Příkladů, které nám ukazuje třeba nový občanský zákoník je přehršel, a díky tomu máme od Nového roku i spolky, které od svého vzniku nikdy neměly a pořád nemají ani jednoho člena. Nový občanský zákoník nám tedy mimo jiné zavedl spolky bez členů, ba dokonce bez jednoho jediného člena.
Při typickém tuzemském lavírování ode zdi ke zdi není divu, že zatímco zákon o sdružování občanů (č. 83/1990 Sb.) měl něco kolem dvaceti paragrafů (22), nový občanský zákoník věnuje spolkům přesně čtyřikrát tolik svých ustanovení (tj. § 214 až 302), pomineme-li už přechodná ustanovení. Jenže právě ta jsou z hlediska spolkového práva také dost zajímavá.
Bývalá (tedy až do loňska existující) občanská sdružení mívala své organizační jednotky. Některá rozsáhlá sdružení jich měla celou řadu, například vlastní tiskárnu, vlastní časopis a tudíž i vlastní redakci.
Naopak jiná (zpravidla ta menší) měla jen jedno (anebo vůbec žádné).
Typicky tělovýchovná jednota například mohla mít svou vlastní rekreační chatu kdesi v horách, kde kromě obvyklého pana vedoucího, vykonávajícího kromě zodpovědné řídící činnosti i neméně zodpovědnou funkci topiče, řidiče, pradleny, uklízečky, nákupčího, jakož i osoby pověřené skládáním uhlí, fungovala snad ještě kuchařka (obvykle jako zaměstnanec). Pokud by stanovy oné tělovýchovné jednoty, klubu, oddílu či podobného sdružení vymezily, že pan vedoucí nemusí nakupovat uhlí, rohlíky a minerálku jménem klubu, oddílu, jednoty a podobně, ale že je může nakupovat rovnou jménem oné horské chaty (právničteji řečeno: jménem organizační jednotky chata v horách...), pak by šlo o organizační jednotku občanského sdružení s vlastní právní subjektivitou.
Ze zcela logických důvodů měly právní subjektivitu nejen tiskařské závody a nakladatelství, ale právě i mnohá rekreační zařízení. Nebylo by totiž logické a hlavně ani praktické rezervovat si pokoj v horské chatě kdesi u mosteckého tělovýchovného funkcionáře, a zejména v „předinternetových“ časech by to mohlo být i dost komplikované. Organizačních jednotek s právní subjektivitou tedy opravdu nebylo málo.
Ustanovení § 3045 odst. 2 nového občanského zákoníku přeměnilo tyto organizační jednotky na pobočné spolky.
Což vede k poznání, že tu naráz máme spolky (pobočné), které nejenže nemají žádné členy, ale ani je nikdy neměly (vždyť pan vedoucí i paní kuchařka byli a jsou zaměstnanci). Prostě nadbytečně podrobná úprava je onou cestou sice lemovanou opravdu dobrými úmysly, ale přesto vedoucí, jak už jsme řekli na začátku, rovnou a neomylně do pekel.
Zdeněk Ertl