Čeká nás debata o zahraniční a bezpečnostní politice České republiky a našich zájmech. V této souvislosti mě zaujal prezident Miloš Zeman, se kterým tak často nesouhlasím.

Podle něj by měla Česká republika pomoci Kurdům mnohem více, než jen municí, která byla do Kurdistánu postupně dopravována. Jak ukazuje každodenní zpravodajství z bojů proti extremistům z Islámského státu, Kurdové nejvíce potřebují těžké zbraně. Dodat je tam ovšem není jednoduché, protože to naráží na nesouhlas vlády v Bagdádu. Ta se obává toho, co se stane po porážce nebo zatlačení Islámského státu. Kurdové, vyzbrojení těžkými zbraněmi plus jejich odvěké volání po samostatnosti totiž mohou vést k rozpadu Iráku.

Zdá se, že útoky západních zemí na cíle teroristů zastavují jejich postup a někde je přinutily se stáhnout. I když ne všude, třeba na západě Iráku je nadále situace kritická. Jak ovšem ukazuje minulost, islamističtí bojovníci jsou schopni poměrně dobře se adaptovat na novou situaci a působit – i rozptýleně – značné škody. Proto by měl být český stát aktivnější a udělat vše proto, aby Kurdům pomohl s vyzbrojováním. Například tím, že usnadní soukromým firmám vývoz, nejenom udělením vývozních licencí ale i diplomaticky v Bagdádu a Irbílu. Zároveň bychom měli být aktivnější v pomoci Kurdům i Iráčanům s výcvikem. Schopnosti na to máme. Tento postup je plně v souladu s tím, na čem se nyní domluvili během telekonference představitelé našich spojenců, především USA, Británie, Francie a Německa.

Tou druhou půlkou úvahy prezidenta Miloše Zemana, se kterou mohu souhlasit jen obtížně, je, že rozmístění 150 českých vojáků jako bezbranných pozorovatelů OSN na Golanech, by pomohlo v boji proti Islámskému státu. Obávám se, že nepomohlo. A to nejenom v boji s islamisty, ale ani naší armádě. Pozorovatelé, svázáni pravidly OSN by byli snadným cílem a těžko budou přínosem nejenom v boji s islamisty, ale i pro Izrael. Bylo by vhodnější hledat jiné zapojení – třeba vyslání instruktorů a poradců právě do Kurdistánu, či Iráku. To by byla vítaná pomoc proti islamistům. A pokud Golany, pak jedině se změněným mandátem, aby se nasazení vojáci mohli účinně bránit, aby mohli účinně prosazovat své úkoly.

Islámský stát je jednoznačně ohrožením pro jihovýchodní křídlo aliance, konkrétně Turecko, nestabilita ze Sýrie a Iráku se může ve vlnách přenášet až sem k nám, do Střední Evropy. Nicméně my bychom neměli zapomínat na jedno – na Ukrajinu, respektive na Rusko. Primárním zájmem naší bezpečnostní a zahraniční politiky by mělo být přispívání k posilování východní hranice Severoatlantické aliance. Smysluplnější by tedy bylo v úzké koordinaci s Polskem se soustředit na tento cíl, než vysílat armádu na Golany. Rusko totiž bude i nadále destabilizujícím prvkem pro náš region a dopady jeho zahraničně-politických dobrodružství na nás budou mít významné dopady.