Jiří Kouda: Podprahový vzkaz anoistů

KOMENTÁŘ

Omezení vystupování poslanců při schůzích Poslanecké sněmovny je novou propagační hitovkou hnutí ANO 2011.

27. února 2014 - 07:00

Pro mnohé televizní diváky, kteří měli dostatek času (i mírně perverzní úchylku) a neuvěřitelnou trpělivost pro sledování jednání českých zákonodárců v dolní komoře parlamentu, může být nápad hnutí Andreje Babiše na změnu Jednacího řádu Poslanecké sněmovny sympatický.

Omezit vystupování zákonodárců pouze na dvakrát deset minut k jednomu tématu by se museli podřídit nejen řadoví poslanci ale také, podle místopředsedkyně sněmovny za ANO Jaroslavy Jermanové také místopředsedové sněmovny, šéfové klubů a stran. Netýkalo by se to jen členů vlády, navrhovatele a zpravodaje zákona. A jako přitvrzující myšlenka se anoistům do návrhů vkrádá i omezení přednostního vystoupení předsedů klubů. Stejně tak zvažují omezení tzv. faktických poznámek.

„Není to v žádném případě snaha o omezení práv opozice, ale je to snaha o zefektivnění jednání,“ tvrdí Jermanová.

Je to naopak. Je to omezení práv opozice až na dřeň. A stejně tak jde o zúžení demokratických svobod.  

Ačkoliv se to řadě spoluobčanů nezdá, jsou poslanci zástupci lidu a lidem také zvoleni. A parlament je prostor v němž jejich zástupci vystupují jejich jménem a hájí jejich zájmy. Nebo by aspoň měli. Možná to zní jako banalita, ale právě možnost svobodného projevu a je nedílnou podstatou demokracie. Stejně tak, že vystupování poslanců je i sdělenou informací občanům.

Každé vládní struktuře se nelíbí, když jí opozice do detailů popisuje problémy a chyby jejího vládnutí. Navíc ji dráždí například obstrukční jednání. Jenže i to patří do vějíře práv parlamentní demokracie. Omezení vystupování poslanců si vyzkoušely nedávné pravicové vlády a levicová opozice je varovala, že je to nepřijatelné. A ejhle, nyní obstrukci při jednání sněmovny využila i pravicová opozice a neomezené vystupování poslanců srdnatě brání. Jistě, je na uvážení, zda mnohá vystoupení nejsou jen formou exhibice některých jedinců (něco jako verbální grafomanie), ale i to patří na parlamentní půdu.

Přístup ANO opravdu připomíná vertikální (a autoritářské) řízení firmy. Jenže skutečnost je jiná – vláda v České republice se zodpovídá parlamentu a nikoliv naopak.

Podle prvních ohlasů nemá návrh anoistů podporu ostatních parlamentních stran. To ale museli vědět. Takže proč přicházejí s bojem proti „žvanírně“? To jsme na úrovni spekulací. Třeba chtějí, aby se zákonodárná činnost zrychlila – omezení projevů to nezrychlí, kdo zná parlamentní praxi ví, že je stanoven časový harmonogram od tvorby zákona, jeho připomínek, po předložení do sněmovny, přijetí (či nepřijetí) v prvním čtení, následném projednání ve výborech, druhém čtení, kdy se předkládají pozměňující návrhy, až po konečné třetí a závěrečné čtení zákona. Mimochodem, byli to i poslanci vládní ANO, kteří souhlasili s prodloužení lhůt mezi druhým a třetím čtením. Mluvíme o procesu, který trvá řadu měsíců (výjimkou jsou normy přijímané v režimu legislativní  nouze, které se mají vztahovat jen pro případy katastrof). Tento argument tak padá.

Další a zřejmě i pravděpodobnější důvod spočívá jen v prostých politických bodech, které si ANO chce připsat. Jen populisticky využít pocitů občanů, které irituje jednání sněmovny . Je to podprahový vzkaz – oni žvaní a my makáme.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda



Anketa

Kdyby se dnes konaly v ČR prezidentské volby, komu byste dali svůj hlas?