Potřebujeme i takové, které ze zásady ignorujeme. Člověka s názorem, který nám nekonvenuje, vnímáme jako oběť nepřátelské propagandy. Nepřipouštíme si, že by mohl mít názor vlastní a máme se na pozoru před hrozbou, že by i nás ohloupilo nějaké toxické médium.

Teoreticky je možné, že se najdou dva tolerantní diskutéři, schopní korektní výměny opačných stanovisek, a v ideálním případě se rozejdou obohacení o postřehy z jinak uvažující hlavy. Častější jsou však případy, kdy se „dialog dvou polointeligentů rovná monologu čtvrtinteligenta“. Diskuse většinou není cestou ke vzájemnému pochopení, ale naopak prohlubuje vzájemnou averzi. V takové situaci je rozumné nediskutovat.

Rezignace na dialog souvisí spíše s informovaností, než se vzdělaností. Pokud si nevytváříme názor z objektivních informací, ale hledáme si informace, které podporují náš názor, vzdělanost se stává handicapem. Soustřeďujeme se na vyztužení své bubliny, tedy na izolaci, která nám brání registrovat měnící se realitu. Ve výhodě vůči lidem se silným názorem jsou dnes lidé bez názoru. Nehrozí jim tvrdá srážka s realitou nebo se sousedem.

Rozdělení společnosti, v níž se těžko hledá společný jmenovatel, nenastalo ze dne na den. Svou roli sehrála právě pluralita médií. Pryč jsou časy, kdy jsme všichni sledovali stejné zprávy a měli k dispozici stejné informace. Dnes vedle sebe žijí lidé, kteří mají spolehlivé informace o tom, že ekonomika rutinně funguje, a lidé, kteří jsou věrohodně informováni, že ekonomika kolabuje. To samozřejmě komplikuje rozhovor, protože čeho se jeden bojí, to druhého netrápí. Neochotu řešit problém, který neexistuje, který si jen kdosi vymyslel, provází bagatelizování reálných problémů, které si odmítáme připustit.

Pokud chybí argumenty, dá se o každé hrozbě říci, že je přehnaná, na každou komplikaci se dá říci, že ji nějaký moudrý vědec určitě vyřeší, na každé odhalení lze zareagovat odzbrojující otázkou: „No a co?“ Šance na kompromis se v debatách neustále snižuje, přičemž se ale nezvyšuje šance, že někdo v diskusi zvítězí. Diskuse se jednoduše přeceňuje. Nefunguje. Než se zbytečně vadit, je rozumnější nechat fanatiky v jejich bublinách. V klubech, do kterých ze zásady nechodíme, s novinami, které ze zásady nečteme.

Recept na dobu, ve které se všichni profilují sporem, nespočívá v osvojení si taktiky, jak udělat ze soupeře hlupáka. Umět se skřípit nezaručí žádnou skutečnou výhodu a nepřinese radost ani štěstí. Agresivní diskutér má především mnoho nepřátel. Toxické lidi se silnými názory není třeba porážet v diskusích. Třeba se jim vyhnout. Poučit se z jejich omylu, že člověka povýší, pokud se mu podaří druhého ponížit. Smysl má pouze debata lidí, kteří mají stejný názor. Ty nám je třeba pohledat.