Kromě toho, že ODS a TOPka jsou lepší opozicí,  než kdy byli všichni ostatní a kromě toho, že ANO „suverénně“ vítězí v předvolebních průzkumech, což Sobotkovi před jarním sjezdem ČSSD určitě pomůže.

Ivan Vodochodský stále zasedá v Radě Českého rozhlasu, Martin Kolovratník zatím jeho odvolání plénem plénu nenavrhl a vcelku ho snad i chápu. Vodochodský na Radě nehovoří, patrně nemá o čem. O kvalitu papriky do guláše tam nejde. Možná je to šťastné řešení, jeho nabubřelá arogance, kterou předvedl na jednání výboru, mi teda fakt nechybí. Snad když jednou i ANO dostane odvahu hájit zákon i proti lidoveckému komunálnímu politikovi,  bude líp.

Vyšlo první číslo časopisu Reportér. Pro mne kupodivu příjemné překvapení. Sice vizáží poněkud připomíná Forbes, ale grafika je velmi kultivovaná. Nejen ona, i texty, které obsahuje. Redakce odvedla kus dobré reportážní a lifestylově magazínové práce, i když si v koutku duše myslím, že je tam toho lifestylu  trochu příliš. Ale inzerenty je nutné nějak přitáhnout a cizí práce se kritizuje vždycky dobře, že. Notabene, když lidi většinově na politiku kašlou a časopis se musí prodávat.

Šílenství před komunálními volbami postupuje. Už se skoro bojím otevřít konzervu, aby na mne nevykoukl nějaký kandidát, nejlépe takový, který slibuje něco, co buď on  nebo jeho strana  pokazila v minulém volebním období. Někteří kandidáti za nové nezkorumpované strany ve svých životopisech decentně uvádějí, že „již byli zastupiteli“. Hm, za koho asi, že by za nějaké staré zkorumpované? V Praze vede v průzkumech ANO. Jakkoliv je mi Adriana Krnáčová osobně sympatická, nemyslím, že by uměla řídit Prahu. Na druhé straně, když Prahu řídí takový Hudeček, je to asi vcelku jedno. Doufám, že nám to město co nejdříve vrátí. Jen jsem se přistihla, že pokud si mám vybrat mezi sexistickou reklamou na billboardu a obličejem politika, vyretušovaným do nepoznatelna, to už snad raději to prasátečko.


V Telči již pozítří začíná „Krumlov“. Pravidelná mediální konference, kterou pořádá RRTV. Pamětníci ještě jezdívali do Českého Krumlova, kde odborné konference pořádal mediální lobbista Jaroslav Berka, placený druhdy Šmejcem. Bývaly to konference velké a slavné,  v dobách, kdy se překreslovala mediální mapa.  Jediným drobným kamenem úrazu tam býval večírek mezi prvním a druhým dnem, který značnou část osazenstva poněkud unavil, někteří nešli spát vůbec a tak poslední konferenční den se obvykle nesl v poklidném duchu před poloprázdným sálem těch, které téma doopravdy zajímalo.  Telč je výrazně decentnější, ale vzhledem k tomu, že i dnes někteří poslanci touží po překreslujících se mapách mediální reality, možná to tentokrát bude stejně ostré, jako to bývalo kdysi.  Telč o médiích a politice. O oligarchizaci, o politické reklamě, vodňanských kuřatech a ochraně dětí a mladistvých

Oborový server Mediaguru zveřejnil údaje o rostoucí televizní reklamě, respektive o investicích do ní.   Podle údajů monitoringu společnosti Admopshere stále rostou, v srpnu dosáhly meziročního nárůstu na úrovni 9 %. V letošním srpnu byly hrubé mediální investice o necelých 140 mil. Kč vyšší než v loňském srpnu. Odečteme-li inflaci, stále je to růst.

Vydavatelství Economia  se musí – pokud tedy rozsudek bude pravomocný -  omluvit lobbistovi Ivu Rittigovi. Za článek „Razie proti kmotrům“ který vyšel vloni.  Platit sto tisíc mu nemusí, ostatně si nemyslím, že by Rittigovi sto tisíc nějak chybělo.  Podle soudu text „neoprávněně zasáhl do lobbyistovy občanské cti“. Ech. Co je to čest? A co je to občanská u obyvatele monackého knížectví? Vydavatelství má do 30 dnů od právní moci rozsudku zaslat Rittigovi dopis s omluvou a  také musí omluvu na jeden den uveřejnit na serveru IHNED.cz. Rittig požadoval vyvěšení omluvy po dobu dvou týdnů, to ale soudce Tomáš Novosad zamítl.  Stejně naložil s finančním požadavkem. Autor článku trefil kozla textem „Razie proti kmotrům: K sejfům vede stopa od Rittigova muže najatého na černou práci“ , který se zaobíral policejní razií u Petra Nečase a Jany Nagyové. Jo, byla to doopravdy investigativní žurnalistika. Autor šel po stopě. A štěkal.

