Hodnotit názory a osobnost Donalda Trumpa a Kamaly Harrisové není v tuto chvíli nutné. Prezidentství Donalda Trumpa jsme zažili a víme, co od tohoto muže čekat. Harrisová je symbolem obamovsko-bidenovského vládnutí, které Ameriku srazilo na kolena. Ptejme se proto obecněji: kam se posunula úroveň americké politiky, když dvě rozhodující politické síly nabízejí osobnosti v mnohém sporné či dokonce obtížně přijatelné v době, kdy je Amerika zmítána vážnými vnitřními problémy, americká veřejnost je nebývale polarizovaná a světu hrozí válečný konflikt ohromných rozměrů.

Ačkoli Trump není žádným ryzím konzervativcem či ekonomickým liberálem a Harrisová je pouze „bidenovskou náhražkou z nouze“ zjevně stojící názorově daleko nalevo od tradičních ideálů amerických demokratů, souboj o funkci amerického prezidenta má několik dominantních témat, se kterými vítěz voleb bude muset něco udělat:

• co s nezvladatelnou migrací, která zaplavuje USA;

• co se slábnoucí americkou ekonomikou a postupnou deindustrializací;

•  jak se postavit k ideovému rozvratu společnosti;

• jak vrátit americké zahraniční politice racionálnější obrysy.

Zvítězí-li Trump, snad lze očekávat vládnutí opřené alespoň „nějak“ o zdravý rozum, zvítězí-li Harrisová, zvítězí názory levicově liberálních, mediálních, hollywoodských a wokeovských progresivistických pseudoelit.

V Čechách jsme po celé předvolební období slyšeli od nejrůznějších politických hlasatelů názory, že vyhraje-li Trump, bude to katastrofa, a že v zájmu naší země je vítězství Harrisové. Český pohled na výsledky amerických prezidentských voleb je určován nekritickým (i nekritizovatelným) a čistě účelovým názorem české vlády na řešení rusko-ukrajinské války, aniž bychom si byli schopni připustit, že amerického voliče zajímají tamní domácí problémy podstatně víc než válka na Ukrajině.

S politikou „Make America Great Again“ se prostě Trump trefil do pocitů obyčejného voliče. Volby vyhrají nebo prohrají americká domácí témata. Stále totiž platí předvolební slogan, kterým Clinton zničil G. Bushe: „It’s about economy, stupid“. Ukrajina či Irán zajímají Američany pouze do té míry, do jaké budoucí prezident země chce (nechce) svojí zahraniční politikou způsobit smrt amerických vojáků někde na druhé straně planety, nebo zda bude rozhazovat desetimiliardové finanční zdroje amerických daňových poplatníků, tolik potřebné doma, na podporu válek, které z hlediska obhajoby amerických zájmů prostě nemají smysl.

Zatímco Harrisovou doprovází jako kandidát na viceprezidenta beztvarý progresivistický guvernér Minnesoty Tim Walz, vedle Trumpa stojí naděje amerických republikánů J. D. Vance. Ten už v roce 2021 napsal: „Námi způsobený chaos v Afghánistánu ukázal, že současný americký režim není způsobilý vést naši zemi. Je to fakticky režim, který funguje nezávisle na politickém vedení, je to pentagonská byrokracie, která lže prezidentovi o stavu našich ozbrojených sil, je to ministerstvo zahraničních věcí myslící si, že afghánské ženy potřebují více genderových studií než bezpečnosti. Naše ‚top‘ university učí budoucí elity být pouze konformními hlupáky a americká média vše kryjí, namísto toho, aby nám říkala pravdu. Jestli nás poslední dvě dekády v Afghánistánu o něčem poučily, pak je to odhalení zoufalé pravdy: v tomto světě existuje jedna země, která nutně potřebuje změnu – USA.“

Spíše než přemítání o vnitřním stavu amerických politických stran, berme Donalda Trumpa a Kamalu „Biden“ Harrisovou jsou produkty dnešní americké společnosti, jejích zájmů, obav, starostí i nadějí. Harrisovou si přejí média a liberální rádoby elity, Trump svým programem oslovuje „lidi práce“, kteří progresivismus s jeho fantasmagorickými výstřelky odmítají. Střet těchto myšlenkových světů je podstatou dnešního prezidentského souboje v USA. Souboje, jak se zdá, o samotnou duši této země.

Amerika potřebuje změnu a o tom jsou, doufejme, dnešní americké prezidentské volby – zřejmě nejdůležitější v celé poválečné historii.