Jen německý ministr financí trvá na paralele připojení Krymu k Rusku a záboru Sudet německými nacisty…

Tisíce dětí po celé zemi strávily   noc ve více než 1300 knihovnách, školách, domech dětí, klubovnách i všude jinde tam, kde je organizátoři pozvali na noční čtení pohádek - v rámci akce Noc s Andersenem.

Mediální veřejná služba a její budoucnost bude námětem sněmovního semináře. Filosofie je ovšem společensky a technologicky podmíněná. Krásné řeči narážejí na svobodné rozhodování diváků a posluchačů z bohaté palety médií. Kamenná média se rozbíjejí o neuchopitelné sociální sítě a nekonečnost internetu. Takže to,  o čem si myslíme,  že je „nejveřejnoprávnější“, může zaujmout už jen několik desítek  náročných diváků. Jak málo diváků se musí dívat,  aby už nebyli veřejnost a přestala být ochota jim takový program platit? Kdysi takto málem zrušili druhý program České televize. A dnes je díky nové dramaturgii vzácným arte filmovým kanálem,  o jehož filmech se vedou vášnivé polemiky na facebooku – i mezi mládeží.

Kdysi předvídali smrt na nezájem mládeže celému Českému rozhlasu. A díky digitálním projektům na počátku nového tisíciletí   naučil Český rozhlas poslouchat vážnou hudbu i studenty technických univerzit… Ne, nebylo to vysílání stanice Vltava, ale její obsah. Doručovaný digitálně po internetu ve svobodném formátu OGG Vorbis ve vysoké kvalitě stereo hifi na koleje ČVUT a odtud do vysokorychlostní sítě CESNET. Podcasty ČRo slavily úspěch. Satelitní sledování čápů či „tak trochu jiný“ televizní přenos Českého rozhlasu z pavilonu goril pražské zoo byly světově unikátní a světově obdivované. Propagovaly český rozhlas a českou vědu i v OSN. Trvaly déle než pět let nepřetržitě. Návštěvníci stránek dokonce psali petice, aby „reality show“ nebyla ukončena. Dnes vyrábí rozhlas veškerý obsah digitálně, vedle rozhlasových redaktorů má vlastní fotografy i kameramany. A nikomu  nepřipadá divné, že vedle stanic pro důchodce má i stanici pro mladé.

Ředitelé České televize, Českého rozhlasu a odborníci nyní budou vyprávět poslancům o tom, že veřejnoprávnost není manželka inspektora Colomba, o které se sice mluví,  ale kterou nikdo nikdy neviděl. Že služba veřejnosti má smysl. I dnes. A že má i cíl. Uchovat společnost jako tolerantní kulturně, nábožensky a světonázorově, etnicky. Podporovat v lidech to dobré, včetně respektu a tolerance k menšinám, solidarity a mravních hodnot.

Mediální krajina se proměňuje. Rozhlas začne digitalizovat své vysílání do multiplexu DAB+ (digital audio broadcasting), televize bude modernizovat svůj multiplex  na DVB2, abychom měli ještě víc televizí on air, mobilní operátoři budují vysokorychlostní sítě LTE s kapacitou 40-70 Mbitps a s nimi přijde možnost koukat na televizi a poslouchat rádio v mobilu. Všichni budou stahovat odkud chtějí co chtějí,  média už nebudou společnost spojovat. Budou vytvářet nabídku. Už dnes některá média onou nabídkou pomáhají  spíše rozdělovat. Jak se s novým prostředím vyrovná veřejná služba? Bude stále chic a nebo demode?

Už to nebudou jen celoplošné a plnoformátové stanice pro všechny jako kdysi. Trend programové specializace pro jednotlivé divácké skupiny dá vzniknout většině stanic postavených na věkové,  názorové či zájmové preferenci. Posluchači a diváci se stanou dramaturgy svých stanic. Nebo si vytvoří stanice vlastní. Svou stanici si určitě musí najít v rádiu veřejné služby zahrádkáři a kutilové, turisté obdivující etnohudbu či milovníci různých okrajových hudebních žánrů. Stanice Leonardo Českého rozhlasu byla ukázkou,  že i stanice o vědě a technice může být pro mnohé zajímavou alternativou – v jejích stopách jdou televize Prima ZOOM či kanál Discovery Science.

