Je to zvláštní, ale není to nepochopitelné. Janeček je - víme - jen něčí figurka, který sám nezná své další kroky, netuší, co mu poradí, že má říkat za týden či za dva. Ti, kteří ho řídí, zřejmě usuzují, že ještě nenadešel ten správný čas na to, aby Janeček na někoho z prezidentských kandidátů veřejně pochvalně ukázal. Nejspíše i proto, že zednářská klika si vlastně ještě vůbec nevybrala, koho vlastně za prezidenta chce.

Je sice pravda, že zednářští pravdoláskaři vyslali do prezidentské volby 7 z 9 kandidátů a sází na to, že některý z nich musí uspět, na druhou stranu se do poslední chvíle horečně zvažuje, kdo by byl přece jen nejlepší (nejpovolnější, nejtvárnější, nejposlušnější) - teprve ten bude pak se vší vervou mediálně podpořen.

Hrozí totiž jinak, že si pravdoláskařští kandidáti vzájemně uberou hlasy, protože jejich voličstvo - ničím nepoučené a ponechané vlastnímu rozhodnutí - bude své hlasy rozdělovat mezi Fischera, Fischerovou, Schwarzenberga, Sobotku, Roithovou, Dienstbiera a Franze. Tak se může docela dobře stát, že nakonec zvítězí Zeman, což je pro pravdoláskaře představa navýsost děsivá.

I proto už vznikají různé iniciativy jako "Než bude pozdě", které vyzývají právě k podpoře Karla Schwarzenberga a varují před zmíněným rozmělněním hlasů mezi podobně vyprofilované kandidáty.

„V tuto chvíli je potřeba nedrobit hlasy, postavit se společně za jediného kandidáta a tím zajistit reálnou alternativu. Proto jsme se rozhodli otevřeně podpořit kandidaturu Karla Schwarzenberga,“ stojí ve výzvě.

Iniciativu zorganizovalo centrum současného umění DOX. Tedy vlastně janečkovci, dalo by se říci, protože Janeček má v DOX svůj podíl a toto centrum podporuje. Kromě něho jsou akcionáři DOX další dva jeho kolegové z RSJ a.s. - Václav Dejčmar a Libor Winkler. K výzvě se připojila řada pravdoláskařských institucí či osobností - Knihovna Václava Havla, Divadlo Archa, mecenáška Meda Mládková, Meetfactory a další.

Dalo by se tedy říci, že Janeček se tímto krokem k prezidentským kandidátům už vyjádřil.

Jenže i když má Janeček na DOX vliv, DOX a Janeček není jedno a totéž. Navíc může jít o taktickou hru, i když v tomto případě bych si spíše myslel, že volba Karla Schwarzenbega je srdeční záležitostí pro některé Janečkovy spolupracovníky, protože už dříve Libor Winkler poslal Schwarzenbergovi na kampaň pět milionů korun.

Winkler, předseda představenstva RSJ a zároveň člen dozorčí rady NFPK, je navíc uveden mezi Schwarzenbergovými podporovateli na jeho webových stránkách: "Mé srdce má Karel Schwarzenberg. Je to kandidát evropského formátu a může naši zemi posunout dále," chválí ho.

Proto je tato iniciativa spíše Winklerova a neříká nic o tom, koho by si dvojice Landa-Janeček přála na Hradě. Zkusme se tedy zamyslet, kdo by to mohl být.

Paradoxně bylo takových kandidátů, Janečkovi blízkých a pro Janečka nejen přijatelných ale i velice výhodných, daleko více. Ještě donedávna byl ve hře Vladimír Dlouhý, který s Janečkem sídlí ve stejné budově (vedle americké ambasády), sedí ve správní radě Janečkovy nejnovější nadace (Nadace pomoci) a Janeček k němu chodí na politologicko-filosofické dýchánky do jeho zbraslavské vily. Dalo by se říci, kamarádi. Jenže Dlouhý vypadnul.

Stejně tak se uvažovalo vážně o Janu Švejnarovi, který má k Janečkovi velmi blízko - Janečkův volební systém vyvíjejí právě ve Švejnarových think-tancích CERGE a IDEA, Janeček zase Švejnara oceňuje a finančně podporuje (RSJ dala CERGE 148 tisíc, letos v listopadu zase Janeček udělil Švejnarovi cenu Neuron za celoživotní vědecký přínos). Jenže Švejnar do volby nakonec nešel.

Jednu chvíli se o prezidentský post chtěl ucházet i Karel Randák, tedy přímo Janečkova pravá ruka z jeho protikorupčního fondu.

Dá se tak říci, že ještě před nějakým časem měl Janeček a spol. mezi kandidáty hned tři velmi blízké spojence a spolupracovníky. Dlouhý, Randák ani Švejnar ale nakonec nekandidují.

Kdo je tedy "jejich kůň"?

Z různých indicií se můžeme domnívat, že přijatelným pro Janečkovu partu by mohl být také - pro někoho možná překvapivě - Vladimír Franz. Tento na první pohled mediální outsider, kterého se zdá podporovat jen mládež, lidé na internetu, studenti a různí zastánci všemožných alternativ, nás může ještě překvapit.

