V době kdy pracuji na příspěvku, se nachází jeden z dvou instalovaných pomocníků Rozkolnické církve (jeden americký, jeden kanadský občan!) na pracovní návštěvě v US Department of State. Druhý se stará o formulování požadavků na navrácení teritorií (Smolenska, Rostova, Kubáně, části Brjanské oblasti apod.) a finanční kompenzace. Světe div se! Kompenzace od doby, kdy se uvedená teritoria stala součástí Ruského státu, tj. od roku 1589. Doma, jenom v peníze věřící prezident Porošenko, který se umí v případě potřeby transformovat i do věřícího v Boha, poslal své slouhy varovat kněze Moskevské patriarchie. V případě odporu je čeká to, co je nemine, a ani prezidenta: Smrt. Ta přijde ke každému, kdo ignoruje, že církevní majetek – podle Porošenko, není ve vlastnictví církve, ale ve vlastnictví státu nebo obce. Prezidentovo tvrzení neodpovídá skutečnosti, ani platným zákonům Ukrajiny. Rozkol v Pravoslavné církvi, včetně církví v české kotlině, je typickým příkladem toho, že věřící a náboženství jsou pouze prostředkem k získání finančních prostředků a udržení moci nad občany. Rozkol v církvi představuje současně další prostředek v nevyhlášené válce proti Ruské federaci. Nebezpečí občanské války na prakticky vylidněné Ukrajině nelze považovat pouze jako vnitřní záležitost Ukrajiny, nebo vztahu Ukrajiny s Ruskou federací, ale jako potenciální nebezpečí pro ČR, SR a EU. V ní žijící milióny Ukrajinců nebudou, s pravděpodobností hraničí s jistotou, mlčky akceptovat střelbu a násilnou smrt svých rodičů a příbuzných, kteří zůstali, nebo museli zůstat doma. To ani tehdy, kdyby se EU rozhodla si vykupovat klid a mír Eurem.

Pohled z druhého úhlu indikuje, že případná hranice mezi Irskem a UK by zkomplikovala život pašerákům a zástupcům volného obchodování. Všude přítomná ruská stopa a ruské nebezpečí by tak mohly být oslabeny v době, kdy se Polsko snaží nahradit roli Velké Británie ve spojenectví s USA a podpořit je v boji proti Rusku. Nesmíme také zapomenout krimi na pokračování: Skripal &Co. To poslední uvedlo na scénu modelku-call girl, rodačku z Nižního Novgorodu, Annu Šapirovou a jejího manžela, Brita s pochybnou historií, Alexe Kinga. Manželé, jak se mi jeví, nezvládli nejenom jídlo v restauraci Prezzo, ale i role, které přijali (od koho, a za kolik, nevím, ale mohu si představit) v nekonečném, ale efektivním dehonestování ruských tajných služeb. Nebudu se divit, dojde li k žalobě restaurační sítě Prezzo za zřejmě zinscenované otrávení s následným oficiálním utajením vyšetřování a výsledku v zájmu bezpečnosti Velké Británie. Zcela jistě by ale honorář páru nestačil na zaplacení škody, kterou umí britský soud, jak učí historie, dobře posoudit.

Poslední, sedmý postřeh v druhé části příspěvku se týká ČLR. Reakce oficiálního mluvčího čínského ministerstva zahraničí Keng Šuanga na sankce USA kvůli koupi ruské vojenské technologie ČLR byla na čínské poměry jednoznačná: Čínská strana je silně rozhořčena zmíněnými opatřeními… Jednání americké strany hrubě porušilo základní principy mezinárodních vztahů. Nebudu se podrobněji rozepisovat o problematice sankční hysterie, která se velmi podobá neurotické poruše. Tu charakterizuje citová labilita a sebestřednost se sklonem k teatrálnímu chování a afektům.

Pro české vyjednávače, dostanou li někdy šanci něco vyjednávat s americkou vládou, doporučuji studium jednání USA s Mexikem a konzultaci s mexickým ministrem hospodářství., Ildefonso Guajardo. Ten může opakovat a vysvětlit obsah toho, co již veřejně řekl: Any deal where Lighthizer is not responsible for the architecture doesn’t see the light of the day. Je to důležité pro pochopení pozice, poslání a práce Lighthizera, desetiletí vzdělávajícího se v čínských poměrech a politice. Lighthizer je mimořádně znalý současných čínských poměrů, stavu společnosti a politiky ČLR. O svém působení ve vládě prezidenta Trumpa řekl v květnu t.r. v US Chamber of Commerce jasně: As a member of Trump’s cabinet, I’m in it for one reason. Důvod představuje pochopení obchodního deficitu jako výzvu k reflexi na paradigma, které vyžaduje kompletní změnu, včetně vytvoření správného vztahu mezi USA a ČLR. Zmiňuji se o Lighthizerovi, protože to, co dnes sledujeme z daleka, je začátek toho, co nemine EU. Tím i nás v kotlině, ve které, podobně jako v EK neznám nikoho schopného se prosadit svojí kvalitou znalostí ČLR, jakou představuje R. E. Lighthizer.

Kdo chce lépe porozumět komplexitě sankční problematiky, mohl by si připomenout 18. září 1931, tzv. Mukden Incident. Ten je hodnocen jako pretext  invaze Japonska do Manchurie. I proto má také den vyhlášení nových sankcí USA proti ČLR význam: Den 87. výročí uvedeného incidentu. Na druhé straně rozvahy o sankcích USA je nezbytné si uvědomit, že ČLR pod vedením prezidenta Si se nevzdá svého strategického cíle, formulovaného jako Made in China 2025, a USA pod vedením prezidenta Trumpa, nebo jiného prezidenta, se nevzdají svého cíle omezit, když ne již zcela pozastavit vývoj ČLR. Bylo by proto naivní v EU očekávat, že se mezinárodní situace uklidní, přejde na cestu férové spolupráce a mírového soužití, včetně spolupráce USA a EU s RF a ČLR. Souhlasu netřeba.