Obě mediální instituce veřejné služby samozřejmě mají co zlepšovat, ale nemusí se za svůj přechod do digitální doby stydět. Přežily. Ve zdraví.

Zásada barona Reitha při budování BBC jako veřejnoprávní korporace a zároveň televize veřejné služby „informovat, vzdělávat a bavit celou společnost“ ovšem dnes naráží  na to,  že v tuto chvíli nejsme jedna společnost, ale vedle sebe žijí desítky společností,  které se navzájem neznají, pouze sdílejí společné hranice a společný berňák. Interaktivní   třináctidílný televizní seriál režiséra Františka Filipa a scénáristy Jaroslava Dietla o kuchaři Svatopluku Kuřátkovi z roku 1984, v jehož průběhu diváci poprvé v historii hlasovali a rozhodovali o dalším ději (a děj byl předtočen v několika variantách), ukázal moc tehdy atraktivního média spojovat společnost. Vyprávět jeden příběh všem. Prostým vypnutím a zapnutím vypínače v obýváku (průměrná spotřeba 100W) se na Centrálním energetickém dispečinku   zjistila výchylka ve spotřebě elektřiny v celé republice, a tím i kolik diváků sedělo u televizních přijímačů a hlasovalo pro jednu či druhou verzi pokračování.  Svoboda volit je mystifikací dnes a byla i tehdy. Ale byla to hezká hra pro náhle ztemnělá sídliště a sociologická sonda do duše normalizace. Tehdy jsme byli jedna společnost. Ale to byly jen dva televizní programy. Dnes jich je 140 a bude ještě víc. „Život  ve lži“ jedné společnosti  žijeme  nyní.  Co nás vlastně spojuje? Co bude příštích deset let službou veřejnosti? A kdo je to veřejnost? To je ta kardinální otázka, kterou si musíme klást.

Čeští internetoví uživatelé ze zpravodajských webů nejčastěji klikají na Novinky.cz. Nejraději však navštěvují iDnes.cz a za tradičně nejdůvěryhodnější označují weby veřejnoprávních médií. Vychází to z aktuální studie Zpravodajské weby 2013.

Mladá Fronta (Dnes) mezitím pilně píše o tom, jak to bylo s privatizací OKD (chápu, preference stoupají, je potřeba to zužitkovat). Babiš obvinil Sobotku z toho, že OKD privatizoval nevýhodně. Předseda vlády, na rozdíl od ministra financí, žádné noviny nevlastní a tak se debaty, jak přišel ministr financí je svému majetku, nejspíš nedočkáme. Ale pravdou zůstává, že Sobotka si začal, paní učitelko. Tahle země je malá a lumpové i hrdinové,  my všichni jsme jedna rodina.

Mafra ovšem již udělala ohlášený krok – spojuje regionální redakce – Regiony MF Dnes, 5plus2 a deník Metro. Ředitelem regionů bude Jakub Unger.

Babiš mezitím rozšiřuje hudební stanici Óčko, patrně proto, aby si vyzkoušel,jaké to je dělat televizi. Snad se nebude učit i zpívat, když už bere kursy češtiny. V kuloárech se špitá, že koupě Novy je už hotová věc. Kdo ví, Nova na tom není dobře a její  zprávy o hospodářských výsledcích sestávají hlavně z výrazu „konsolidovaná ztráta“.  Vloni dvě miliardy.

Bývalý tým Událostí komentářů jedná o videoobsahu s Bakalovou Ekonomií. Economia byla jedním z jejich  hlavních partnerů  hned od počátku.   Jan Rozkošný, Martin Veselovský, Daniela Drtinová, Jan Ouředník a Lenka Vinšová  podle všeho nebudou zaměstnanci společnosti, ale budou pracovat pod hlavičkou vlastní firmy.