Sám si někdy kladu otázku, zda to nebyl náhodou on, kdo byl nakonec vybrán, aby byl ze všech pravdoláskařských kandidátů hlavním favoritem, byť česká média (na rozdíl od světových, jak si později ukážeme) zřejmě v tomto ohledu ještě nezačala pracovat a stále proto mediálně protlačuje Jana Fischera, což je ale dáno převážně židovskými zájmy a židovskými penězovody, které jsou za tímto přiznaně židovským kandidátem.

Jakkoli se Franz tváří jako člověk stojící mimo hlavní proud, člověk politikou nepolíbený, jakási politická tabula rasa, tedy pro mnohé zcela ideální kandidát, protože ho vnímají jako toho, kdo stojí mimo systém, jsem přesvědčen, že i Franz patří do stejné "party kluků, co spolu mluví." Nemluvím nyní o politice, ale řekněme o jakési zednářské angažovanosti.

O iluminátském znamení vševidoucího oka, které nosí Franz vytetované na těle (pod košilí, takže není tolik vidět), jsem už psal. Tento symbol měl v historii mnohé významy (včetně křesťanského, jak vidíme na barokní církevní architektuře), ale nosí-li jej někdo vytetovaný na těle dnes, nemůže být pochyb o tom, že mu přikládá zcela konkrétní smysl. O tom, že jeho tetování je výsledkem pečlivého plánování, mluvil navíc Franz v různých rozhovorech sám. Dobře tedy ví, co tento symbol v určitých kruzích znamená a co tím říká svému okolí, když si ho nechal na tělo vyobrazit.

Varovné by však pro nás mělo být už samotné tetování, které v případě Franze nemůže mít žádný estetický význam. Souhlasí-li někdo s tak masivním znetvořením celého těla, je to už záležitost čistě duchovní a to vědomě duchovní. Bible o tetování mluví jasně - Bůh ho zapovídá jako magický okultní rituál, kterým se člověk otevírá působení démonických sil. „Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého, ani si dělat nějaké tetování," přikazuje Bůh Židům (Třetí Mojžíšova 19:28).

Magickou stránku tetování připouští i sám Franz: „Umění tetování provází lidstvo od pradávna. Kromě původní magické a rituální funkce plní i funkci estetickou. Jde o výraz trvalého a neměnného rozhodnutí stát si za svým, a to v dobrém i zlém. Chci však dodat, že moje tetování je výsledkem dlouhodobě promýšlené koncepce, nikoli náhlého hnutí mysli," řekl v jednom ze svých rozhovorů.

Čistě z psychologického hlediska je pak Franzovo tetování možno chápat i jako jakousi masku, což v jeho případě platí téměř doslova. Nepopírám, že je Franz vzdělaný člověk a nadaný hudební skladatel, ale podle mého názoru může trpět nějakou poruchou psychického rázu, například nějakým komplexem, kvůli kterému raději volil pohodlné ukrytí se za masku tetovaného člověka. Výstřední zevnějšek a pozornost, kterou jím vzbuzuje, mu může nahrazovat někde jinde chybějící sebevědomí. Jsem přesvědčen, že takový člověk by neměl být prezidentem, protože před námi něco skrývá. Skrývá před námi své vlastní já. Skrývá ho za maskou maorského divocha...

Franz je ale především bývalý skinhead, ať to jiný bývalý skinhead, Jiří X. Doležal, jakkoli popírá. JXD, Franz, Landa - jde o partičku bývalých kamarádů skinheadů z 90. let, byť JXD tvrdí, že k nim vstoupili proto, aby je ovlivnili a vychovali (zní to trochu jako výmluvy bývalých komunistů, že vstoupili do strany, aby ji zevnitř změnili).

Franz dokonce žije s bývalou manželkou JXD Idou Saudkovou, se kterou byl předtím ženatý také Samuel Saudek, syn fotografa Jana Saudka, než převzal svému otci jeho partnerku Sáru - to není židovská anekdota, to je realita...

Landa je ale alespoň upřímný a zůstal v podstatě stále stejný, JXD v sobě naopak objevil židovský původ a stal se fanatickým levičáckým židovským aktivistou (kterému připomínání jeho skinheadské minulosti je dnes nanejvýše nepříjemné) a Franz? Jeho nepřirozené a nelogické výroky o tom, že největším nebezpečím současnosti jsou neonacisté, ukazují buď na to, že tento člověk vůbec nemá ponětí o tom, která bije, nebo (a to spíše) se tak chce pouze hlasitě distancovat od své minulosti skinheada a zalíbit se levicovým a multikulturním voličům uneseným jeho pomalovaným zevnějškem coby symbolem levicí vzývané jinakosti.

