Každý, kdo trochu rozumí politice, musí s pobavením sledovat, jak svižný prezident vynáší karty, zatímco k smrti unavené parlamentní strany si podrážděně nabíhají na vidle.
Že budou zanedlouho volby je cítit ve vzduchu, houstnoucí atmosféra je předzvěstí začínající předvolební kampaně. Podle kalendáře má Sněmovna posledních jedenáct měsíců života, možná i méně. Podle autority u voličů měla skončit už dávno.
Strana práv občanů zahájila předvolební kampaň elegantním otevřením hry v podobě sestavení vzorové vlády. Vláda má za úkol především mít dobrou náladu a ministři musí být veselí. Přemýšlíte proč? Protože cílem je ukázat veřejnosti, že když bude volit Zemanovce, bude lepší nálada. V době okurkové sezóny musím říci, že se to Rusnokovi celkem daří.
Má-li se prezidentský první pokus o sestavení vlády promítnout do voličských preferencí, je třeba, aby kontrastovala s koalicí nedávno skončenou. A tady se otevírá zmíněný zábavný pohled. Skuhrání politiků bývalé koalice nabývá na síle, sotva je dobře naladěný prezident poprosil, zda by si nechali podpisy ověřit u notáře. Negativismus politiků Nečasovy koalice nabývá obludných rozměrů. Že se na názor poslanců nedá spoléhat, to cítí každý. Že ani notářsky ověřený podpis poslance nemá vůbec žádný vliv na poslancovo hlasování, to vědí ti, kdo znají Ústavu. Tak proč si tak hloupě nabíhají na vidle?
Je dost pravděpodobné, že Rusnokova veselá vláda nezíská důvěru. Nastoupí ufňukaná a rozhádaná vláda Němcové, která odradí zbytky pravicových voličů. Zatímco Rusnok říká: mnoho možností nemáme, ale zkusíme alespoň něco vyřešit. Příští koaliční vláda bude měsíce sepisovat koaliční dohodu, bude tvrdit, že musí dokončovat špatný a nenáviděný vládní program Nečasovy vlády. Ztrapní pravicové myšlenky takovým způsobem, že se levici po volbách možná poprvé podaří sestavit levicovou vládu bez komunistů: vytvoří koalici ČSSD a Strany práv občanů.
Prezident s nadhledem ukázal, že politické řemeslo umí, sněmovní politikové opět prokázali svou politickou neschopnost. Nemám žádný důvod nadržovat nebo fandit Miloši Zemanovi, ale čistě analyticky musím z řemeslného hlediska ocenit elegantní politické tahy, vyplývající z toho, že přímou volbou prezidenta skončily dosavadní ústavní a parlamentní tradice a začínají se psát nové. Podle nových zvyklostí má prezident právo sestavit si jednu vládu zcela podle svého uvážení. Přímo volený prezident klidně může být aktivistický. A aktivismus prezidenta se jako jediné politické gesto letošní okurkové sezóny promítne do výsledků nadcházejících voleb. Ačkoliv bych si přál úplně jiný politický vývoj, musím konstatovat, že strany Nečasovy vládní koalice prohrají volby opravdu jen a jen vlastním zaviněním.
Jiří Payne