Totéž vydavatelství Economia od října  zpoplatní web Hospodářských novin iHNed.cz.  Web bude fungovat po vzoru některých jiných velkých médií – určité množství článků bude zdarma, za další obsah bude nutno zaplatit.  Podobný vzorec používá například New York Times.  Včetně počtu deseti článků měsíčně zadarmo.  Otázkou je, zda to v Česku projde – například Rupertu Murdochovi se placený obsah nijak extrémně nevyplácel.  Otázkou taky je, co s odkazy ze sociálních sítí, čtenáři New York Times si například stěžovali, že po odkliknutí odkazu náhle zjistí, že článek stejně neuvidí.
Dalším problémem bude dohledávání minulosti v mediálních archivech. Placený obsah zařazen nejspíš nebude, a tak archivace bude za pár let bezcenná. Zlatá výstřižková služba…

Skotsko zůstane v Británii, navzdory všem snahám a povedené a účinné kampani separatistů a naprosto amatérské kampani britské vlády. Kdyby mi předseda vlády začal slibovat modré z nebe až v momentě, kdy reálně hrozí, že odejdu, vykašlala bych se mu na to. Ale zdá se, že ani tak nezafungoval dobrý marketing, jako spíš strach Skotů z neznáma. Překvapil poměr pro a proti,  45 ku 55 je hodně, všichni, kteří jsme tipovali, že Skotsko zůstane, jsme měli dojem, že to bude tak o procento. I tak je ale politika Londýna v troskách, neboť Skotská národní strana si vynutí rozsáhlé ústupky svému vpravdě levicovému programu. Představte si,  že ve Skotsku je i vysokoškolské vzdělání zadarmo a Anglie univerzitní školné zvyšuje, sociální systém sociální a zdravotnictví také a navíc - státem financované a bezplatně k dispozici všem. Přitom sociální demokraté za to nemohou, komunisté také ne. Konzervativní škrty v britské státní podpoře školství a zdravotnictví, stejně jako privatizace zdravotnictví   se budou napříště muset omezit jen na Londýn a blízké okolí… Skotská politika solidarity   je od té londýnské politiky růstu nerovnosti odlišná. A odlišnost bude muset Cameron respektovat.

Ukrajina začala trochu moc tlačit na pilu a tak prezident Porošenko pravil, že nechce od Američanů deky, ale zbraně. Srdečně mu gratuluji k píárovém obrazu mírumilovných roztouženích po míru a duze. Tak mu Kongres poslal flinty.

Je odvolání News Corporation Ruperta Murdocha  k Evropské komisi o nekalé činnosti Google ironie? Nebo je to paradox? Nebo možná je to jen příklad skandálního pokrytectví nadnárodního kapitálu? Vydavatel, který zuřil proti Evropské unii a škodil jí 35 let, nyní se   dovolává komisař pro hospodářskou soutěž a chce, aby EU jednala   jeho jménem i a jménem dalších evropských vydavatelů proti americkému vyhledávacímu gigantovi. Prý agreguje mimořádné množství obsahu, „nespravedlivě znevýhodňuje“ Mudrochovy tituly Times , Sun a Wall Street Journal Europe a tvrdí spolu s Microsoftem, německým vydavatelstvím Axel Springer a  dalšími, že Gogole je „platformou pro pirátství“ a „šíření škodlivých sítí“.  Gogole reagoval pobaveně: „Postavili jsme Google pro uživatele, ne pro mediální domy.“ A dodal : „Fuj, to je hnus. Murdoch obviňuje Google, že žere jeho křečka!“ Je to decentní  odkaz  na úplný výmysl  Sunu  v roce 1986, kdy bulvár napsal, že Freddie Starr sežral své přítelkyni jejího křečka. Ten se musel v roce  2001 bránit. „Ještě nikdy jsem nejedl ani neokusoval  živého křečka, pískomila, morče, myš, rejska, hraboše nebo jiné malé savce,“ napsal tehdy britský komik ve své autobiografii. Google v Evropě představuje asi 90% z vyhledávacího trhu.  

Elektronický věk sebou nenese jen výhody, jakkoliv diskutabilní, ale také pasti. Nejen bezpečností, ale také autorské. Protože CtrlC – CtrlV je přece tak božsky snadné. Opsané diplomky, dokonce disertačky, opsané práce vrcholných politiků, opsané novinové články. Posledně jmenovaným se v poslední době zabývá například oborový server Poynter. Nejhůře se dá rozeznat plagiát z cizího jazyka. Otázkou také je hojnost a typ citací.  Plagiátorství není jen kradení cizích textů, ale i vykrádání sama sebe (hojné v akademickém prostředí), dále je to parafrázování – přepis obsahu cizího textu svými slovy nebo ukradení již zpracovaného nápadu.

Co je ale úmyslný plagiát, a co nechtěné citování dané ztotožněním se s textem či pouhým zapamatováním výstižné formulace? Při té obrovské produkci, která naše počítače , oči i uši dennodenně zaplavuje,  bylo by s podivem,  kdyby nám v mozku něco neulpělo beze jména autora. Máme  v této době exploze a emancipace mediální produkce dvě možnosti. Buď změníme autorská práva a přestaneme znakem copyright označovat nejen banality ale veškerý obsah, který není tak geniální, aby byl hoden zaznamenání na 75 let, a nebo se usoudíme. Nyní se soudí jedna partaj s druhou partají o označení kampaně „Pro město“. Výsledek nejasný. Autorem grafiky je jeden autor, ale kdo je „ideamakerem“? Reklamní týpci přijdou o část živnosti, firemní komunikace nebude tolik zaplevelovat veřejný prostor a my se přestaneme bát, že řekneme „Ano, bude líp“ a Marek Prchal nás za to zkasíruje.

Irena Ryšánková