V těchto oblastech se snažím upozorňovat na negativní trendy v posledních letech a hledat řešení. A jsem velmi rád, že se mnou za jeden provaz táhne čím dál více odborníků, kteří jsou úspěšnými a uznávanými kapacitami ve svých oborech, např. v diabetologii, kardiologii, sportovním lékařství, psychiatrii, psychologii, sociologii, pedagogice, kineziologii, teorii sportovního tréninku atd. Neméně mě těší, že se slibně rozvíjí spolupráce se všemi třemi našimi tělovýchovnými fakultami a zároveň s ministerstvem školství a Českou školní inspekcí. Ve všech těchto institucích se najdou odpovědní odborníci, kteří se obávají negativních důsledků snižující se míry pohybu zejména u našich dětí a jsou odhodláni k řešení problému přispět.

Abyste rozuměli, doporučení WHO není nijak velikášské či dokonce nesplnitelné a vůbec se nejedná o nabádání lidí k vrcholným sportovním výkonům. Ale už pouhá realizace minimálního doporučení, tedy 150 minut mírné fyzické aktivity týdně, by mohla každým rokem zabránit více než deseti tisícům předčasných úmrtí, předejít mnoha milionům případů kardiovaskulárních onemocnění, depresím, diabetu 2. typu apod. Mimo další škálu pozitivních důsledků zvýšené míry pohybu pro fyzické i psychické zdraví lidí je ve zprávě validně konstatováno, že 1 € investované do fyzické aktivity generuje téměř dvojnásobný výnos (1,7 €) v ekonomických přínosech. Evropa by tak mohla ročně získat až 8 miliard EUR!

Zpráva WHO a OECD z minulého týdne sice hovoří o Evropě jako celku, ale zároveň uvádí, že úroveň fyzické aktivity je v jednotlivých evropských státech různá. Například, že Finové objemem pohybových aktivit výrazně převyšují evropský průměr, zatímco Portugalci se nepohybují téměř vůbec. Evropský průměr ale jistě zůstává důležitým údajem, který může sloužit jednotlivým státům ke komparaci.  

Po zveřejnění aktuální společné zprávy, ve které odborníci z WHO a OECD konkrétně pojmenovali přínosy zvýšené míry pohybu nejen pro zdraví, ale také pro ekonomiku celé Evropy, se mi chce znovu a více věřit, že se i v této oblasti pohnou ledy, že se problematika pohybu a zdraví stane co nejdříve důležitým společenským tématem a že se i s přispěním třeba právě tím ekonomickým budíčkem probuzených politiků začne pracovat na koncepčním přístupu podpory pohybových aktivit našich občanů, zejména dětí a mládeže.  

Ano, jistě, starost o vlastní zdraví je a zůstane především na individuální volbě a odpovědnosti každého člověka, ale mají-li se rozvíjet tendence ke zdravému životnímu stylu, ke kterému pohybové aktivity nesporně patří, v celé společnosti, musí do tohoto procesu aktivně vstoupit stát, celou komplexní problematiku lépe komunikovat, a hlavně přijmout koncepční opatření, včetně ekonomické podpory pohybových aktivit, která povedou, byť třeba jen krok za krokem ke zlepšení.  

Ve zprávě je kvalifikovaně predikováno, že při pouhém splnění onoho minimálního doporučení WHO, by se do roku 2050 v Evropě zabránilo 11,5 milionům nových nepřenosných nemocí, tj. 3,8 mil. kardiovaskulárních onemocnění, 3.5 mil. depresí, 1 mil. případů diabetu 2. typu, více než 400 tis. případů různých typů rakoviny a dalším. Pro někoho se možná jedná jen o „prázdná čísla“, na která si nemůžeme okamžitě sáhnout, a proto není třeba se jimi zabývat, ale ve hře nejsou čísla, nýbrž lidské životy!