Server MediaGuru informoval o vzniku nové mediální společnosti MediaShow Group, která se hodlá vyrábět hlavně mediální zpravodajství a vydávat mají hlavně online deníky. Je možné, že projekt bude úspěšný, ale, bohužel, pamatuji si až příliš mnoho neúspěšných regionálních projektů.

U městské soudu v Praze leží žaloba, kterou se Syndikát novinářů domáhá zhruba tří set milionů korun od státu.  Obvodní soud pro Prahu 1 syndikátu přiznal 191 milionů plus úroky z prodlení, proti čemuž se ale stát brání.  Je to velmi starý spor, který započal v šedesátých letech, kdy  tehdejší svaz novinářů věnoval státu budovy na Václavském náměstí s tím, že za to dostane nové sídlo na Jiráskově náměstí.  To se nikdy nestalo, Syndikát novinářů pak léta sídlil v chátrající budově v Pařížské, který se pokoušel na přelomu tisíciletí  získat do vlastnictví. To se mu nepodařilo, vzhledem ke stavu domu možná naštěstí.  Syndikát poté podal žalobu na stát, která se táhla sedm let, Nejvyšší soud uznal nárok syndikátu jako důvodný,  Uvidíme, jak se stát s uznaným nárokem popasuje dál.
Syndikát novinářů je ovšem dnes pohrobek profesní komory,  která měla smysl pouze při sjednocování názorů žurnalistů a jejich psacích strojů na bratrskou internacionální pomoc (čti sovětskou okupaci). Smysl měl ještě po roce 1989, dnes už ne. Nyní se jedná o naprosto zbytečný spolek důchodců.  Žádným mediálním zaměstnavatelem není brán vážně a nikoho nezajímá ani, co dělá (nebo nedělá). Svoboda slova zabila svou dozorčí instituci. Etická komis syndikátu, o které občas slyšet je,  je tak liberální, že je vlastně v českých médiích vše v pořádku. I zveřejňování odposlechů, i skrytá reklama. Křepelky a jiná oceňující zviřátka (třeba krysy nebo vzteklé psy) si rozdávají novináři sami. Jako vyznamenání Za vynikající práci a Za budování rozvinutého mediálního kapitalismu.

Na svět se vyklubala další řada Hry o trůny, opět zalidněná, úspěšná a krvavá. Jak dlouho ještě se podaří udržet publikum u čím dál nepřehlednějšího děje, to je velká otázka, ale zatím to funguje,

Společnost CBS začíná hledat náhradu za svého ikonického moderátora Davida Lettermana, kterému končí smlouva roku 2015 a který chce již odejít na odpočinek, jak oznámil.  Kdo to bude, to se zatím neví. Zdá se, že všichni moderátoři Late Shows odcházejí na odpočinek. Mezitím starosta Los Angeles Eric Garcetti  CBS požádal, jestli by svá noční show nemohl natáčet v „jeho“ městě.  Garcetti dokonce napsal dopis šéfovi CBS Lesu Moonvesovi, v němž jej o to žádá.  Píše v něm, že zábavní průmysl byl vždycky prioritou pro jeho úřad, protože je to nedílná součást ekonomiky a identity města.  Garcetti dokonce vytvořil při svém úřade „kancelář pro filmovou a televizní výrobu“, která má za úkol hledat a přivádět do města nové produkce.

Televizní kuchařku Nigellu Lawson odmítli vpustit do letadla do Spojených států kvůli jejímu přiznání, že v krizových chvílích svého života šňupala kokain. Protože však ve Spojených státech natáčí pořad, pozvala ji ambasáda USA na drogové testy, které by měly ukázat, zda je „čistá“. V takovém případě  by v dohledné době mohla odlétnout. Společnost ABC, která americkou show „Taste“ natáčí, žádné rozhodnutí, které by se Nigelly Lawson týkalo, zatím nezveřejnilo.  Vedení ABC právě jedná o třetí řadě Taste. Problémy s Lawson je příliš nepotěšily, protože právě ona je  největším tahákem pořadu.

Nokia uvedla na trh bezdrátový reproduktor k mobilnímu telefonu.

V pátek byl mezinárodní den mrkve, dozvěděla jsem se z tisku. Další kroky na cestě k mediální budoucnosti.  

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková