Tím mínili posílání raket z českých raketometů na civilní obyvatelstvo Belgorodu. Jeden informatik přišel s příměrem, že když dá jednomu z nás facku, určitě zareagujeme a poctivě mu ji vrátíme. Jejich hlavním argumentem je, že Rusko překročilo hranici a Ukrajina se pouze brání. Tento pohled je ale dle dialektické logiky nanejvýš chybný.

V minulosti lidé Ruské sovětské federativní socialistické republiky  (RSFSR ) i lidé Ukrajinské sovětské socialistické republiky (USSR) žili společně ve Svazu sovětský socialistických republik (SSSR). Měli čilou vzájemnou výměnu zboží a služeb, společnou zahraniční politiku a armádu. Občané USSR pracovali v RSFSR a zastávali i významné řídící pozice. A naopak občané RSFSR pracovali v USSR a také v ní zastávali řídící pozice. Dokonce na sklonku existence Sovětského svazu se zvažovalo o zavedení pojmu sovětský lid, který měl zvýraznit jednotu národů, žijících v Sovětském svazu. Neměl odstranit různost národů, měl pouze vyjádřit novou kvalitu jejich sounáležitosti, vzájemného porozumění a bratrské jednoty. Velké množství občanů USSR zastávalo vrcholové funkce ve vedení SSSR. Přesto v roce 2022 vypukla mezi těmito republikami krvavá, pro mnohé nepochopitelná válka. Náš ajťák o této historii neví. Problém vidí pouze v časovém rozmezí teď. Nevidí ani širší planetární souvislosti a to, že se nacházíme na začátku velkých změn, kdy svět opouští starý světový řád a nastupuje nový. Nedoceňuje ani to, že současnost v sobě obsahuje řadu možností, z nichž některé jsou pro lidstvo příznivé a jiné zničující.

Byli jsme vychovávaní a vzdělávaní v naivním vnímání kauzality, tj. vztahu příčiny a následku pouze v časové řadě. Všichni si pamatujeme, že Velká francouzská revoluce začala pádem Bastily. Tedy, že pád Bastily byl příčinou všeho, co následovalo. Od sekání hlav gilotinou Jakobíny, přes napoleonské války až po bitvu u Waterloo. Dále si pamatujeme atentát na následníka trůnu Rakousko-Uherska, kterým začala I. sv. válka, nebo na incident v Tonkinském zálivu, kterým začala Vietnamská válka. A samozřejmě si pamatujeme výstřel z Aurory, kterým začala Velká říjnová socialistická revoluce. Mnozí to považují za příčinu vzniku prvního socialistického státu na světě. Uvedené příčiny nejsou příčinami. Jsou to události, jevy provázející historii a ilustrace dějin v učebnicích dějepisu.

Toto zúžené a nesprávné pojímání kauzality je dnes uplatňováno na ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny. Dne 24.2.2022 překročily Ozbrojené síly Ruské federace ukrajinskou hranici. To je ta příčina konfliktu říká náš IT specialista. Kdo by to chtěl vidět jinak, je hloupý, ničemu nerozumí, schvaluje válku rozpoutanou agresorem a čeká ho trest, říkají bezpečnostní „experti“ schváleného myšlenkového proudu.

Takže se podívejme, jak to vlastně s tou příčinností je. Osobně neschvaluji Rusko-Ukrajinskou válku. Neschvaluji hromadné zabíjení Slovanů a likvidaci jejich krajin. Neschvaluji ani vytváření podmínek, které podmiňují přechod mírového stavu do války a eskalaci války již probíhající. Jednou z nich je posílání zbraní na Ukrajinu. Pouze chápu vztah příčiny a následku jinak než pouhé zařazení dvou událostí do časové řady. Té dřívější dát status příčiny a tu pozdější označit jako důsledek.

Jak se protiklady vzájemně podmiňují a tím vytváří skutečnost, například i válku

Václav Černík píše: „Keď sú dané všetky základné a druhotné podmienky nejakého predmetu, determinujúce jeho podstatu i javovú formu, stáva sa skutečným. Skutočný predmet  je niečím činným i trpným, sebaurčovaným i určovaným zvonka…“ [Pozri: Černík Václav, Systém materialistickej dialektiky (Kritika Hegelovej logiky ako vedy, Pravda, Bratislava 1986, s. 403.] Dále zdůrazňuje, že vztah příčiny a následku musí trvat. Musí působit soustavně. Jedna věc existuje skrze tu druhou. Je příčinou existence té druhé. Druhá věc je důsledkem své příčiny, to je existence a působení první věci. Aby to však nebylo jednoduché, musíme vnímat i tu druhou věc jako příčinu existence první věci, kdy první věc je důsledkem věci druhé. Společně vytváří určitou kvalitu věci, nebo činnosti.

