Jak si tyto politické a společenské fenomény vysvětlit? Jednou z příčin je masový nástup generací, které prošly vzdělávacím systémem po devadesátém roce a jejich vzdělanostní kompetence trpí značným deficitem. A je víceméně jedno, zda se jedná o politika s nedostatečným formálním bakalářským titulem či o politika formálně „převzdělaného“ s vědecko pedagogickou profesorskou hodností. 

Tito politici evidentně nechápou podstatu a fungování demokratického systému, nebo jí chápou a cíleně se snaží demokratický politický systém zneužívat či zlikvidovat. Současnou situaci nechápou ani alternativní kritici, kteří mluví o ohrožení demokracie a právního státu. Tento výrok je stejně validní jako mluvit u prostitutky o ohrožení panenství. 

Veškeré instituce, normy, hodnoty, zákony v demokracii vychází z jediného axiomu. „Vláda lidu, pro lid, prostřednictvím lidu“. Současní politici používají slovník demokracie k prosazování diktatury a totality. 

Jednou z hlavních kategorií politického systému je státní rozpočet, jeho vytváření a využívání. V demokratické společnosti by měl být vytvářen a využíván v souladu se zájmy společnosti.  Pro politika je státní rozpočet něco jako sýr pro lišku ve známe Ezopově bajce. Kreativita politiků se uplatňuje především v hledání cest, jak ze státního rozpočtu přesměrovat peníze do soukromých „kapes“. Zřejmě nejúspěšnější je v těchto aktivitách mafiánská strana STAN. 

Odvádění daní je u každého občana bedlivě a tvrdě vyžadováno, zatímco oligarchie dokáže daně minimalizovat s podporou mocenské elity. Okamžikem odvedení daní občan a občané ztrácejí nad penězi kontrolu a peníze se z peněz občanů stanou penězi politiků a vlády. Den daňové svobody, to je datum, do kdy občané pracují pro vládu, stát a politiky, je u nás kolem poloviny června. Tedy téměř půl roku pracují občané pro stát a vládu, aniž by mohli výdaje rozpočtu kontrolovat či o nich rozhodovat. Nejsou na tom současní občané hůře než za feudalizmu?

Vezměme si výdaje vlády související s válkou na Ukrajině. Občan České republiky se nepodílel na majdanském převratu, neupálil v Oděse protestující Ukrajince, nepodnikal vojenské útoky na regiony, které si zvolily vlastní správu s 15 tisíci obětmi, nesabotoval Minské dohody za účelem vyzbrojení ukrajinské armády, namísto mírového řešení, nezvolil Vladimíra Zelenského, umělce hrajícího na estrádách penisem na klavír, a nedožadoval se vstupu Ukrajiny do NATO a atomových zbraní. Proč má občan České republiky za to vše nést odpovědnost a financovat válku, která je toho všeho důsledkem.

Ani jedna ze stran pětikoalice neměla ve svém volebním programu a ani v programu vlády, převedení peněz na Ukrajinu, a tedy ani sebemenší mandát k financování války na Ukrajině. Pokud by u nás byla demokracie, musel by lid rozhodnout. Vláda je odpovědná českým občanům a peníze občanů shromážděné ve státním rozpočtu je povinna využívat pro české občany. Nemá zneužívání peněz českých občanů pro ukrajinskou vládu charakter vlastizrady?

Za peníze českých občanů byly postaveny atomové elektrárny. V současnosti vlastní občané prostřednictvím státu většinový podíl atomové elektrárny Temelín. Paraziti s vazbou na Temelín levně vyrobenou elektřinu převedou na lipskou burzu a odtud jí mnohonásobně předraženou   prodávají občanům. Již tato kauza dokládá, že u nás není demokracie. Copak by si občané, kdyby u nás byla vláda lidu, uměle vyhnali cenu elektřiny pro sebe na jednu z nejvyšších v Evropě.

Nejsou peníze, říká Fialova vláda, když má valorizovat důchody českých občanů. Zdravotnictví chybí peníze, říká historicky nejhorší ministr zdravotnictví Válek, za něhož se objevil nový jev, nedostatek léků. A v rozporu s názory lékařů agituje pro současné očkování chřipky a covidu. „Jedno ramínko, druhé ramínko“.  Z důvodů nedostatků financí ve zdravotnictví vyžaduje příliv soukromých peněz do zdravotnictví, v podstatě v rozporu s ústavou prosazuje privatizaci zdravotnictví. To však nebrání, aby statisíce Ukrajinců, kteří neplatili zdravotní pojištění, zahltili český zdravotní systém. 

