A to napříč politickým spektrem, nová hnutí a jejich představitele nevyjímaje.

Tvrdím už dlouho, že i politika je odbornost a být dobrým politikem je tak jako ve všech lidských činnostech věcí znalostí, schopností a zkušeností.

Poslaneckou tragikomickou frašku při projednávání novely spotřebního zákona ještě navíc umocnila, tak jak je v Čechách v poslední době zvykem, některá média, která kolem celého pokleslého divadelního kusu vytvořila virtuální realitu, při níž zcela zaměnila osoby a obsazení.

Jediným kladným hrdinou celého příběhu je poslanec ČSSD Milan Urban, který jako bývalý ministr průmysl velmi dobře věděl, jak nesmyslné zvýšení sazeb spotřební daně u pohonných hmot koaliční vládou ODS a TOP 09 v roce 2009 prohloubilo ekonomickou krizi a hospodářskou recesi v ČR. A navíc nepřinášelo očekáváné navýšení daňových příjmů, neboť zvýšení sazeb daně snížilo celkovou spotřebu pohonných hmot.

Proto od roku 2011 kontinuálně a v souladu s potřebami české ekonomiky a do nedávna i v souladu s programem ČSSD opakovaně ve Sněmovně prosazoval snížení spotřební daně. A učinil tak i tentokrát, to přesně v souladu s Jednacím řádem Poslanecké sněmovny v rámci druhého čtení v rozpravě a ještě i v písemné podobě dne 15. 7. 2014, tedy v dostatečném předstihu před hlasováním o návrhu zákona ve třetím čtení, které proběhlo nejprve 23. 7., a následně 25. 7. 2014.

Na rozdíl od mediální virtuální reality byl hlavním viníkem celé frašky a hlavním tragikomickým hrdinou celého příběhu ministr financí Andrej Babiš. Když vláda v květnu tohoto roku návrh novely projednávala a shodla se na opětovném zavedení vratek spotřební daně z pohonných hmot zemědělcům, přiznal, že je ve střetu zájmu a na vládě se teatrálně zdržel hlasování, přestože návrh zpracovával jeho úřad.

To mu ovšem nebránilo v tom, aby návrh novely zákona, jehož schválení přinese jeho Agrofertovému impériu stovky milionů Kč (!) ročně v Poslanecké sněmovně, kterou pohrdá a ve které se nudí, navrhoval, prosazoval, obhajoval a jako poslanec pro něj i hlasoval, aniž by Sněmovnu i veřejnost na svůj prokazatelný střet zájmů upozornil. To by věru ve vyspělé zemi s politickou kulturou na úrovni neprošlo a média by v takovém případě žádala odchod viníka z politické scény.

Pan ministr navíc při projednávání zákona zcela selhal i jako strážce státní pokladny. Na pozměňovací návrh poslance Urbana ve druhém čtení nijak nereagoval a dokonce souhlasil i se zkrácením lhůty projednávání zákona mezi druhým a třetím čtením. I tak však měl on a jeho ministerstvo 8 dní čas na to, aby připravili skutečný a reálný propočet dopadů návrhu Milana Urbana do státní kasy a aby na vládě či přímo v poslaneckém klubu ČSSD tyto reálné dopady představil a v případě doložitelných negativních dopadů návrhu pro státní finance zástupce koaličního partnera ve vládě i ve Sněmovně upozornil. Místo toho až na poslední chvíli přišli jeho úředníci z personálně i odborně zcela destruovaného ministerstva financí s prostou aritmetikou, která však zcela jistě neodpovídá realitě.

Zcela jistě by nebyl dopad návrhu do státního rozpočtu -14 mld. Kč, a to dokonce ani při Babišově nijak exaktně doložené domněnce, že snížení sazby daně by se nijak nepromítlo do snížení cen PHM, a tedy by nezvýšilo celkovou spotřebu PHM, které by snížení sazby korigovalo.   