Bojující strana musí mít svůj protiklad, to znamená jinou bojující stranu. Mohl by existovat stav ukrajinské armády jako bojující, kdyby ruská armáda nevedla bojové operace? A naopak mohl by existovat stav ruské armády jako bojující, kdyby nevedla bojové operace ukrajinská armáda? Zdůrazňuji slovo bojující.  Tento stav ukrajinské armády existuje jako důsledek bojových operací prováděných ruskou armádou. Tyto vojenské operace jsou příčinou existence bojujícího stavu ukrajinské armády. Bojující stav ukrajinské armády je důsledkem této příčiny, to je bojující ruské armády. A platí to i opačně. Příčinou bojujícího stavu ruské armády jsou bojové operace ukrajinské armády. Bojující ruská armáda je důsledkem své vlastní příčiny, a tou jsou vojenské operace ukrajinské armády. Vidíme, že každá z armád je příčinou i důsledkem současně. Obě strany svými bojovými operacemi podmiňují existenci svého protějšku a jeho bojové činnosti. Obě strany se navzájem podmiňují, vzájemně se zprostředkovávají a reprodukuji. Svými bojovými operacemi vytvářejí válku.
Co by se stalo, kdyby jedna ze stran ukončila vlastní bojovou činnost? Přestala by útočit, nebo by se přestala bránit a ustoupila směrem k vlastnímu týlu? V takovémto případě nastanou možnosti. Druhá strana bude ustupující stranu pronásledovat, aby jí způsobila při ústupu co největší ztráty. Nebo druhá strana využije uvolněný prostor a obsadí ho vlastními vojsky bez nutnosti vedení boje. Ozbrojený boj by se změnil v přesun vojsk, v manévr. Nebo druhá strana využije přestávku k doplnění vojsk a materiálu. Nebo využije přestávku v boji pro mírová jednání.
 

Vzájemné podmiňování, zprostředkovávání a reprodukce bojujících stran, stav, kdy jedna bojující strana je pro tu druhou příčinou, dává podnět k mobilizaci, výcviku nových vojáků a doplnění ztrát v ozbrojených silách, nebo jejich navýšení. Rovněž dává podnět směrem k vlastnímu průmyslu, k výrobě zbraní, munice a všeho potřebného pro zabezpečení bojující armády. Dále dává podnět směrem k vlastnímu ministerstvu zahraničí hledat spojence a bránit v získávaní spojenců protistraně. Podnět můžeme chápat i jako příčinu.

Dvě bojující armády, kdy jedna podmiňuje druhou, jsou základní podmínky existence války. Základní podmínky musí být doplněny druhotnými, nezákladními podmínkami. Položme si otázku, může jedna z protistran bojovat beze zbraní a munice? Nemůže. Aby však mohly existovat základní protiklady války, to znamená jedna i druhá bojující strana, která má zdroje pro vedení bojových operací, musí mít pro svou existenci vlastní základní podmínky. Ale ty jsou vůči válce podmínkami druhotnými, nezákladními, přesto životně důležitými. V odstavci výše jsme si je načrtli.

Základní rozpor války tvoří dvě protikladné strany se svými protichůdnými zájmy. Tyto dvě proti sobě stojící strany se vzájemně podmiňují, zprostředkovávají a reprodukují, kdy jedna strana pro tu druhou je příčinou i důsledkem současně. Tyto dvě protikladné strany tvoří současně jednotu, tvoří jednotnou kvalitu existence těchto dvou stran ve vzájemném protikladu. Jejich vztah může mít formu mírového soužití a dokonce spolupráce, nebo budou existovat tyto dvě strany vedle sebe a vzájemně se budou přehlížet, nebo jejich vztah může mít formu studené, nebo dokonce horké války. Pokud bude mít jejich vztah formu války, může jejich vzájemné zprostředkovávání a podmiňování mít intenzitu rozšířené reprodukce, prosté reprodukce, nebo zúžené reprodukce. Chciválkové vytváří podmínky pro rozšířenou reprodukci válečných stran. Chcimírové volají po eliminaci podmínek, které posilují válku. Dodávky zbraní a zahraniční podpora eskalují válku. Zintenzivňují se bojové akce, do válečných operací je zapojen větší počet lidí a zbraní, rozšiřuje se území, na kterém budou zbraně použity. Eskalace znamená i použití nejmodernějších zbraní, které se ještě na frontě neobjevily. Eskalace války může dospět k použití zbraní hromadného ničení.

Nezákladní, druhořadé podmínky existence války

Potřeba doplňování armády vojáky je příčinou a jejím důsledkem je mobilizace. A obráceně. Pokud existují mobilizační kapacity, pak může existovat i požadavek na doplnění vojsk.

