Slavnost, které se mimo jiné účastnili Generální tajemník OSN António Manuel de Oliveira Guterres (1949) a nizozemský král Vilém-Alexandr (1967), patří do řady politických představení inscenovaných Západem, majících za cíl klamat a současně strašit. Oslavovaný konec činnosti absurdního soudního zařízení v EU, které se neprávem nazývalo mezinárodní, dovolující asociaci s OSN připomínám z několika důvodů: Praktický konec Haagského tribunálu začal již 8. Srpna 2008, opona se začala zavírat v začátku ruského bombardování v Sýrii. Nehledě na konec představení v Haagu, klamání a strašení EU, jejich členských států a občanů tribunály budou žít dále pod kontrolou USA, pouze v transformované podobě.

Nelze zapomenout, že tisíce bomb, včetně kasetových, téměř vymazaly Srbsko z povrchu Planety, způsobily obrovskou ekologickou, hospodářskou a etnickou katastrofu. První dvě jmenované katastrofy nenapraví slibované členství v EU a NATO. Třetí katastrofa, etnická, bude pokračovat v té či jiné formě tak dlouho, než se Slovanství stane částí nenávratné minulosti. V době již neřešitelné migrační krize v EU se nabízí všem čtenářům, členům vlády a bezpečnostních složek si vzpomenout na skutečnost: Nalepím li na matné sklo lepicí pásku (v angličtině zvané scotch tape), plocha pod lepicí páskou se stane průzračnou.

Haagský tribunál, stvořený ze soudců v robách a parukách, pracujících jako roboti překreslující historii a fabrikující fakta o jediném viníku (Srbsku), odsoudil 161 lidí (k tisícům let vězení), dovolil mnohým smrt ve vězení (Slobodan Miloševič) nebo dokonce v soudním sále (Slobodan Praljak). Haagský tribunál byl zbraní k prosazování geopolitických cílů USA a jimi vedeného NATO. Ani jedno, ani druhé nezaniklo. Proto se musí počítat s transformací tribunálu jako zbraně, přidáním nových zbraní a jejich zaměřením na nového nepřítele. Předpokládám, že tentokrát to bude Rusko.

Rusko dnes nemá žádnou jinou alternativu, chce li existovat jako suverénní stát, než zintenzivnit obnovu společnosti. Jinak se můžeme dočkat něčeho podobného Haagskému tribunálu. Například MTBRF (Mezinárodní tribunál bývalé Ruské federace). Na tomto místě je dobré si připomenout, že pojídáme zápach a smrad i v době svátků a oslav: Molekuly páchnoucího produktu, systému či jiné věci, se dostávají automaticky do trávícího systému člověka.

Blížící se prezidentské volby v Rusku, olympijské hry v a mistrovství světa ve fotbalu se nabízejí jako ideální pole pro dělení a další vývoj již rozdvojených společností Západu a Ruska. Nebudu popisovat zdůvodnění mého hodnocení - odsouzení účasti ruských sportovců v zimní olympiádě v Pchjongčchang pod bílou vlajkou již od roku 2016 polomrtvého olympijského hnutí s diktátem MOK, to vše bez národní hymny. Připomínám pouze, že sport se stal již v samém začátku 2. století globálním sociálním projektem. Projekt je založen na zkušenostech z dob starého Říma a Byzance, vyvíjí se na matném skle olympijské myšlenky s pomocí stále efektivnějších technologií komercializace, využití metastázicky šířícímu se narcismu a propadající se národní a osobní hrdosti. Stačí si připomenout tři: Masakr během olympijských her v Mnichově, začátek majdanů v Soči, povel k útoku na území Osetie v době olympijských her v ČLR. I dnes platí: Dej slib, že bude chléb a bude masakr.

Na scéně roku 2018 se objeví rozhodnutí EU z roku 2016. Tenkrát vybrala EU 19 mezinárodních soudců, zakotvila pravidla soudních procedur a svědectví v novém tribunálu. Ten je založen na zprávě bývalého člena Parlamentu Rady Evropy, švýcarského politika (FDP) a státního žalobce kantonu Ticino, Dick Marty (1945). Ve zprávě z roku 2010 Marty kritizoval cílevědomé zabíjení lidí v tzv. Kosovském konfliktu a označil Hašim Tači hlavou obchodu s lidskými orgány.