Věřil jsem tenkrát, že k tomu mají skutečně důvod, a že nejde o věrolomnost, když tomu požehnal, dnes náš největší humanista. Dnes se za to stydím. Nechci opakovat stejnou chybu, s kterou jsem přijímal, bez ptaní, například právě informace o důvodech, které vedly k bombardování Srbska. Nechci už nikdy tleskat lidem, kteří svůj vděk za pomoc v mládí ocenili tím, že nechali Srbům sypat bomby na hlavy, ani těm, kteří jim za to tiskli ruce nebo je dokonce líbali.

Nechci patřit do stáda, pro které je veškeré jednání USA, RF, Číny, EU….požehnáním pro zbytek lidstva jen proto, že je moderní a požadované si to myslet. Po pár letech pocitu svobody jsem začal poznávat, že našeho starého VELKÉHO BRATRA nahrazuje nový zámořský s ještě větší EUROSESTROU. Východ jsme vyměnili za Západ, jinak je vše při starém, jen se krade ve větším. Má generace 60+ ten návrat na stejná místa jen o patro výš s úžasem a zděšením pozoruje. Jakoby nám jedna čtyřicetiletá zkušenost nestačila. Asi většina těch co jim stačila- zemřela. Mladí, co je nahradili, potřebují svou vlastní zkušenost!

Pak možná dojde k „VELKÉMU PROCITNOTÍ“ možná i těch, co posílají vnoučata přemluvit dědka a babku, aby volili ten jejich nový svět. Má dnes smysl ničit přátelské a rodinné vztahy marným přesvědčováním? A má vůbec smysl upírat mladým nárok na omyl a radost z dosažení nápravy? Některé názory se bez vlastní zkušenosti jen těžko mění.