Pro český stát koupil ministr průmyslu Jozef Síkela za osm miliard zadlužené plynovody Net4Gas. Plynovody dříve přepravovaly ruský plyn do Německa, což už se po ukončení kontraktů s Gazpromem neděje. Vzhledem k absenci tržeb za plyn budou údržbu plynovodů platit čeští občané a firmy. Stát koupil Net4Gas navíc s dluhy, které také budou platit spotřebitelé v cenách plynu. Ani Jozef Síkela není tak hloupý, aby nevěděl, že ekonomicky je tato koupě katastrofou. Proč tedy ke koupi došlo. Nabízí se vysvětlení, že šlo v podstatě o kriminální kauzu (hospodaření s cizím majetkem). Původní vlastník za nevýhodnou koupi část peněz vrátí zpět kupujícímu a ten se s kumpány z vládní mafie rozdělí o zisk.  

Fialová vláda se také zavázala ručit za desetimiliardové půjčky Ukrajiny. Každý ví, že Ukrajina tyto půjčky nikdy nesplatí. Je to finančním kapitálem připravený systém k zotročení populace, v němž ještě naše děti a vnuci budou platit, pokud ještě vůbec český stát bude existovat. 

Nejsou peníze na přidání českým zaměstnancům, říká Fialová vláda a zvýší si platy. K tomu zpupně vytvoří světový a historický fenomén, 100tisícový plat manželce prezidenta, což nikdy a nikde nebylo. Ono také není obvyklé, aby politickému systému nepřátelský rozvědčík se stal prezidentem tohoto nepřátelského systému. 

Fialová vláda schválila konkordát s Vatikánem. Text smlouvy byl až do jednání parlamentu tajný. Jak se tedy mohla projevit vůle lidu?

Válka je vždy především kšeft. Pro někoho zisky, pro někoho smrt. Tyto dvě skupiny jsou hermeticky oddělené. Kolik z miliard darovaných Ukrajině se asi vrací zpět politikům dárcovských států? Zajímavou roli v ekonomice války na Ukrajině sehrála Podnikatelská družstevní záložna, v níž se prováděly nestandardní operace a přes níž protekly miliony určené na nákup munice pro ukrajinskou armádu. 30 milionů korun a 2, 2 milionů euro z peněz na munici někdo ve dvou brašnách vynesl. S touto kampeličkou byl propojen premiér Petr Fiala minimálně uloženým milionem, který nikde nepřiznal. Jeho poradce přes tuto kampeličku posílal miliony do Švýcarska. Po propuknutí skandálu „Fiala a Podnikatelská družstevní záložna“ předseda představenstva Podnikatelské družstevní záložny Robert Zelenka utrpěl sebevraždu. 

V jednom ze svých posledních projevů před atentátem J. F. Kennedy řekl, že k demokracii nepatří utajování. Čím více utajování, tím méně demokracie. Již za tento názor si „zasloužil smrt“. „Bez debaty, bez kritiky nemůže uspět žádná vláda a žádná země a nemůže přežít žádná republika.“ (Kennedy 1961). 

Totalita či diktatura zamaskovaná kostýmem demokracie chce před občany utajit co nejvíce informací. A naše nové generace zmanipulované médii a vzdělávacím systémem ochotně věří, že demokracie je, když si může před vhozením do volební urny vybrat lístek. A z těchto vhozených lístků vzešlí politici si následně mohou dělat co chtějí a občanům se to může nelíbit, ale to je tak všechno, co mohou. 

Jedna věc je z jakého subjektu jde mocenský tlak vůči lidem, druhá věc je mocenský tlak v působení na lidi. Domnívám se, že podstatný je tlak na lidi a není podstatné, zda tento tlak jde z KSČ, s vedoucí úlohou strany zakotvenou v ústavě, či ze čtyřkoalice. 

Petr Fiala je v podstatě křivák, a to vidíme i na roli plukovníka Foltýna, který pro alternativu funguje jako rukáv – manžeta figuranta při výcviku psa. Pes útočí na manžetu a figurant je v bezpečí. To je i funkce plukovníka Foltýna ve vztahu k Petru Fialovi. Plukovník Foltýn tuto roli plní i díky tomu, že i když nechci říci, že je přímo mentálně retardovaný, o jeho značném intelektovém deficitu nepochybuji. Alternativci se na něho vrhají kritikou a Petr Fiala je v závětří. Ve srovnání s plukovníkem Foltýnem je inteligentní, vzdělaný, korektní slušný. Připomenu myšlenku českého filozofa Ladislava Klímy: “Hledat logiku v alogickém je v podstatě alogické“. Proto by všichni měli plukovníka Foltýna ignorovat, on si skutečně žádný, ani kritický zájem, nezaslouží. 