Právě linka Landa-Franz je ale zajímavá. Spojuje-li se Janeček s Landou (byť to nyní pod dojmem negativní mediální odezvy zlehčuje a dementuje), není úplně nelogická úvaha ptát se, není-li Landův kamarád Franz také blízký Janečkovi. Ostatně Landa už v srpnu v rozhovoru pro ParlamentniListy.cz vysloveně řekl, že z kandidátů na prezidenta je mu Franz nejsympatičtější:

"Zatím se mi jeví nejzajímavější ten Vláďa Franz. Dlouho jsem ho neviděl, ale známe se docela dobře, tak předpokládám, že by si se mnou jako prezident ze starýho kamarádství dal kafe a zeptal se mě, proč si myslím, že tak bouřlivě aplaudují desetitísícové haly při mých přidrzlých projevech mezi písněmi a co tím sleduji."

Jinými slovy, Franz by do tohoto "fašistického hnutí", jak o Janečkovi a spol. mluví mezi řádky například prezidentův syn Václav Klaus ml., pěkně zapadl. Okultismus, magie a zednářství by mohly být dostatečnými spojovacími prvky těchto mužů (dva trojúhelníčky, které Franz graficky používá ve své kampani, mohou snadno vytvořit Davidovu hvězdu, která je zároveň oblíbeným symbolem ve svobodném zednářství).

Za pozoruhodné pak považuji rostoucí mediální popularitu Franze v zahraničí. Kdo sleduje Franzovy webové stránky nebo facebookový profil iniciativy ´Vladimír Franz prezidentem´ (VFP), může se dočíst, že se s Franzovými rozhovory a reportážemi pro světová média doslova roztrhl pytel.

Jistěže, může to být tím, že jde o kuriozitu, na druhou stranu může ale lehce vzniknout dojem, že se někdo (i zvenčí) snaží Franze takříkajíc objevit pro širší veřejnost a zpopularizovat, podobě jako několik desetiletí dozadu takto uplácali z jednoho podprůměrného dramatika ikonu boje za svobodu. Ne nadarmo je v těchto reportážích Franz líčen jako zajímavá persona, která by se hodila na úřad, který předtím zastával právě nekonformní Havel.

Možná jsem už příliš paranoidní, ale jestliže se o Franzovi jen za poslední dva týdny mluvilo na BBC, vyšel velký článek v norském tisku (Aftenposten) s názvem „První potetovaný prezident světa?“, objevila se reportáž na francouzské televizní stanici Canal+, Franz se ocitl na titulní stránce mexického deníku Fin Semanari, vyšla reportáž pro Reuters a chystá se prý rozhovor pro bulharskou televizi či pro rakouskou RTL, něco mi říká, že to není úplně běžné.

Sám zakladatel iniciativy VFP Jakub Hussar se mi pochlubil, že jsou doslova zavaleni mediálním zájmem ze zahraničí. "Denně nás zahlcují mediální dotazy z ČR i celého světa, nechybí přední české deníky či prestižní zahraniční The Telegraph, Daily America, BBC Radio, atd.," uvedl.

Franz také opatrně navazuje vztahy se zahraničím - jen před pár dny se sešel s velvyslanci Beneluxu. A pochlubit se může i sympatiemi některých českých diplomatů v zahraničí, kteří posílají nadšené reference o tom, jak se o Franzovi za hranicemi píše.

Například zástupce českého velvyslance v Norsku Jan Buben se jeví jako Franzův příznivec, když proti diplomatickým zvyklostem informuje protagonisty iniciativy VFP o úspěchu zmiňovaného textu v Aftenposten. Ten se prý ocitl na první straně sekce „Ze světa“, na kterou byla navíc umístěna upoutávka na titulní straně listu. "Takovéto pozornosti/publicity se ČR dostává zřídka kdy," píše Buben a shrnuje obsah textu:

"Článek hned v úvodu připomíná ´českou tradici´ ´netradičních prezidentů umělců´ se zřetelným odkazem na prvního polistopadového prezidenta Václava Havla. Autorka sice zmiňuje, že v historicky první přímé volby prezidenta se účastní desítka kandidátů, přibližuje nicméně v podstatě pouze tři: Vladimíra Franze a dle autorky hlavní favority klání Miloše Zemana a Jana Fischera. Vladimír Franz však ze dvou třetin celému článku dominuje. Autorka ho přibližuje jako renesančního člověka všestranných zájmů, který je dle jejího názoru dalším z řady mnoha českých ´umělců-intelektuálů-politiků´ apelující na mravní hodnoty. V politické rovině autorka vyzdvihuje Franzovu kritiku současného prezidenta Václava Klause a jeho euroskeptické politiky. Komentář autorky k Franzovi končí jeho vlastním citátem, že by si před několika desítkami let nikdo také nedokázal představit, že by se prezidentem USA mohl stát kandidát černé pleti," píše Buben a přeje Franzovi "mnoho úspěchů".

Ten, kdo dosud odmítal počítat Franze mezi pravdoláskaře a bral ho jako toho, kdo stojí zcela mimo paradigma Klaus vs. Havel, by měl zpozornět. Franz se doma i v zahraničí prezentuje jako kritik Klause a nositel Havlova odkazu. Pro Janečka coby zavilého Klausova odpůrce je to tedy bezesporu ideově vhodný kandidát.

Zda je to pro něho kandidát jen vhodný a přijatelný, nebo rovnou předurčený, se už dozvíme brzy. Určitě ale stojí za to Franzovy aktivity pozorně sledovat.