Podle ní by se vládám Číny a Ruska zdál boj Evropy proti klimatické změně příliš vlažný, a tak by se rozhodli, že nám pomohou. Sníží dodávky energií a přestanou dodávat suroviny. A to, co nám prodají, bude mnohem dražší. Tím se omezí výroba i spotřeba a Evropa nádherně zezelená. Nejen politicky, ale i fakticky, protože tam, kde žili lidé, vyrostou lesy a v nich budou vesele skotačit zvířátka. A na mýtinách se budou šťastně objímat klimatičtí aktivisté s migranty a bruselskými politiky pod transparentem: „Yes, we can!“ Atmosféra bude nádherně uhlíkově neutrální.

Ti blahobytní a přejedení jsou nad takové věci povzneseni a snadno se jim říkají krásné myšlenky, například že nezaprodáme svobodu za mrzký peníz. Jak snadno se demonstruje za vznešené ideály, když víme, že zítra se pobavíme na technopárty nebo v baru a o živobytí se příliš starat nemusíme. Podpory, příspěvky a dotace budiž požehnány!

Věřit ideologii a komentářům našich probruselských politiků a médií je totéž, jako se kdysi muselo věřit ÚV KSČ, když vyhlašoval další a další úspěchy při budování socialismu. Kdo nesouhlasil s komunistickou ideologií, byl zrádce. Kdo nesouhlasí s ideologií Evropské unie, je zrádce. Prasečí ideologie z Orwellovy Farmy zvířat je totiž nadčasová a stále živá. A přidám i geniální Molièrovu repliku: „Snad byste, pane, nevěřil více svým očím, nežli mně?“

Není však podstatné, jak dění hodnotí davy všeználků pohledem okamžiku, ale to, jak se dlouhodobě mění geopolitické uspořádání světa. Slova jsou jen slova, není to realita. Není totiž důležité, zda nám nějaký televizní investigativní pořad nabídne rozhovor s občanem cizí země, který podle toho, komu zrovna fandíme, svou vládu chválí nebo uráží, ale co ta vláda dokázala za deset nebo dvacet let udělat. To média nezajímá. Ani my to netušíme, pokud si nehledáme informace v jiných než veřejnoprávních zdrojích.

Důležité je i to, jak upevňuje svou vojenskou moc. Jen Ježíš Kristus hlásal, že udeří-li tě někdo přes jednu tvář, máš mu nastavit i tu druhou. Václav Havel zase blouznil o vítězství lásky a pravdy a zlikvidoval slavný a prosperující český zbrojní průmysl. A kdo nechápe přednosti lásky a pravdy, toho budeme „humanitárně bombardovat“, jako se to stalo nepřizpůsobivému Srbsku. Mnohým se tohle nemusí líbit, ale fakta jsou fakta a historie by se neměla ohýbat, jak se komu hodí.

Evropa od první světové války pomalu ztrácí své světovládné postavení. Velké koloniální mocnosti Anglie a Francie ztratily své kolonie, Německo prohrálo dvě světové války o nadvládu nad Evropou, USA po první světové válce nebývale posílily technicky, hospodářsky i vojensky, Rusko se stalo po Říjnové revoluci proletářským vředem, který ovšem navzdory škarohlídům sílil a jeho ideologie pomalu a nenápadně infiltrovala vrstvy levicových západních umělců, učenců a mládeže. Ne náhodou jsou dnes anglosaské i ostatní západoevropské univerzity a umělecké kruhy svými názory komunističtější než v Moskvě. Ovšem neuvědomují si to a halasně na Rusko hází špínu, přičemž druhým dechem by chtěly likvidovat kapitalismus.

Zelené fantasmagorie už dvě desítky let sní o alternativních zdrojích, které nahradí ty tradiční. Pokud je někdo schopen dívat se na fakta, pak musí uznat, že to je zatím slepá ulička. Možná se v budoucnu cosi najde, ale zatím není nic, co by plnohodnotně nahradilo uhlí, plyn, ropu a jádro. Jsme v situaci, kdy nemáme dostatečné alternativní zdroje, přesto rušíme ty tradiční. Trest přijde velice brzy. První vlaštovkou je skokový růst cen, druhou bude nedostatek elektřiny, plynu, nafty. Pokud ne tuto zimu, pak s největší pravděpodobností tu příští, pokud někdo neotočí kormidlo směrem k realitě.

Od konce loňského roku s námi Čína ani Rusko už nehrají hru na lidská práva, ale dávají ostře najevo, že se nemáme vměšovat do jejich záležitostí, které jsou jejich suverénním právem. A pokud tomu nerozumíme, pak s námi prostě nebudou spolupracovat. Nevěřte tomu, že nedostatek různých komponentů a surovin pro naši výrobu zavinila pouze covidová epidemie. Čína a Rusko nám prostě vrací to, čím jsme je po léta denuncovali. Celkem snadno si našli jiné obchodní partnery, s nimiž nejsou takové problémy jako s námi. Proč by podporovali výrobu u nás, když mohou podpořit vlastní producenty? A je vymalováno!

Rád poslouchám názory občanů, že rozhodně patříme na Západ, ne na Východ. Západ je dnes socialističtější než Východ, Západ je ideologicky zmatenější než Východ, Západ bude brzy ekonomicky slabší než Východ, Západ nemá suroviny a Východ ano. Jediné, co mají ve vztahu k nám Západ a Východ společné, je nezájem o to, co se u nás bude v budoucnu dít. Západoevropské země i USA mají už teď své starosti, a ty budou v dohledné době eskalovat, proč by měly pomáhat nám? Podívejte se jen na to, jak se západní země „odměnily“ Ukrajině za to, že svrhla proruské politiky. Mouřenín vykonal, co měl, a totéž se může stát v budoucnu nám.

Jsme malá země, hodně malá, vlastně z hlediska téhle planety bezvýznamná. Politické kroky našeho ministerstva zahraničí zajímají snad jen naše ministerstvo zahraničí a občas někoho, koho se to dotkne. Pokud o nás v cizině něco vědí, je to díky našim hokejistům a fotbalistům, ale i to bledne. Musíme prostě hledat novou tvář. Ale musíme nabídnout víc, než jen ideologické řeči.

To samozřejmě neznamená okamžitý odchod z Evropské unie. Když už tam jsme, účastněme se toho, co nám vyhovuje, ale nepoklonkujme Bruselu a nespoléhejme se na to, že nám v něčem reálně pomůže (s výjimkou dotací aktivistům). Dovolím si tu citovat svůj román Kronika zániku Evropy, kde o situaci v roce 2044 píšu: „Evropská unie sice de iure stále existovala, ale de facto byla prázdným pojmem, stejně jako v osmnáctém století kdysi slavná říše římská národa německého. Brusel existoval, budovy Evropského parlamentu stály, ale nikdo netušil, zda v nich někdo úřaduje, a pokud se tam cosi rozhodlo, v Čechách se o to nezajímali.“ Sebekriticky přiznávám, že jsem se mýlil. K tomuhle dojde mnohem dříve.