Vyjádřila se, že na rozdíl od prezidenta republiky nechce tuto nepřístojnost potírat jako trestný čin, ale nástroji správního práva. Vysvětlila to  tím, že při posuzování úniků ze spisů je na místě posuzovat i otázku veřejného zájmu a zdůraznila odpovědnost redakcí, které s takto získanými informacemi následně nakládají (zde).

Ale hned v pondělí 7. dubna 2025 SeznamZprávy sdělil čtenářům, že policie zahájila trestní stíhání bývalého soudce Městského soudu v Praze Kamila Kydalky za neoprávněné obstarání redakci České justice usnesení Vrchního soudu v Praze o zrušení zprošťujícího rozsudku senátu předsedy Jana Šotta v kauze Čapí hnízdo (zde).

Rychlý sled rozporných informací má kouzlo nechtěného žertu. Ve skutečnosti je ale důvodem k vážnému zamyšlení nad tím, co se stalo, a nad přístupem policie. Pamatuji si soudce Kamila Kydalku z kauzy H-systém a subjektivně jej vnímám jako problematickou osobnost. Za pomoc, kterou poskytl České justici, jej nemohu chválit mimo jiné i proto, že nebyl soudcem kauzy Čapí hnízdo.

Chápu ovšem novináře. Pro porozumění dění v soudní síni je dobré znát podklady procesu do největší možné hloubky. Na získávání informace pro sebe sama není nic špatného. Jiná věc je, zda následné zveřejnění neoprávněně získaného dokumentu je skutečně přiměřené opodstatněnosti veřejného zájmu.

V případě kauzy Čapí hnízdo mám shodou okolností zvláštní osobní zkušenost. Andrej Babiš zavázal své lidi k odmítání jakýchkoli pokusů novinářů a jiných zvědavců o získání podkladů ze spisu. Monitoroval jsem řadu trestních řízení a ke všem mám bohatou dokumentaci, ale až v tomto případě jsem nezískal ani obžalobu. Písemné žádosti o ni  Andreji Babišovi, který se mnou v jiných věcech jednal korektně, měly účinek házení hrachu na zeď.  Znám se osobně s obhájci a starý kamarád Michael Bartončík měl zájem, abych o případu psal, ale obžalobu mi neposlal. Měl jsem účelovou schůzku s asistentkou Andreje Babiše, ale ani přes ni jsem se k obžalobě nedostal. Je samozřejmé, že o dalších podkladech, jako je žádost o dotaci, jsem si nemohl ani nechat zdát. Nebyl mi umožněn pohovor s hlavní obžalovanou Janou Nagyovou, s kterou se neznám a měl bych na ni otázky.

Přesto jsem hlavní líčení absolvoval a provázel komentáři, protože v něm zásadně vidím neoprávněné zneužití nástrojů trestního práva k politickým účelům a navíc postrádám vyvození odpovědnosti státních úředníků, kteří dotaci nechali vyplatit, je-li ovšem pravda, že na ni skutečně nebyl nárok. Popudilo mě jako sprosté zneužití zdravotních potíží dětí Andreje Babiše k útokům na něj.

Nemám z Andreje Babiše žádný prospěch. Ale znám jej ještě v jiné poloze než v té, v které obstrukcemi ve Sněmovně  a urážením protivníků čelí válcování opozice vládní koalicí. Ctím jej jako přemýšlivého člověka se smyslem pro humor a sociálním cítěním. Nemohu se proto k němu chovat nepřátelsky.

Když jsem se dověděl, že Vrchní soud v Praze zrušil Šottův rozsudek, domáhal jsem se stejného usnesení, které soudce Kamil Kydalka vydal České justici, a to nikoli za účelem zveřejnění jeho kritiky, ale abych se mohl připravit na 2. kolo hlavního líčení. Protože jsem je nezískal, do soudní síně jsem se nevrátil. Nebylo to ostatně třeba, protože senát Jana Šotta vydal velmi rychle nový zprošťující rozsudek.

Česká justice ovšem použila usnesení k vydání pečlivě vypracovaného článku z 15.listopadu 2013 její šéfredaktory Evy Pasekové (zde), jímž s rozsudkem naložila jako s trhacím kalendářem. S trochou nadsázky je možné jej vyložit jako vzkaz soudci Janu Šottovi, aby dále neváhal a poslal zloducha Andreje Babiše do tepláků.  Teprve tím nabyl poklesek Kamila Kydalky společenskou škodlivost.

Za těchto  okolností jako laik považuji trestní stíhání bývalého soudce Kamila Kydalky za nespravedlivé a vydání článku Evy Pasekové za zneužití jeho laskavosti. Samozřejmě nemohu jeho vstřícnost vůči České justici považovat za chvályhodnou. Kdyby však článek nevyšel, ani by nikoho nenapadlo, že by jej bylo třeba stíhat. Česká justice za vydání článku samozřejmě neponese odpovědnost. Případný pokus o její trestní stíhání by patrně byl předem odsouzen k neúspěchu. Bude se oprávněně ohánět veřejným zájmem a právem na svobodu slova. Asi se nebude bránit odkazem na skutečnost, že Jan Šott novým rozsudkem znehodnotil důvodnost názorů, uvedených ve zmíněném článku.

Soudci jsou proti ukvapenému zahájení trestního stíhání chráněni zákonem: policie musí o zahájení úkonů trestního řízení informovat ministra spravedlnosti a sdělení obvinění je přípustné pouze se souhlasem prezidenta republiky. Kamil Kydalka se resignací na funkci soudce této ochrany vzdal. Prezident republiky by ovšem mohl uvážit, zda by neměl zastavit jeho trestní stíhání využitím své obecné pravomoci k udělení abolice. Důvodem by mohla být právě přirozená beztrestnost České justice, která zbavuje bývalého soudce rovnoprávného postavení. Proti beztrestnosti České justice tím nebrojím,  neboť se mi jako laikovi jeví jako nezpochybnitelná. Ostatně obžalované nepoškodila, i když si to asi přála.

Usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání může ale zrušit dozorový státní zástupce usnesením, proti němuž není stížnost přípustná. Na místě prezidenta republiky bych se na to nespoléhal.