Jak definuji politickou kriminalitu? Jedná se o politické jednání, které je v rozporu s ústavou a s Listinou lidských práv, a tedy také s axiomem demokracie: „Vláda lidu, pro lid, prostřednictvím lidu.  Podobně vnímám právní stát. Je to stát, v němž je dodržována ústava, Listina základních lidských práv a právní řád.  Pokud si takto explicitně vymezíme právní stát a demokratickou společnost, vyplyne na povrch naivita alternativců, kteří se domnívají, že právní stát a demokracie jsou jen ohroženy. K pochopení, že se nejedná o demokratickou společnost a právní stát stačí vystoupení Nejvyššího státního zástupce Igora Stříže: „Kdo bude vyslovovat jiný názor než vláda, bude trestně stíhán se sazbou až 3,5 roku“. A také již podle této totalitní či fašistické právní normy byly desítky lidí odsouzeny.  Nezná Igor Stříž Listinu základních lidských práv?  

Justice také v souladu s vládou a Bruselem dala do klatby stoupence míru, tzv. „chcimíry“. Viktor Orbán a Robert Fico, kteří preferují mírové řešení před válkou, jsou objektem zuřivé nenávistí bruselské elity a jejích přisluhovačů v národních státech.  Situaci bruselské elity a jejich národních přisluhovačů komplikuje zvolení „chcimíra“ Donalda Trumpa prezidentem USA. „Chcimírové“ jsou pro oligarchii a mocenskou elitu vždy na obtíž. Vzpomeňme „chcimíra“ Johna Lennona s jeho geniální písní „Imagine“, na kterého měla FBI metráky spisů a v roce 1980 byl zavražděn. Co mají tito „chcimírové“ společného? S výjimkou V. Orbána, na všechny byl spáchán atentát. 

Nejvyšší státní zastupitelství svou pomatenost dokládá stíháním za jiný než většinový názor. Nejvyšší státní zástupce po osvobození Martiny Bednářové podal dovolání proti tomuto osvobození se zdůvodněním: „její názor se zásadně liší od většinového názoru“. Před pravdou má přednost názor většiny. V dovolání není doloženo, jakým způsobem byl zjišťován většinový názor, z čehož můžeme vyvozovat neodbornost, jak dovolání, tak Nejvyššího státního zástupce. Dále není v dovolání postižena dynamika společenského vědomí. V době od stíhané události po dobu dovolání se společenské vědomí v mnoha tématech posunulo. Například se radikálně změnil postoj jak české, tak ukrajinské populace, k Vladimíru Zelenskému. To není spekulace jako v případě Igora Stříže, ale komparace výsledků výzkumů veřejného mínění. Pokud Igor Stříž zastává stále stejný názor, tak se dostal do rozporu s většinovým názorem a měl by dle logiky Nejvyššího státního zástupce sám sebe trestně stíhat.  

Albert Einstein, Stephen Hawking, Leoš Janáček, Picasso, Karel Marx, Jaroslav Heyrovský a další velikáni měli štěstí, že nežili v dosahu českého Nejvyššího státního zastupitelství. Lidstvo má štěstí, že dosah Igora Stříže je pouze na Českou republiku, protože jinak by spolehlivě zastavil vývoj lidstva. Každá inovace, vynalez, nové myšlenky se objevují jako jedinečné, a někdy trvá staletí, než se stanou většinovými. Je pravdou, že Igor Stříž má své předchůdce. Giordano Bruno byl upálen také proto, že nesdílel většinový názor, že Země je placatá a Sokrates, který tvořil základy evropské civilizace, byl řeckou justicí odsouzen k vypití číše jedu. Součástí české identity je upálení Jana Husa za pravdu římsko katolickou církví. Současná politická elita, v rozporu s českou tradicí se staví proti pravdě, na stranu upalující církve. 

I naše justice se vydala tímto směrem. Předlistopadový politický vězeň Vladimír Kapal byl podroben trestnímu stíhání za diskusi k historickému tématu na Svobodném vysílači. Justiční štvanice v čele se soudcem Hübnerem byla v pozadí mrtvice a úmrtí Vladimíra Kapala. Nedomnívám se, že trestní stihání a odsouzení byly bezprostřední příčinou mrtvice a úmrtí, ale nepochybně k nim přispěly. Vladimír Kapal se těžce vyrovnával s tím, že politický systém, za který v socializmu bojoval, se k němu zachoval stejně jako systém, který je charakterizován jako totalita a také s tím, že soudní proces proběhl skandálně nekorektně. 

Justice u nás je na úrovni, jak pejsek a kočička pekli dort. Česká justiční patlanina ignoruje principy právního státu. Možná by neškodilo, kdyby pro působení v justici byl nastaven inteligenční limit alespoň 90 IQ. 

