Útok na redakci Charlie Hebdo v Paříži sice na nějaký čas posunul meze politické korektnosti, respektive začalo se mluvit o nebezpečí islámského terorizmu, ale hlavní obránci politické korektnosti již konstatují, že redaktoři jsou také částečně vinni, protože muslimy provokovali. Muslimská kultura je přece jiná a my to musíme respektovat. Je to politicky korektní. Pojmenujme si několik příkladů z posledních dnů.
Když se opoziční poslankyně konzervativní strany zúčastní demonstrace proti rozšiřování islámu v Česku, politici vládní koalice ihned přispěchají s jejím odsouzením. Svolavatel této demonstrace pracuje jako docent na univerzitě, univerzita se neopomene distancovat. Ale není to jen o islámu. Po desetiletí bylo politicky nekorektní jen uvažovat o tom, že by některý stát mohl vystoupit z Evropské unie či kritizovat nezvládnutou expanzi společné měny. Až po stamiliardách nalitých do Řecka se taková možnost objevuje jako "tajné úvahy německé kancléřky".
V USA v roce 2001 zbořili islamisté "dvojčata", v Belgii v roce 2005 zavraždili filmaře Theo van Gogha a letos ve Francii vyvraždili redakci Charlie Hebdo. Mezitím desítky pobodaných, zastřelených či rozsekaných náhodných lidí. Hlavní varování politické korektnosti je hlavně nepropadnout islamofobii. Novináři a autoři knih varující před islamizací Evropy či organizátoři pochodů Pegida jsou prohlašováni za xenofoby a média se od nich distancují. Naopak, za čtrnáct let od útoku na "dvojčata" byla v Evropě postavena stovka mešit. Kolik uprchlíků ze Sýrie či Libye převzaly na ropu bohaté arabské státy?
Žádného. Ale politicky korektní Evropská unie mluví o statisících, o kvótách pro členské země. Nicméně, arabské země ze zálivu zcela jistě pošlou do Evropy prostředky na stavbu mešit, aby duchovně uspokojily své souvěrce. Výsledek politické korektnosti ilustruje citát jednoho muslimského duchovního: "Vaše vlastní zákony vám nedovolí klást nám odpor, zatímco naše zákony nám nebrání v tom, abychom vás ovládli".
Denik.cz