• V roce 1649, za vlády Ferdinanda III., vznikla v českých zemích první stálá armáda, jako součást armády rakouské. Vojáci do ní vstupovali dobrovolně, ale verbířům se upisovali na doživotí. Když se neválčilo, mohli čerpat dlouhou dovolenou.

• V roce 1781 zavedl císař Josef II. povinnou vojenskou službu pro nejchudší vrstvy, šlechty, duchovních a inteligence se povinnost netýkala. Verbování nahradily odvody (často násilné).

• V roce 1802 nastal konec doživotní služby, vojenská povinnost byla zkrácena u pěchoty na 10, u jezdectva na 12 a u dělostřelectva na 14 let. Nedlouho potom, v roce 1845, byla služba pro všechny druhy vojska zkrácena na 8 roků.

• Od zavedení branného zákona v roce 1868 se vojenská služba týkala většiny mužské populace a byla zkrácena na 3, jen u námořnictva na 4 roky.

• Branný zákon přijatý v roce 1920 stanovil povinnost služby na 14 měsíců, ta byla ale vzhledem k tehdejší mezinárodní situaci prodloužena v roce 1933 na 2 roky.  

• V období 1949 až 1990 platila dvouletá vojenská povinnost. Od roku 1990 se délka povinné vojenské služby postupně stále snižovala, až byla na konci roku 2004 zrušena úplně. Od roku 2005 je naše armáda plně profesionální, branná povinnost sice zrušena nebyla, ale byla by vyžadována pouze při ohrožení republiky nebo za válečného stavu.

Když jsme v letošním červnu ve spolupráci se Střediskem analýz a empirických výzkumů Sanep realizovali průzkum na téma Bezpečnost, branná výchova a reakce na krizové situace, zeptali jsme se reprezentativního, sociálně i demograficky vyváženého vzorku našich obyvatel, zda by podle nich měla být u nás znovu zavedena povinná vojenská služba. Téměř přesná polovina dotazovaných se rozhodla pro možnosti ano (22,4 %) a spíše ano (27,2 %). Proti se vyslovila menší polovina, (ne 26,9 % a spíše ne 16,6 %), jelikož 7,9 % občanů zvolilo odpověď nevím.  

Pojďme ale už k hlavnímu tématu. Nedávno mě v americkém deníku The Hill zaujal článek Stevena Cohena s titulkem Američané podporují povinnou národní službu, jehož obsah vám stručně přetlumočím. V USA existuje návrh na zavedení povinné národní služby a v posledních pěti letech uskutečnila renomovaná a nestranná agentura rozsáhlý průzkum, který zjistil, že více než dvě třetiny Američanů by navržený program povinné národní služby podpořili.

Abyste mohli pochopit, o čem je řeč, předkládám základní parametry amerického návrhu národní služby (NS):

• NS by byla povinná pro všechny občany i trvalé rezidenty (držitele „zelených karet“), muži i ženy by ji museli vykonat mezi 18. – 22. rokem života, mohli by dle uvážení volit z pěti možných termínů zahájení (vždy v den narozenin).  

• NS by trvala 18 měsíců.

• Vykonavatelům NS by bylo zdarma poskytnuto ubytování, strava a příspěvek na obživu. Po absolvování by všichni absolventi obdrželi odměnu ve výši 10 tis. dolarů. Kdo by v rámci NS své povinnosti nesplnil, neměl
• NS by bylo možné vykonávat v těchto oblastech – zdravotnictví, životní prostředí, opravy infrastruktury, programy dětského vzdělávání, péče o seniory a vojenská služba.
  

Jsem dost starý na to, abych nekriticky a bez rozvážení přijímal cokoli zvenčí, ať už z „východu“, „západu“, „jihu“ nebo „severu“, ale v tomto případě je můj první dojem z amerického návrhu národní služby velmi dobrý. Nevím sice, zda hlavním záměrem tohoto návrhu bylo zastavit trend razantního propadu zájmu mladých Američanů o službu v armádě (není to jen u nás…), ale ať tak či tak, zajímavost návrhu to nesnižuje.

V dnešním globalizovaném a zároveň silně diferenciovaném světě se už pomalu stává pravidlem, že se občané jednoho státu nedokáží většinově domluvit, jsou až antagonisticky rozděleni do několika segmentovaných skupin, nejčastěji na dvě poloviny. O to více překvapivé, ale zároveň povzbudivé je zjištění průzkumu o většinové shodě příslušníků všech dotazovaných skupin.

Samozřejmě mě napadlo, jak by asi mohla probíhat realizace podobného návrhu v České republice. Jistě, jednoduše by to nešlo, vedle důkladných analýz ze všech sfér života by nezbytným předpokladem musela být odvaha politiků, ale ať o tom přemýšlím zprava nebo zleva, ve všech možných i nemožných souvislostech atd., pozitivní dopady vždy vítězí nad těmi negativními.  

Ve výčtu dlouhé řady předností návrhu národní služby bych mohl ještě dlouho pokračovat, rád vás však nechám, abyste se nad tím zamysleli sami. Já bych ale rozhodně z otázky v nadpisu volil tu národní.