Právní stát je v podobné situaci v celé západní civilizaci. To dokládá zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, ačkoliv je mnohonásobně trestně stíhán. Minimálně 73 milionů Američanů, kteří ho volili, v právní stát v USA nevěří. 

V západní demokracii je zneužívání justice již součástí politického boje. Pokud má politický establishment z někoho obavy a nemá sílu a kompetence politicky ho porazit, nastupuje justice k jeho likvidaci, často v součinnosti se zpravodajskými službami. V Česku byl roky trestně stíhán Andrej Babiš, v USA Donald Trump, v Italii Matteo Salvini, v Rakousku Sebastian Kurz a Heinz-Christian Strache, v Německu AFD a Petr Bystroň, ve Francii Le Penová, Dominique Strauss-Kahn a Françoise Fillon.

Společnost ustavuje stát pro zabezpečení společenských funkcí a funkcí vůči jednotlivým občanům. Vláda má zajišťovat fungování státu a státních institucí a organizací analogicky, jako správce domu. Úlohou správce není terorizovat nájemníky.  Státní organizace a vláda jsou zaměstnanci občanů a jsou jim v demokratické společnosti podřízeni. 

Jiná je situace v diktatuře, policejním státě a totalitě. Tyto entity se často prolínají. Narůstání moci a vlivu plukovníků a generálů v současné české společnosti není nahodilé.

Směr realizace moci, od občana k vládě či od vlády k občanovi určuje, zda se jedná o demokracii či totalitu nebo diktaturu. V demokratických společnostech je u politických elit tendence k regresi, zprivatizovat si stát, podřídit si občany a přivlastnit si co nejvíce moci a hodnot vytvořených občany. Vzhlíží se ve společnostech, v nichž měl vladař absolutní moc nad poddanými.

V demokracii stát a vláda slouží lidem. Určovat lidem, co si mají myslet, jaké mají mít názory, je v demokracii zcela nepřijatelné. V takovém případě stát a vláda přestávají občanům sloužit, ale začínají je terorizovat. V demokracii by bylo nemyslitelné řádění lidí jako plukovník Otakar Foltýn, Věra Jourová, Michal Klíma, Igor Stříž, generál Karel Řehka, generál Michal Koudelka či Vít Rakušan. 

Známe charakteristiky demokracie; socialistická demokracie, buržoazní demokracie a zastupitelská demokracie. Můžeme pozorovat tendenci mocenské elity reinterpretovat demokracii při zastupitelské demokracii. Chtějí anulovat podstatu demokracie a nahradit ji politickým systémem, v němž při volbách občan vhodí lístek do urny a tím pro něho možnosti naplňování demokracie končí. 

Potom už zbývá jen nastavit mechanizmy, jejichž pomocí je dosažen žádoucí volební výsledek. Např. v jednom z mála státu, v němž v USA zvítězila Kamala Harissová, v Kalifornii, byl přijat zákon, že při volbách volič nesmí prokazovat svou totožnost. Je její vítězství v tomto případě náhodné? Podobnou funkci má korespondenční hlasování v příštích českých volbách do Poslanecké sněmovny. Alternativci si naivně myslí, že historicky nejnižší podpora vlády navodí její porážku ve volbách. 

Proč se české politické elity tak brání přijetí zákona o referendu, přičemž ústava referendum obsahuje?  

I v rámci formálního pojetí zastupitelské demokracie je legitimita a mandát současné vlády, která se k českému národu chová jako nepřítel na dobytém území, velmi slabý. Tchajwanec Vystrčil, který působí Česku značné škody byl zvolen senátorem hlasy 23 000 voličů, tedy 10 milionů lidí ho nevolilo, a vládní pětikoalice má mandát 28 % registrovaných voličů. A z nich velká část prohlašuje: „Už bych je nevolil/a.“ O vztahu vlády k občanům vypovídá jejich oslovování ministryní obrany Janou Černochovou „blbečkové“. 

Do jaké kategorie patří chování české vlády? Jedná se o politickou negramotnost či politickou kriminalitu. Vzhledem k jejímu předsedovi Petru Fialovi je odpověď jednoduchá. Petr Fiala sice politologii nevystudoval, tudíž nemá základní vysokoškolskou kvalifikaci v tomto oboru, ale jeho profesura z politologie vylučuje, alespoň formálně, politickou negramotnost vlády. 

Kdyby se místo voleb do vlády losovalo z registru obyvatel, výsledek by byl pro společnost výhodnější, protože v současném systému dochází k negativnímu výběru, k selekci těch nejhorších pro společnost. Nejhorších, protože pokud mají nějaké kompetence a kvalifikaci, využívají je proti zájmu společnosti a lidí. A na další pozice vybírají lidi podobné sobě, a tím vznikne v decizi to, co máme v současnosti.