Ano, tento motiv je tam nepochybně také, protože ukrajinská ekonomika kolabuje a nikdo (ani vláda v Kyjevě) nepochybuje o tom, že bude ještě hůř a EU bude muset pomoci nově asociovanému členu přežít zimu, neboť každá válka je drahá a občanská bývá tou nejdražší.
Domnívám se, že při posuzování žádosti pana prezidenta musí vzít naši diplomaté v úvahu především to, že krajané se chtějí vystěhovat ze země, která bojuje proti svým vlastním občanům, přitom však má neschopnou vládu, neschopné vedení armády, které na východě Ukrajiny z původně plánované malé vítězné války stvořilo děsivý mlýnek na lidské maso, jak svorně tento konflikt nazývají všichni, kdož se ho účastní.
Zatímco na východě se bojuje (i během příměří), na západě probíhá mobilizace, které podléhají muži až do šedesáti let. A bývá dobrým (nejen ukrajinským) zvykem, že jako první rukují nepohodlní (známý je případ starosty Dněpropetrovska, kterému je 58 let a povolávací rozkaz obdržel jako jeden z prvních ve své milionovém městě). A v podobných situacích bývají obvykle na řadě ti, kteří jsou jiní. Třeba proto, že mluví česky a nemají ukrajinská (haličská) jména a příjmení.
K důvodným obavám volyňských Čechů musím připočíst také pokračující kolaps ukrajinského státu, existenci nejrůznějších ozbrojených skupin patřících buď politickým hnutím nebo oligarchům, na něž pasuje staré české přísloví „Hlupec bohatý, vůl rohatý“. Blíží se parlamentní volby, po nich se může bezpečnostní situace dramaticky zhoršit, proto přání našich krajanů plně chápu. Jen chci věřit, že prezidentova žádost přiměje pana ministra Zaorálka konečně k tomu, aby se přestal chovat jako advokát kyjevského režimu a začal hájit zájmy své vlastní země.
Určitě nás to bude stát méně než dvacet milionů, které jsme vynaložili na léčení neznámých bojovníků z Majdanu.