Do roku 1997 v polském právu neexistoval institut výslužby soudců. Soudce odcházel do důchodu v rámci obecného důchodového pojištění. Důchod byl mnohem menší než soudcovský plat, což však platilo a platí i pro jiné pojištěnce.

V rámci prováděcích zákonů po přijetí polské ústavy z roku 1997 byla zavedena výslužba soudců obecných, správních a vojenských soudů. Výslužba znamená, že jmenování soudcem má účinky do konce života. Je jakoby v pracovním úvazku, jenže nemusí pracovat. To je však pouhá právní fikce, která má ospravedlnit nespravedlivé důchody soudců z pohledu ostatních obyvatel polského státu. K běžným soudům ústava neřadí Ústavní tribunál ani Státní tribunál. Odlišnost spočívá i v tom, že pro běžné soudy, včetně správních a vojenských, se užívá slovanský pojem soud, zatímco pro Ústavní a Státní latinský pojem tribunál. V ustanoveních ústavy věnovaných soudcům Ústavního tribunálu není slovo o výslužbě, naopak je řeč o době postavení jako soudce Ústavního tribunálu.

Na běžných soudech soudce nemá funkční období a přechází do výslužby z věkových nebo zdravotních důvodů, což je formálně poslední období jeho pracovní kariéry. Pro soudce Ústavního tribunálu ale platí funkční období 9 let a pak přestává být ústavním soudcem.

Když v roce 1997 po schválení nové ústavy se z iniciativy prezidenta Aleksandera Kwasniewského měnily zákonné úpravy soudů a tribunálů, soudci Ústavního tribunálu ovlivnili prezidenta, aby v zákoně o Ústavním tribunálu z roku 1997 byl po vzoru zákona z roku 1985 nenápadný odkaz na zákonnou úpravu o právech a povinnostech soudců Nejvyššího soudu. Tím si soudci Ústavního tribunálu, aniž by zákon výslovně upravil jejich výslužbu, vyjednali výslužbu včetně finančních plnění, protože si to takto pro sebe samé na Ústavním tribunálu začali vykládat.

Zákon o Ústavním tribunálu z roku 2015 už otevřeně stanoví dosavadní finanční výsady ústavních soudců:

• soudcovský plat, což je pětinásobek průměrné mzdy vypočtené bez nákladů na sociální pojištění. Průměr je počítán jen z druhého čtvrtletí, kdy řada zaměstnavatelů vyplácí pololetní odměny a příspěvky před dovolenou, takže je ve skutečnosti vyšší než roční průměrná mzda. V případě poklesu obecné průměrné mzdy se zachovává dosavadní plat pro soudce Ústavního tribunálu, nekrátí se. I kdyby Polsko mělo krachovat a lid se topil v bídě, soudci Ústavního tribunálu chtějí mít své dosažené prebendy bez ohledu na chudobu lidu a státu,

• slučitelnost soudcovské funkce s platem za vědeckou nebo pedagogickou činnost na plný úvazek. Výdělečná činnost mimo tribunál je důvodem, proč Ústavní tribunál rozhoduje velmi dlouho, i když, jako orgán výlučně kontroly norem, který nejedná o ústavních stížnostech osob, má nesrovnatelně méně kauz než jeho protějšky v zahraničí,

• přechod do výslužby po skončení úředního období s nárokem na důchod bez ohledu na věk ve výši 75% aktuálního platu soudce Ústavního tribunálu,

• nárok na dřívější přeložení do výslužby ze zdravotních důvodů,

• nárok na odstupné (odchodné) ve výší šestinásobného platu při přechodu do výslužby. Tato prebenda je obzvlášť kuriózní a neslučitelná se sociální spravedlností a rovností před zákonem. V pracovním právu je totiž odstupné odškodněním za to, že zaměstnanec přichází o pracovní místo. Nic takového není při přechodu soudce do výslužby. Dotyčný má dále titul soudce a imunitu, užívá služební auta, bere u soudu soudcovský plat, jenže už nemusí pracovat jako soudce. Spojení nároku na odstupné s přechodem do výslužby se vysvětluje tím, že se v roce 1997 v zákoně o Nejvyšším soudu přidal institut výslužby, ale „zapomnělo“ se zrušit odstupné, jež bylo dříve spojené s odchodem soudce ze soudu do důchodu. Ale proč tento omyl opakovat v novém zákoně o Ústavním tribunálu v roce 2015? Když jde o požitky soudců Ústavního tribunálu, musí jít právo, logika a rozum stranou.

Zákon o polském Ústavním tribunálu, jehož návrh byl přímo připraven dotčenými soudci, potvrzuje slova římského císaře Vespasiana: „Peníze nesmrdí.“. Nepřekvapí, že při sporu o složení polského Ústavního tribunálu 2015-16 soudci za Občanskou platformu i Právo a spravedlnost svorně nezpochybňovali tyto prebendy. Každý ze soudců, ať již za Pavla či Šavla, je chtěl mít. Prebendy soudců Ústavního tribunálu jsou však nemravné. Proto má Ústavní tribunál u mnoha běžných Poláků charisma zmoklého hadru. Spor o jeho obsazení je nezajímal.