Při nedávné cestě sněmovního výboru pro zdravotnictví do Německa se této problematice věnovalo mnoho času, samozřejmě především z pohledu zdravotnických rizik, která jsou s běženci spojena. Na ministerstvu zdravotnictví i na půdě zdravotního výboru v Bundestagu jsme diskutovali o finančních prostředcích, které budou nutné na zajištění prevence a další zdravotní péče o uprchlíky.

Spolková vláda zatím sice vyčlenila tři miliardy eur, ale spolkové země požadují patnáct miliard. V Berlíně prozatím existuje pouze jedno sběrné místo pro běžence, kde lze dělat vyšetření na TBC, ale nyní bylo nově zřízeno tzv. screeningové auto, které bude objíždět jednotlivé tábory. Obrovský nápor uprchlíků lze zvládat pouze s přispěním 500 dobrovolných lékařů, kteří byli nominováni lékařskou komorou, a ti provádějí kromě vyšetření i preventivní očkování dětí.

Potřebná séra proti dětské obrně a spalničkám zatím ze svých zásob poskytly velké kliniky. Velkým problémem jsou především kožní onemocnění, zvlášť svrab. Tím podle německých zdrojů trpí každý čtvrtý běženec! Na tuto nemoc nejsme v této části Evropy již dávno zvyklí, proto je problém především s obstaráváním a notifikací potřebných léků. Hovořilo se také o arabských lékařích, kteří přicházejí s uprchlíky ze Sýrie a Iráku. Právě jim je třeba vytvořit podmínky tak, aby oni sami mohli pomáhat nejen znalostmi jazyka, ale také zdravotnickými dovednostmi, i když je nezískali na školách EU. I tomu by měl napomoci nový speciální zákon o přizpůsobení standardů krizové situaci, který je právě na ministerstvu zdravotnictví připravován. Za normální situace se první zdravotní prohlídka uskutečňuje při žádosti o azyl. Kromě lékařského rozhovoru a fyzické kontroly je nabízeno očkování a provádí se vyšetření na TBC. Každý má právo na nezbytné ošetření, ale zatím není dostatečně řešeno financování při chronickém onemocnění a nutné léčbě.

Tento běžný postup při novodobém »stěhování národů« ale nejde zvládnout, proto je využívána a vysoce ceněna právě práce dobrovolných lékařů a sester. Ti někdy přicházejí i z důchodu. Stejně jako v České republice řeší německé zdravotnictví především otázky nemocniční lékařské péče a její kvality, nárůst potřeby dlouhodobé péče v souvislosti se stárnutím populace a problémy elektronického zdravotnictví.

Nás zajímaly také otázky očkování, protože některé nesouhlasné hlasy s povinným očkováním dětí se opírají i o fakt, že v Německu tato povinnost není. Na ministerstvu, v parlamentu i nemocnicích se ale hovořilo o potřebě očkování dětí jako základní, jednoznačně pozitivní prevenci, a zvlášť lékaři nám záviděli náš velmi účinný model povinného očkování. Rodiče v Německu jsou motivováni k tomu, aby své děti dali očkovat. Vakcíny proti devíti chorobám jsou hrazeny zdravotními pojišťovnami, aby finanční situace nebyla pro rodiče překážkou. Po nedávné epidemii spalniček, kdy v Německu onemocnělo 1200 dětí, se i zde rozhořela velká diskuse o možném návratu povinnosti očkovat. Zatím ale byla tato diskuse částečně upozaděna uprchlickou krizí.

V závěru naší cesty jsme navštívili Kliniku Ernsta Bergmanna v Postupimi. Zde nás především zajímalo fungování této neziskové nemocnice, která se svými 1200 lůžky, třiceti odděleními, heliportem a zdravotnickou školou patří mezi dvacet největších nemocnic v zemi. V podstatě se potvrdilo, že bylo v minulosti správné přijmout zákon o neziskových nemocnicích tak, jak ho předložily KSČM a ČSSD. Bohužel, za vlády pravice zůstal nenaplněn a následně za ministra Hegera zrušen. Zákon o neziskových nemocnicích je sice součástí programového prohlášení této vlády, ale jako mnoho jiných slibů zůstává nesplněn i po dvou letech.

Velmi podnětné byly také zkušenosti s financováním zdravotnictví pomocí DRG a systém vzdělávání sester. V dohledné době by měl být ve sněmovně projednáván nový zákon o nelékařských povoláních a poznatky z Německa jasně dokazují, že jsme v České republice zcela zbytečně - ve jménu EU - »zreformovali« svůj funkční model vzdělávání zdravotních sester. Nyní se budeme snažit chyby »eurohujerů« aspoň částečně napravit.