První pokus prezidenta Miloše Zemana, kdy obešel parlamentní strany a jmenoval premiérem ekonoma Jiřího Rusnoka, se od počátku setkal s ostrou kritikou pravice a chladem levice. Ale s přibývajícími dny a probíráním variant vývoje se názory politiků posouvají.

Že politici mění svá pevná stanoviska jsme v dějinné zkratce viděli už během několika dní. Nejdříve hovořili lídři TOP 09 Karel Schwarzenberg o tom, že než úřednickou vládu, tak radši předčasné volby. V tomto smyslu hovořil i úřadující předseda ODS Martin Kuba. Vládu odmítla podporovat i sociální demokracie a komunisté.

Následovala změna názorů odcházející vládní koalice, která odněkud vyšťárala sto první hlas na podporu Nečasovy vlády bez Nečase. Tady se zdá, že se koalice zasekla a nechce dát podporu jak Rusnokově vládě, tak samozřejmě možnosti rozpuštění sněmovny a vypsání předčasných voleb.

Rovněž ČSSD provedla kmitavý obrat v okamžiku, kdy zjistila, že neúspěch s návrhem na rozpuštění sněmovny, který předchází hlasování o důvěře úřednické vládě, a stejně tak pravděpodobná nedůvěra Rusnokovi otevírá otázku druhého pokusu prezidenta jmenovat dalšího adepta na předsedu vlády. Nejprve se k sestavování kabinetu nehlásila, ale pak na pětníku obrátila s tím, že by druhý pokus využila. Nejvíce ji zřejmě postrašila vidina, že by Zeman nakonec mohl svodům „stojedničky“ podlehnout.

Nyní se však nastoluje otázka – zejména pro dosavadní opozici – jestli by nebylo přece jenom účelné podržet Rusnokovu vládu. Sociální demokraté vraští obočí po každém dotazu na tuto podporu a mají svoji mantru o rozpuštění sněmovny. Nejdříve. Ačkoliv i oni dobře vědí, že jim to „stojednička“ neumožní. A následoval další mírný odklon od jednoznačné nepodpory Rusnokově vládě k odpovědím „uvidíme“ a „zaujmeme stanovisko podle situace“.

Není se co divit. Věci veřejné a komunisté nejprve váhavě hovořili o tom, že si počkají na program Rusnokovy vlády, ale dnes již naplno říkají, že podpora úřednickému kabinetu by mohla bývalou vládní koalici, nebo její část, donutit k souhlasu s rozpuštěním sněmovny.

ČSSD jistě zvažuje možnosti, které by skýtala Rusnokova vláda. Za prvé, k moci do řádných voleb v květnu 2014 by se nevrátila pravicová trojkoalice. Samotné sociální demokracii by podpora úřednickému kabinetu tolik neuškodila jako paradoxně dočasná vláda Bohuslava Sobotky. Volby pravděpodobně vyhraje, je jen otázkou kolik bodů přitom získá. Vládnutí, které využije pravice k rekonvalescenci, ji body může spíše ubrat. Navíc musí i zvážit skutečnost, že pro část členů sociální demokracie je Zeman stále lídrem a stejně tak část členů bývalého předsedu naopak nemusí.

Je zde ale i role prezidenta. Ten může současnou koalici ODS, TOP 09 a LIDEM dostatečně vyděsit tím, že by naznačil, že ve druhém kole opět zvolí Rusnokovu vládu číslo dvě a ponechá ji u moci až do voleb. Ústava, jak se již všichni osvětově dozvěděli, mu neukládá žádné termíny pro své kroky.

Pozornost se patrně soustředí na TOP 09. Podle všech odhadů by této straně předčasné volby neuškodily, naopak by ji umožnily dominovat na pravici. Nedá se sice předpokládat, že by Rusnokovu vládu podpořila.

Řešením by bylo, kdyby se ale při hlasování o důvěře Rusnokově vládě snížilo hlasovací kvórum odchodem části pravicových poslanců, a kabinetu by pak stačila jen prostá většina přítomných poslanců.

Samozřejmě, důvěra úřednickému kabinetu neznamená, že by byl plně funkční. Trojkoalice by mu, pokud by ve sněmovně opravdu měla „stojedničku“, neumožnila prosadit žádný zákon včetně návrhu státního rozpočtu. Pokud tedy chtějí politické strany vrátit moc do svých rukou, měly by následně pádit k předčasným volbám.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda