Občanští demokraté a Kalouskovi TOP 09  dostali dar z nebes a modifikují jako údajně správný státoprávní postoj onu jimi oblíbenou mlhu antikomunismu. Ovšem zde nejde o odpor ke komunistům, to je odpor vůči levici, odborům a bouřícím se občanským iniciativám. Mýlil jsem se nedávno v jedné věci – a to tvrzením, že česká pravice je bezradná a občanům nedává perspektivu. Za tento omyl se omlouvám. Česká pravice u moci má totiž za úkol dále stratifikovat obyvatelstvo České republiky na ostřejší rozdíly mezi bohatšími a chudšími vrstvami a restaurovat poměry, o nichž už několik generací čítává v jen dějinách kapitalistické archeologie. Současná vládní galérka je hluboce přesvědčena, že jedině sociální a ekonomické rozdíly jí umožní zůstat u moci (má tu výhodu, že zatím nebyla nachytána s krabicí vína plné peněz – jen dosazují Mazánkovsky své lidi po debatách s lobbisty, prodávají pozemky pod dálnicí a astronomickým ziskem, a odklánějí peníze ze státního na ozvučování někam do Rakous).

Vládní strany kladou jakoby znervozňující otázku, jestli sneseme, při dosavadním nárůstu preferencí ČSSD a KSČM,  moc levice – tedy společné nebo nepřímé vládnutí s komunisty. Přičemž, když je potřeba, pravice neváhá a pokrytecky komunisty použije. Nikdo patrně nezaznamenal apartní omdlévání, když pomohli zvolit třeba Václava Klause na Hrad.  Mimochodem, pamětníci si mohou připomenout, když se občanští a alianční demokraté ve sněmovně kočkovali v 90. letech, kteří „jejich“ komunisti jsou lepší. Komunisty ráda využívá ODS v protievropském tažení – ostatně chci vidět, jak právě rozdílné názory na Evropskou unii a NATO budou sociální demokraté a komunisté řešit.

Sociální demokraté sebou nesou letitý kříž, který se těžko zapomíná, to jest pohlcení Fierlingrovské sociální demokracie komunisty – bez náhrady – a odtud bohumínské usnesení. Lidový dům je pln fotografií a dokladů obětí stalinských dob z řad sociálních demokratů. Ovšem doba vládnutí Topolánkovské a Nečasovské pravice a její dopady na obyvatelstvo komunisty a sociální demokraty spíše sbližují, než rozdělují. Poděkovat si za to může zv. česká demokratická pravice, která není ani pravicí, ani demokratickou a už vůbec ne českou („Nám věří mezinárodní  trhy,“ zdůraznil premiér Nečas coby hlavní argument při hlasování o důvěře vládě v dubnu, občan jistě metá kozelce).

Je jisté, že do tohoto procesu vstoupila – poměrně razantně - kauza neuvěřitelného selhání Davida Ratha. Důsledky lze zatím odhadnout, ale jedno je zřejmé – sociální demokraté poněkud oslabí, avšak komunisté zřejmě posílí. Celkově ale bude mít Rathův případ na levici negativní dopad. Nepřímo bude mít kauza středočeského hejtmana dopad i do prezidentských voleb. Už nyní průzkumy naznačují, že obyvatelstvo se spíše přiklání k nestranickým kandidátům.

Komunisté stojí před nárůstem preferencí, které se nakonec mohou promítnout ziskem i v reálných volbách. KSČM by získala podle agentury Sanep v případných květnových volbách 16,8 procenta a o více než procento by měla více než ODS. O čem to vypovídá? Komunisté normálně nepřekročili volitelný práh 20 procent, a navíc si udržují oblíbenost 12 – 16 procent obyvatel již dvacet let. Vyšší procenta si ale navíc v zásadě nevydobili svojí činností, pouze se jim ještě nepodařilo se „smočit“ ve vládní politice. Tak nebo tak se KSČM stává v současné době významným hráčem na politickém poli.

Sociologové i politologové usuzují, že se spíše, než přijetí programu komunistů jedná o tzv. protestní hlas. Tedy, nejde o podporu komunistů jako takových, nýbrž nahromaděnou negaci vůči stávajícím stranám a poměrům. Lze však předpokládat, že část voličů ČSSD může přejít k radikálnějším komunistům. Kauza Rath se české pravici neskutečně zalíbí a ať čtenář věří, že propaganda se rozjede na plné pecky. Čím silnější komunisté, tím větší strašák a tím pádem menší šance na vznik levicové vlády, ať už na krajské úrovni nebo té státní. Bude hodně záležet na postojích obou levicových stran, jak se vyrovnají ve vzájemném vztahu. Ovlivní to život všech obyvatel.

Ovšem ještě horší variantou by byl příklon voličů k malým ukřičeným radikálním xenofobům nebo eurofobům. A vůbec nejhorším výsledkem pro většinu občanů by bylo, kdyby se nynější vládnoucí pravice u moci udržela.

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Jiří Kouda