Pořád je mi záhadou, kam tak strašně spěchají, ale třeba ví víc než my a za měsíc budou rozpuštění? Inu, kdo ví, ale docela bych pochybovala, předvolební průzkumy jsou docela jasné. I když, kdo by na ně dal, v posledních volbách se ukazuje, že spíš ne fungují. Také budou ovšem volit do RRTV a Rady ČTK.

V Senátu se pod záštitou jeho místopředsedkyně Aleny Gajdůškové a za přitomnosti europoslance Lubomíra Roučka konal celodenní seminář o standardech médií veřejné služby v Evropě. Také jsem přispěla diskuzním příspěvkem – pojednával o tom, proč jsou veřejná média potřebná. Jsou totiž jediná, která nemají právo chtít zisk za každou cenu, nemusí vulgarizovat ani primitivizovat své zpravodajství a publicistiku, nemusí a neměla by nás zahrnovat barnumskou reklamou a jinými „hluboce lidskými příběhy“.

Veřejná služba by měla „nést pochodeň pokroku“. Má totiž tu výhodu, že se nemusí spokojit s nejnižším možným jmenovatelem, aby dosáhla zisku pro své majitele.  Veřejná služba nemá toužit po zisku.  Nemá tvořit zisk. Nesmí tvořit zisk. Musí uspokojovat potřeby. Veřejná služba potřebuje peníze proto, aby vysílala pro všechny, aby i nejmenší menšina mohla být součástí většiny. Aby veřejná služba mohla experimentovat - vyzkoušela to, co komerční média nechtějí či nemohou.  

Veřejná služba je poslední výspou společného veřejného prostoru, který v tomto globalizovaném, monetizovaném a do jisté míry i oligarchizovaném světě existuje. Média veřejné služby jsou národní kulturní institucemi. Jsou specializovanými archivy ale i tvůrčí dílnou, laboratoří národní kultury.

Musí  již od samé podstaty své existence naplňovat mnohá očekávání. Nejen ta, která jim do   legislativy vtěluje  parlament. Ta očekávání tvoříme my, občané. Od rozhlasu po drátě jsme nic neočekávali…

Ale jak vnímají veřejnou mediální službu  občané zemí Evropy, jsou-li mnohé hodnoty vyprazdňovány byrokracií, jiné zesměšňovány ekonomy, jsou-li deklasovány potržněním – komodifikací etiky, marketinkovou deformací estetiky, okoralostí morálky, pohybující se a profit hledající na hraně zákonů?

V Africe jsou veřejnoprávní média „vysíláním pro lid“, řeší převážně otázku té nejlidovější zábavy a maximálně otázku gramotnosti těch cílových skupin, které pro tamní komerční vysílatele, pokud vůbec existují, nejsou zajímavé. A tak veřejnoprávní vysílatelé v Africe vysílají povětšinou ten nejprimitivnější a nejlacinější popový škvár, proti kterému jsou i venezuelské soap opery intelektuální.   Dlouhodobým výsledkem je kulturní odcizení národních elit či podlehnutí cizí kulturní a hodnotové propagandě.

Ale Evropa očekává od vysílání veřejné služby zcela jinou kvalitu.

Mám nicméně hořký pocit, že někteří bývalí zaměstnanci ČT by tam bývali rádi otevřeli „staré rány“ a namísto o kvalitě veřejné služby se snažili zneužít senátního semináře pro vlastní sebepropagaci. To se částečně podařilo, takže pel bych trochu setřen. Daniela Drtinová nám přišla sdělit, jakou křivdu na ní spáchala Česká televize, jíž je stále zaměstnankyní, i když už připravuje garážový projekt.  Šéf syndikátu novinářů se v tom pokusil trochu porýpat, jako kdyby byl Drtinové advokátem u soudu a hledal pro svou klientku jakoukoliv maličkost… Zvlášť je mu trnem v oku způsob volby rad, ale ač mohutně ponoukán Barborou Osvaldovou, mnoho sluchu se mu nedostalo. Bude si muset najít více aktivistické publikum…

Nefunkčnost milovaného německého modelu byla odhalena, spolu s jeho tlampačem. Každý tlak vyvolává protitlak a tak  o tom, jak je německý model senzační, už nehovořil ani Karel Hvížďala.
 
Politický lobbing  nepolitické politiky lze dělat různě. Chytře a úspěšně, hloupě a neúspěšně. Drtinová a Hvížďala předvedli, jak se to dělat nemá. Veřejná služba nesmí být hříčkou ani politiků, ale ani aktivistických redaktorů.

Mezitím se udála drobná vzpoura na Evropě 2, která vyhodila jednu z moderátorek Ranní show a zbylí moderátoři se rozhodli ukázal, jak vypadá taková rozhlasová revoluce. No, uvidíme, jak to celé dopadne, ale myslím, že Michel Fleischman bude mít jiné starosti. Nezdá se, že by situace na komerčním rozhlasovém trhu byla nějak růžová, digitalizace zase není tak daleko. A nemyslím, že by „Andrej“ nějak výrazně pomohl. Jakkoliv je též soukromým vysilatelem. Ale dostat se do pasti střetu zájmů už asi nechce, zejména po svém poněkud nešťastném výlevu na téma „Echo24“. 

