Sešup z padesáti poslanců na patnáct vytvořil z “oranžového medvěda” těžké politické váhy, malého neškodného medvídka, navíc z povolebního úderu značně při pohybu v politickém spektru dezorientovaného.

Jak jinak si můžeme vysvětlit až trapné antikomunistické lkaní bývalého ministra vnitra Milana Chovance, nebo jeho, již občany zažitou, truchlohru v několika dějstvích, týkající se dlouhodobého mocenského sporu s Andrejem Babišem? Statutární místopředseda strany prý teď nabízí sociální demokracii svoji “pomocnou předsednickou ruku krizového manažera”. Asi mu však nebylo ale nejlépe, když například kandidátka na předsedkyni strany Romana Žatecká pojmenovala dva ze zásadních problémů strany jako “totální nesebereflexi některých a existenci partiček uvnitř strany, které spolu moc nemluví”.

Domnívám, že v osobě Milana Chovance, jako předsedy strany, by nabrala sociální demokracie ještě větší kurs směrem doprava, tedy tam, o čem hovořil další předsednický kandidát, exhejtman “budějovického” kraje Jiří Zimola. Ten ve svém emotivním projevu vytknul dosluhujícímu vedení nejen obecně rezignaci na levicovou politiku jako takovou, ale konkrétně zmínil například i podlézání nadnárodním společnostem s tím, že za přispění některých bylo rychle zapomenuto například na slibovanou sektorovou daň. Hejtman Plzeňského kraje za ČSSD, miliardář, spolumajitel Škody Transportation, jinak také veřejný podporovatel pravicového prezidentského kandidáta Drahoše, o čemž pro změnu hovořil ve svém sjezdovém vystoupení prezident Miloš Zeman, Josef Bernard, není asi totiž také zbytečně Chovancovým blízkým spolupracovníkem.

Svůj příspěvek píši aktuálně před sjezdovou předsednickou volbou, takže laskavý čtenář promine, když v tomto okamžiku popřeji sociální demokracii a jejím delegátům v jejich výběru  “šťastnou ruku”. Přeji jim, aby se skutečně levicově orientovanou osobou v čele nabrali opět směr k masám a skutečně potřebným a nikoliv pouze k elitám a klientelismu tak, jak to činili z velké části doposud.

Zastávám názor, že i přes jisté rozmělnění a zneužití levicových idejí, ze kterých by měla ČSSD teoreticky vycházet, je stále ještě potřebným prvkem české politické scény a své místo “na levici”, přirozeně až za levicí autentickou, tedy komunistickou stranou, si zaslouží. Nesmí ale  stále “opisovat” od ODS, TOP 09 či KDU-ČSL, jak bývalo jejím nedobrým zvykem, ať již na komunální, regionální či celostátní úrovni!