Kromě toho, že tato domněnka ukazuje nedůvěru pana ministra v působení konkurenčního prostředí v rámci tržního hospodářství, a fungovala by toliko při kartelové dohodě prodejců pohonných hmot, kterou by ale zcela jistě odhalil a zrušil Úřad pro hospodářskou soutěž, je zcela zřejmé, že kombinace snížení sazby spotřební daně a nesnížení ceny by musela minimálně zvýšit marži prodejců a tedy jejich zisk, daň ze zisku a příjmy státního rozpočtu, které by částečně negovaly dopad snížení sazeb.

Daleko pravděpodobnější ale je, že minimálně část prodejců by minimálně část snížení sazeb do cen pohonných hmot promítla, což by kromě pravděpodobného zvýšení spotřeby PHM bylo jistě i docela zajímavým impulsem pro oživení ekonomiky a růstu DPH. Možná bychom přišli na to, že snížení celkových příjmů státního rozpočtu by nebylo zdaleka tak vysoké a možná i žádné, pokud by ho negovaly následné synergické ekonomické přínosy a možný růst HDP.Což by ostatně bylo v souladu s programovým prohlášením vlády i koaliční dohodou.

Ale toto vše a v několika variantách měli zejména ti noví úředníci - odborníci z ministerstva financí panu ministrovi spočítat. A ministr- odborník by takové propočty určitě vyžadoval. A ve Sněmovně jimi svá odborná stanoviska obhajoval ….

Korunu všemu dal Andrej Babiš svým teatrálním vystoupením po skončení celého projednávání novely zákona.Sněmovnaho prý nemotivuje a nikdy v ní pracovat nechtěl. Je tedy otázkou, proč do ní před několika měsíci kandidoval, proč rozdával lidem koblihy, utrácel desítky milionů za kampaň, vodňanská kuřata a Jaromíra Jágra. Aby ho zvolili někam, kam nechtěl?

V žádném případě se nechci zastávat současných českých zákonodárců, ale parlamenty všude ve světě jsou „žvanírny“, a to i v těch nejvyspělejších zemích s opravdovou politickou kulturou. Možná by se pan ministr měl nechat poučit, jak to třeba vypadá v kolébce demokracie ve Velké Británii. Parlament je od nepaměti řečnickým ringem a infantilní nářky pana ministra připomínají tak trochu stesky jednoho z hrdinů knoflíkové války – kdybych to byl býval věděl, tak bych sem býval nechodil…. A tak trošku vypadá jako člověk, který se dobrovolně přihlásil do ringu a teď se diví, že se tam boxuje.

Odbornost se projevuje i v tom, že když někam kandiduji, vím, do čeho jdu a jsem na to odborně i psychicky připraven.

A pokud se ve Sněmovně opravdu nudí a dokonce se za to, že tam musí sedět, stydí, asi by měl opravdu rezignovat. Náhradníků na kandidátce ANO v Praze je celkem 30 a nechce se mi věřit, že šestým místem počínaje by na kandidátce ANO nebyla žádná dobrá náhrada. Nebo byly opravdu kandidátky ANO jen mediálně navoněná bída?    

Nejpravděpodobnější na celém Babišově tyátru je ovšem to, že pan ministr chtěl svým „znechucením“ po ukončení celého jednání odvést pozornost od toho, že musel tak dlouho čekat na potvrzení poslanecké sněmovny, že jeho Agrofertu ze zákona připadnou další stamilionové zisky ročně.

A především si chtěl udělat alibi pro své koblihové voliče, že on je sice v politice, ale politik vlastně není. Populistické a přiblblé. Tedy aspoň pro ty, kteří vědí, o co jde.

Objektivně musím konstatovat, že tragikomiků v celé frašce bylo pochopitelně mnohem víc. A protože legislativní proces novely zákona o spotřební dani ani zdaleka neskončil a teoreticky se může do Poslanecké sněmovny vrátit ještě i dvakrát, může fraška klidně pokračovat dál.

Michal Kraus