S odstupem času se však v Americe objevily také pochybnosti o vládní verzi. Někteří odborníci tvrdili, že není možné letadlem zbourat mrakodrap a že tedy muselo jít o řízenou demolici. Je to jeden z názorů…

O tom, že vládní vyšetřovací komise udělala mizernou práci, respektive že možná vyšetřování zmanipulovala na politickou objednávku, se dodnes vedou právnické spory. Například o tom, kdo smí předkládat důkazy soudu, nebo zda vládní zpráva musí být přesná, nebo pravdivá. Pravda nakonec vyjde na světlo, ale je-li příliš špinavá, není po ní poptávka. Podobně jako u bank, že je „příliš velká, aby padla“, platí o operacích pod falešnou vlajkou, že pokud je spiknutí příliš obludné, normální člověk ho neumí demaskovat. Když je konsensus v rozporu s pravdou, většina upřednostní konsensus.

Co se vymyká společné víře, bagatelizuje se jako konspirace. Rozdíl mezi pravdou a konspirací je někdy rok, někdy měsíc, v každém případě je však rozdíl mezi konsensem a pravdou. V minulosti panoval konsensus, že zeměkoule je plochá. Později ho nahradil konsensus, že Země je kulatá. Dopracujeme-li se ke konsensu, že vesmír je hologram, bude to jen další dokaz, že pokud něčemu společně věříme, neznamená to automaticky, že je to pravda.

Není to tak dávno, co panoval covidový konsensus, kterého se mnoho lidí stále drží navzdory tomu, že se už běžně o celé kauze může psát pravda. Manipulace, které nepodlehla pouze laická veřejnost, ale i mnoho lékařů, měla tak obludné, globální parametry, že po špinavé pravdě není poptávka a konsensem se stalo postcovidové hluboké ticho.

Máme zde i „klimatický konsensus“, že člověk negativně ovlivňuje planetární klimatické procesy. Komu je toto tvrzení podezřelé, má k dispozici seriózní oponentní vědecká stanoviska, že jsme konfrontováni s cyklickou klimatickou změnou, na kterou má člověk zanedbatelný vliv. Na klimatické změny je třeba se adaptovat, změnit je v lidských silách není. Čím apokalyptičtější obraz však klimatičtí aktivisté nastíní, tím tučnější granty na návody, jak přírodu ochránit před člověkem, získají. A opět: Než přehodnotit ve světle nepříjemné pravdy konsensus, uchylujeme se předběžně k mlčení. S výjimkou fanatiků, u kterých platí, že pokud jejich přesvědčení nekoresponduje s fakty, tím horší pro fakta, tedy pro geologii, fyziku či matematiku.

Na co je konsensus alergický, je pravda. Pravda totiž osvobozuje. Konsensus na pravdu žárlí, sám chce být pravdou, a to za každou cenu. Proto když je přistižen při lži, „změní“ se na nový konsensus. Klidně i na svůj protiklad!