 
Když nebudou k dispozici další muži, znamená to, že zanikne jeden z protikladů. Armáda přestane požadovat doplňování vojsk mobilizací, protože si bude vědoma marnosti požadavku a bude vědět, že už není kde brát potravu pro děla. Neexistence jedné z druhotných podmínek pro vedení války, tj. nedostatek vojáků zapříčiní pokles intenzity bojů. Bude znamenat zúženu reprodukci války. Ale tyto druhotné podmínky, tj. dostatek můžu pro boj, respektive nedostatek, mohou být nahrazeny jinou druhotnou podmínkou. Například mobilizací žen, přisunutí zahraničních vojáků na frontu, nebo rozšíření automatů pro bojové operace. Dnes i jejich vybavení umělou inteligencí. Nebo ještě lépe nasazení zbraní hromadného, ne lokálního ničeni. Pokud nebude možné vytvořit nezákladní podmínku války, tj , dostatek bojovníků, nebo jejich nahrazení, pak jedna z ozbrojených stran války ztratí na síle a bude muset snížit intenzitu bojových operací. Může sice bojovat do posledního muže a náboje, ale to na výsledku nic nezmění. Také může ustoupit, nebo kapitulovat.

Výše jsme si uvedli, že jednou z doplňkových podmínek je vztah bojující armády s ministerstvem zahraničí, které hledá spojence. Takže nemusí nastat kapitulace armády, pokud jí zůstal aspoň jeden generál a může se opřít o muže i zbraně spojenců. Protiklad mezi požadavkem na vojáky a jejich nedostatkem ve vlastním státě má zúženou reprodukci. Protiklad mezi ministerstvem zahraničí a ochotou spojenců zapojit se do konfliktu může mít rozšířenou reprodukci. Vidíme to na současném stavu vztahu Ukrajiny a jejích spojenců. Uvnitř spojenců existují proti sobě stojící skupiny. Některé jsou pro zapojení se do ukrajinské války a jsou ochotny poslat vojáky, jiné jsou proti. Pokud dojde k zapojení se spojenců v masovém měřítku, pak dojde k zintenzivnění bojových operací ze strany Ukrajiny. Druhá strana, Rusko, bude muset rovněž zintenzívnit bojové operace. Jak obranné, tak útočné.

Další příklad vztahu základní podmínky, tj. bojující strany, s nezákladní podmínkou schopnosti produkce materiálních potřeb. Válka je ničení. Výroba je tvoření. Vedení bojových operací se vyznačuje značnými ztrátami zbraní, výstroje a výzbroje. Válka spotřebovává enormní množství munice, pohonných hmot, náhradních dílů, potravin, obalů, zdravotnického materiálu atd.

A opět platí, že požadavky armády jsou příčinou a důsledkem je vojenská produkce národního hospodářství i zahraničních dodavatelů. Kdyby průmysl, zemědělství a zahraniční obchod nebyl schopen dodávat materiál pro frontu, požadavky bojující armády by neexistovaly.

Potřeba doplňování zbraní, munice a všeho potřebného je příčinou a důsledkem současně. Pokud existují výrobní kapacity, mohou vojenské jednotky vznášet požadavky na zásobování. Požadavky jsou důsledkem své příčiny, tj. schopnosti produkovat vše potřebné pro frontu. Vztah platí i opačně. Samotná produkce je příčinou existence požadavku na doplnění. Kdyby neexistovaly produktivní kapacity, nemohly by existovat požadavky, i kdyby potřeba zbraní a munice existovala. Potřeba by se netransformovala v reálný požadavek s pravděpodobností jeho splnění. Místo požadavku by existoval nereálný sen, který by utlumil bojové operace. Vidíme, jak je požadavek na doplnění zbraní a materiálu jednou příčinou a po druhé důsledkem. To samé platí u výrobních kapacit průmyslu a zemědělství. Jednou je důsledkem a po druhé příčinou.

Teď si dejme do souvislosti článek č. 1 Severoatlantické smlouvy s dodáváním zbraní. V článku se uvádí: “Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN“.  Spadá dodávání zbraní a munice do mírového aktu, nebo pouze vytváří jednu z podmínek, dílčí příčinu, která prodlužuje trvání války?

A ještě jeden příklad nezákladní podmínky pro existenci války. Je jím ochota vojáků bojovat a umírat za svůj stát, za jeho představitele. Respektive za zájmy představitelů svého státu, nebo zájmy jiných, skrytých subjektů, které vedení státu zastupuje. Voják může být silně motivován, bojovat a riskovat. Nebo může vykonávat činnost laxně, opatrně a vzdalovat se riziku co nejvíce to půjde.

