Jen málokterý spisovatel se nestane mrtvým klasikem a obětí nudné povinné četby a ještě více než sto let po smrti baví milióny nadšených dětských i dospělých čtenářů. Kdo by neznal úžasná vyprávění otce sci-fi mnohdy doprovázená dobovými kongeniálními ocelorytinami vynikajícího Alphonse-Marie-Adolphe de Neuvilla, žáka slavného Eugena Delacroixe. A kdo by neznal filmová zpracování Verneových děl od ještě němého animovaného zpracování Cesty na Měsíc z roku 1902 od Georgese Meliese, až po výtvarně nepřekonatelné verneovky Karla Zemana, které již patří do zlatého fondu české kinematografie.

Jules Verne, francouzský spisovatel a dramatik, jeden z nejpřekládanějších francouzsky píšících autorů vůbec, se narodil v rodině advokáta v Nantes 8. února 1828. V Nantes také studoval práva, později dostudoval v Paříži a pracoval na burze. Již od mládí se chtěl věnovat literatuře, která v jeho době prožívala ve Francii svůj rozkvět. Sám Alexander Dumas starší mu pomohl získat místo tajemníka pařížského Théatre lyrique. Jeho první pokusy s dramatickou tvorbou nebyly úspěšné, zato se velmi rychle proslavil svými dobrodružnými romány, například cestopisem Pět neděl v balónu, které vycházely v edici Podivuhodné cesty u nakladatele Hetzela.

Své strhující romány Jules Verne založil na novodobých vědeckých objevech a na vlastní technické představivosti a předvídavosti. Mnohé z jeho vizí se v té či oné podobě uskutečnily až po mnoha desetiletích. Verneovy romány jsou optimistické, plné důvěry v lidský charakter a v pokrok. Jsou oslavou statečnosti, vynalézavosti, obětavosti, vytrvalosti, přátelství a věrnosti, ale i vlastenectví a pacifismu. Nechybí v nich ani jemný humor a nadsázka. Verne se zajímal nejen o techniku, ale také o geografické objevy, o zoologii, o dějiny a svá díla zasazoval do exotických prostředí s dobře nastudovanými reáliemi. Také díky tomu se stal oblíbeným autorem nejen dospělých, ale i dětí, pro něž otevíral dveře k velikému a neznámému světu. Nedávno se mi jeden student svěřil, že své informace o životě v moři čerpal z románu Dvacet tisíc mil pod mořem. Bylo to zajímavější než hodiny přírodopisu ve škole.

Naše doba a naše společnost netrpí nedostatkem skvělých technických vynálezů, z nichž mnohé dokonce předčí nejsmělejší Verneovy fantazie. Dokonce nám některé Verneovy vize dnes připadají zbytečně těžkopádné, ještě zakotvené ve věku elektřiny a páry. Umíme výzvy techniky a vědy řešit elegantněji, úsporněji a pohodlněji. A přece nám cosi velmi podstatného bytostně chybí a rádi se uchylujeme k naivně optimistickému světu francouzského snílka, abychom to podstatné nacházeli v jeho dobrodružných příbězích. Nechybí nám vynálezy, chybí nám síla ducha, odvaha, gentlemanský duch, ryzost přátelství a oddanost ideálu Vernových hrdinů. Do jisté míry chápu frustraci lidí, pro něž je naše civilizace rozbředlá, zbabělá a beztvará. Chápu, že občas někdo volá po nové revoluci, po nové ideji, po čemsi silném, byť bolestném a v kontextu naší doby snad i zhoubném. Co má lidský duch po tisíciletí přizpůsobený strádání a zápasům dělat, když je blahobytem, zábavou a nudou přesycen až k nevolnosti, když každé přání je splněno již před vyslovením? Kde jsou inspirativní výzvy, kde jsou odvážní objevitelé, revoltující umělci, strhující reformátoři a velcí filosofové? Kde je ochota k oběti, věrnost, statečnost, ohleduplnost, altruismus? O těchto hodnotách umí Jules Verne skvěle vyprávět a inspirovat k jejich nalézání a rozvíjení. Je vizionářem právě těch hodnot, po kterých nejvíc žízníme.

A tak si v těchto dnech, kdy se svět opět zmítá v zbabělosti, korupci, chaosu a hedonismu, vezměme nějakou knihu z dětské knihovny, knihu vyzdobenou fantaskními rytinami vzducholodí, chobotnic a tropických ostrovů a připomeňme si jednoho nesmrtelného vizionáře.

Věra Tydlitátová