Česká televize na Velikonoce vysílala Popelku. Ano, pravda, je to sice zvykově vánoční pohádka, ale tahle byla zrestaurovaná a vůbec. A tak jsme mohli vidět, jak fantasticky modré byly kamaše Vítězslava Jandáka či  rudé Pavla Trávníčka.  Popelky není nikdy dost. Klus bělouše po bílém sněhu je romantický zvláště za zpěvu božského a nesmrtelného Káji. Kdepak ty ptáčku hnízdo mááš?

Miloš Zeman si na Hradě vyfotil „selfie“ se Zdeňkem Škromachem.  Rozesmátí byli oba. Škromach šel za Zemanem sám, čemuž se nedivím po předchozích zkušenostech. před odchodem na Hrad poslal po facebooku vzkaz do Lidového domu:   „Moje ´selfíčko´ s panem prezidentem letí. Stal se z něj prý virál. Což je asi nějaká forma umělecké tvorby. Mrknu na google. Vypadá, že trhne i bazénkovou fotečku. Tak pokud objevíte nějaké další virtuální mutace, pošlete mi je do zprávy, ať si je můžu založit. O to aktuálnější, že pan prezident převzal aktivně roli mírotvůrce na Ukrajině, za což je mu třeba zatleskat.“, tvrdí místopředseda Senátu .  

„Když tak poslouchám ty magory, co si umanuli, že budou europoslanci, tak začínám chápat většinu občanů, že k volbám nepůjdou. Ti lidé absolutně nic nevědí jak funguje EU ani kam se točí svět. Naivně si myslí, že když znova obeženou naši zemi ostnatým drátem s vlastní měnou v globalizovaném světě, zajistí prosperitu a blahobyt. V období nového dělení světa velmocemi je to nejlepší cesta k sebevraždě naší země. Zrušte tyto vystoupení ignorantů a možná lidé k volbám i přijdou. Vzhůru k zapomnění. Hezký podvečer“, napsal Škromach na facebooku na margo televizní diskuze kandidátů do europarlamentu z Hnutí sociálně slabých a strany Republika.   Zvlášť čerstvý republikán, xenofobií exposlanec Otto Chaloupka, ještě nedávno ve straně Věci veřejné, ho dojal téměř k slzám. 

Je tomu 450 let, co se narodil  můj oblíbený Wilík. A protože nejsem sama, Český rozhlas Vltava na web Hry a literatura pověsil pro milovníky i dítka pět her Williama Shakespeara, Richarda II, Zkrocení zlé ženy, Othella, Sen noci svatojánské a Timona Athénského. Budou tam viset dva týdny. Zadarmo.  I s komentářem Martina Hilského, který Shakespeara překládá. Poslouchejte, dokud můžete. Jinak OSA hrozí...

No a taky budou orgie v BBC. Shakespearovské. Vlastně už jsou. Diskuse, přenosy a debaty o tom, proč je Shakespeare tak senzační a jestli to vůbec napsal on.  Také se chystá nové provedení Antonia a Kleopatry.

Ona ta Británie má vůbec v poslední dobou něco do sebe. Glasgowská univerzita si za nového rektora zvolila Edwarda Snowdena. Tomu říkám akademická svoboda. Pravda, už fakt, že Pulitzera získali novináři, kteří se snowdenovskými tématy zabývali a zabývají, svědčí o tom, že se něco pohnulo, ale rektor univerzity je rozhodně další stupeň.


Britský tisk řeší problém, proč hercům televizních pořadů není vůbec rozumět. Podle Christophera Stevense, který píše o televizi, je špatný zvuk zapříčiněn hlavně tím, že režiséři dbají na vizuální stránku víc, než na kvalitu zvuku.  Na tento problém narazilo nejnovější kostýmní drama BBC Jamaica Inn, kdy podle měření kvůli špatnému zvuku  přepnulo na jiný program milion diváků a další milion si druhý díl již nepustil.  Do BBC zatím přišlo 800 stížností.
 
BBC tento měsíc slaví dvacet let od chvíle, kdy spustila web – BBC Networking Club. Byla mezi prvními.  V roce 1997 spustila BBC svůj portál bb.co.uk.

Tři špičkoví hollywoodští manažeři byli na Havaji obviněni z toho, že v devadesátých letech sexuálně obtěžovali nezletilého chlapce.  Jde o  Gartha Anciera, Davida Neumana a Garyho Goddarda, Všichni tři, včetně režiséra filmu „X Men“ Bryana Singera, měli obtěžovat  Michaela F. Egana III. Ancier pracoval v exekutivních pozicích na stanicích Fox,  NBC a CNN. Neuman je bývalý vysoce postavený manažer televize  Walt Disney  a CNN.  Goddard je zakladatel designérské firmy a producent divadelních show.  

The Sunday Times   je v prvním čtvrtletí roku 2014 podle  agentury Media Tenor   nejvlivnějším médiem na britském trhu.
Na to, že dnešní média přinášejí více zábavy a méně fakta, si stěžovala publiku na University of Connecticut i bývalá americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová.
Komentáře podle ní přišly jako  součást otázek .
 
Takže… stále nic nového.

Irena Ryšánková
Psáno pro Prvnizpravy.cz