Více než 2.500 kandidátů se utkalo o 249 míst na politickém výsluní v horkém prostředí, ve kterém dostanou za práci v přepočtu 2.000 euro měsíčně oproti našinci, který si nevydělá tuto částku ani za rok. Horké prostředí tvoří během voleb nejenom cca 54 000 vojáků, policistů a členů tajných bezpečnostních služeb, majících za úkol jakž takž zabezpečit volby, ale i série již provedených výbuchů (v době práce na příspěvku) v bezprostřední blízkosti volebních místností.

Horké prostředí Afganistánu má své kořeny daleko před porážkou Talibánu před 17 lety. Tříleté zpoždění voleb, sebevědomé aktivity Talibánu a rostoucí počet do Afganistánu importovaných IS extrémistů na jedné straně, nedávná jednání amerického vyslance pro mírová jednání v Afganistánu Zalmay Khalizada v Kataru s představiteli SAE, Pákistánu, SAT a Talibánu, a většinová pozice českých politiků nehodlajících stáhnout české vojáky z Afganistánu, i když nečekají úspěch, to vše dovoluje mluvit o neúspěchu západního exportu demokracie do pragmaticky orientovaného a hrdého Afganistánu.

Pro kontrolu fantazírování o Afganistánu, obsahujícího další český tunel pro odtékání peněz, a tvorbu realistické zahraniční a vnitřní politiky, vše v kontextu nadcházejících oslav 100 let od založení Republiky Československo, doporučuji si přečíst nedávno vydanou knihu v českém jazyce Praha na hřbitově metropolí (ISBN 978-80-7557-129-8). Někdo z materiálně dobře zabezpečených politiků by ji mohl darovat svým kolegům ve vládě, Senátu, PS, a univerzitním fakultám zaměřených na politologii, historii a sociologii. Zcela určitě by dárce našel způsob jak dar odepsat z daní.

Autor knihy Praha na hřbitově metropolí, arabista, pracující v minulosti mimo jiné téměř patnáct let v různých diplomatických funkcích a zabývající se problematikou čtyři desetiletí, Miroslav Belica (1952) popisuje a faktologicky analyzuje mimo jiné účast Prahy (od roku 2002) na kontroverzních velmocenských operacích dobových spojenců v posledních čtyřech dekádách. Od prvního dne sovětské okupace Afganistánu v roce 1979, odjezdu Babraka Karmala z českého exilu do Kábulu, přes sovětské stažení, ovládnutí Afganistánu USA podporovanými militantními islámskými skupinami, vstupu USA - UK na hřbitov metropolí po 11.9.2001, až po současnost.

Bilance může obsahovat skutečnost, že nehledě na obrat o 180 stupňů, prostou výměnou hegemona po listopadu 1989 fakticky k žádné změně ve směru větší samostatnosti a nezávislosti rozhodování nedošlo. Nehledě na vysoké bezpečnostní riziko v zemi, obtěžování dívek mladými muži mimo školu a na cestě do ní (Metoo tam nikoho nezajímá, a rovnost pohlaví v Afganistánu neexistuje), a monitoring účastníků voleb Talibánem, chtějí jít k volbám především mladí. Generace 9/11, která ví o vládě Talibánu jenom z vyprávění rodičů, tvoří ale nezanedbatelnou část z cca 9 milionů Afgánců s volebním právem. O nebezpečí, které hrozí dorůstající generaci Afgánců, se píše v nedávno zveřejněné studii organizace Save The Children. Osobně vidím nebezpečí především v nenapsaném: Nelze věřit žádným oficiálním statistikám. Statistiky, tvořené západními konzultanty a úředníky, nemohou objektivně zohlednit bezpečnostní situaci, kulturní bariéry a nedostatečnou infrastrukturu. Po absolvování školy, mladí nenajdou doma práci. Podle výzkumu vlády USA cca 20 procent zapsaných žáků a žákyň ve školách, nechodí do školy. Podle zprávy UNICEF z léta t.r. 3.7 milionů z 9.4 milionů vzdělání povinných dětí, není vůbec zaregistrováno ve školách, proto do nich nechodí. Ve škole si učitel, má li štěstí, vydělá cca 125 Euro za měsíc. Srovnávat jeho plat s platem poslance nebo vojáka - okupanta, je provokací.

Bilance by ale měla obsahovat analýzu následků bujícího odesílání neúspěšných migrantů a dětí zpět do Afganistánu, například SRN. A také obsah slov Edwarda Girardeta, amerického válečného zpravodajce, který pozoruje tři desetiletí peripetie afgánské války, a která uvedl autor knihy Praha na hřbitově metropolí na poslední stránce (315): Afgánci jsou unaveni válkou. Jsou také unaveni přítomností cizích sil…Současná bezpečnostní situace je nejhorší, jaká může být. Válka k ničemu nevede, snad jen místní lidé jsou stále více skeptičtí a podezřívavější ohledně záměrů Západu…Žádný Afgánec nebude o míru jednat z pozice slabosti. Taková je realita, i když si politici ve Washingtonu, v Londýně a Bruselu myslí něco jiného. Afgánci si stejně nakonec zvolí to, co je nejvýhodnější pro ně a pro jejich rodiny, a nikoli to, co chce vnější svět…Kéž by tak jednali politici v české kotlině. Souhlasu netřeba.