Zastavím se u protikladu mezi vedením státu a občany. Mohou mít protikladné zájmy, různé názory, ale budou vytvářet jednotu. Vlastenectví může být silným sjednocujícím prvkem, zvláště v ohrožení cizím vojskem. Vůdce může přijímat tvrdá opatření, aby zachránil krajinu a její obyvatele. Občané nebudou nadšení z opatření, jakými jsou omezování svobody, odvádění mužů do války, snižování životní úrovně, oběti na civilistech atd. Když však oběti překročí míru snesitelnosti, když občané uvidí, že válka pro ně nemůže mít dobrý konec, když pochopí, že jsou hromadně obětovaní zájmům vůdce, nebo toho, čí zájmy zastupuje, občané začnou příkazy odmítat. Vůdce přitvrdí a použije donucovací prostředky. Občané se více zatvrdí a vystoupí proti samotnému vůdci. Platí opakovaný vztah. Vůdce a občané jsou v protikladném vztahu a současně v jednotě. Vzájemně se podmiňují, zprostředkovávají a reprodukují. Jedna strana je příčinou druhé a důsledkem současně. Protiklad s příčinami a důsledky je zdrojem pohybu, změny. Buď vůdci nezbydou žádní občané, nebo se občané zbaví vůdce. Pokud by však vítězil, občané by jej oslavovali a postavili mu pomník. Vůdce by získal více popularity, podpory i moci. Tu by pak mohl uplatnit směrem ke státu, s kterým vede válku, nebo mírové rozhovory.

Aby mohly dvě bojující strany svými bojovými operacemi společně vytvářet válku musí k tomu mít podmínky. Motivaci vojáků, dostatečný mobilizační potenciál, funkční produkční síly schopné dodávat veškerý materiál pro vedení boje, zahraniční podporu atd. Zmíněné podmínky jsou samostatné kvality mající vlastní protiklady, kdy jedna strana protikladu je příčinou té druhé.  Samozřejmě i důsledkem. Trvání ukrajinsko-ruské války a zainteresovanost spojenců jednotlivých stran ukazuje na podstatnější příčinu. Tou je protiklad mezi západem a východem včetně jihu. Protiklad mezi stávajícím a novým uspořádáním světa. Při tomto pohledu je ukrajinsko-ruská válka pouhým regionálním projevem. Je to jevová forma příčinnosti, jak píše Václav Černík. Substanciální příčina je mezi starým řádem, který vyčerpal své možnosti a novou představou uspořádání světa. Jak bylo řečeno ukrajinsko-ruská válka je projevem této podstaty. Bohužel má formu války. Mohla by mít i formu mírového jednání. Tomu však brání minimálně dvě věci. Za prvé úroveň poznání a uvědomění si potřeby zachování planety s jejími národy jako celku. Za druhé jsou to subjektivní zájmy mocných, kteří se nehodlají dobrovolně vzdát své moci. Dokonce i za cenu obětování národa.

Závěr

Překročení hranice není příčinou války. Je projevem dozrávání politického rozporu mezi státy, tj. dozrávání sporu o to, kdo bude mít nad kým více moci a kdo se bude muset druhé straně podřídit. Válka dozrávala ještě před překročením hranice ozbrojenými silami. Překročení hranice je pouze bod zlomu, kdy diplomacie jako prostředek politiky vyčerpala své možnosti a byla vyměněna za ozbrojený boj. Víra v úspěšnost jednání byla zaměněna za víru ve vítězný boj. Vítězství armády změní poměr sil a donutí druhou stranu uzavřít mír za podmínek vítězné strany.

Obyvatelé Evropy mají zájem znát mravní stanovisko k válce. Je válka z jedné nebo druhé strany oprávněná a tedy spravedlivá, nebo nespravedlivá? Při hodnocení války se mohou opřít o dialektické poznání příčin, které k válce vedly, a pokusit se tlačit na všechny vlády v Evropě, aby diplomatickou cestou eliminovaly příčiny. Nebo se uspokojí jednoduchým tvrzením. Ten, kdo překročil hranici, je agresor. Okupovaná strana má právo na pomstu. Facka musí být vrácena, i kdyby měly být Slovanské národy obětovány v cizím zájmu. V dobrodružných filmech jsem slyšel větu: „Když chceš pomstu vykopej dva hroby.“ Nabízí se otázka, kdo bude pronášet nad hroby Slovanských národů vítěznou řeč? Nebo to nebudou Slovanské národy, které budou poraženy? Závisí to i na volbě samotných Slovanských národů. Například jestli náš IT specialista pochopí více ze vztahu příčiny a následku. Nebo když zodpoví otázku, jak to udělat, aby americká vojenská základna v Sevastopole nebyla příčinou a nepodmiňovala odpověď ze strany Ruska.