro reálně spáchané zločiny proti lidskosti byl Tribunálem v Haagu obžaloby zproštěn. Miloševič zemřel v haagské vězeňské cele, Thaci je dnes kosovským prezidentem. Nedůvodnost a protiprávnost operace Allied Force byla tak zjevná, že vyvolala – i když až o mnoho let později - omluvu vyslovenou Srbsku v roce 2015 generálním tajemníkem NATO Stoltenbergem i omluvu Obamova viceprezidenta Joe Bidena o rok později.

Na operaci Allied Force se podílela i Česká republika. Naše (Zemanova) vláda rozhodla o otevření vzdušného prostoru pro přelety všech druhů aliančních letadel.Parlament ČR pro tuto operaci schválil přistávání vojenských letadel NATO na českých letištích a přesuny jednotek Aliance přes naše území.

Svůj tzv. obranný účel Severoatlantická aliance svérázně realizuje v duchu výroku římského spisovatele Publia Vegetia „Kdo si přeje mír, ať připravuje válku.“ Ozbrojené operace NATO vyjadřovaly od konce devadesátých let XX. století nový perspektivní trend nazvaný „militární humanismus“. Tento druh  geopolitické mise lze jednoduše definovat jako vedení útočné války ve jménu údajné ochrany lidských práva nehledě při tom na oběti z řad civilistů (excelentní ukázkou je zmíněná operace  Allied Force, stejně jako útok armády USA na Irák roku 2003 z vylhaných příčin).

Tak jako byla Česká republika – obrazně řečeno - několik hodin po přijetí do Severoatlantické aliancepřinucena podílet se v roce 1999 na leteckém útoku na Srbsko, může se i kdykoli v budoucnu podílet na dalších vojenských misích NATO  totožného charakteru jako byla operace Allied Force.  Z logiky vedení bojových operací lze automaticky předpokládat, že se naše země stane terčem útoku ze strany toho, s kým vstoupí Aliance do ozbrojeného konfliktu.  Je možné si představit, že účinky útoku budou ničivé. Mrtví včetně civilního obyvatelstva. Zranění lidé fyzicky i duševně.Materiální škody s dopadem na kvalitu života obyvatel. A není vyloučeno, že to vše v cizím, egoistickém zájmu (např. touha po získání prospěchu zvýchodních nerostných zdrojů).  Nelze přehlížet, že současně představuje v Evropě nesporné nebezpečí alianční mise Atlantic Resolve (Atlantické odhodlání), v rámci níž NATO již od roku 2014 hromadí v Pobaltí kontingent vojsk.  

Lavrov obvinil USA z přípravy zemí Evropy na jaderný útok proti Rusku!

V souvislosti s riziky, které členství České republiky v NATO přináší, náleží občanům, a to zejména těm, kteří by neměli možnost vzít nohy na ramena a před válkou jako mnozí jiní utéci kamsi do bezpečí,  právo rozhodnout, zda je pro nás příslušnost k Alianci prospěšná či nikoli.

Monsignore Halíku, na závěr:  NE, REFERENDUM NENÍ CESTA DO PEKEL.  Naopak, CESTOU DO PEKEL BY MOHLO BÝT NAŠE DALŠÍ ČLENSTVÍ V NATO.