To znamená, že na běžných transakcích odchází z ČR více peněz, než sem přichází. Přitom posledních pět let byl běžný účet platební bilance díky velmi dobrým výsledkům zahraničního obchodu a bilance služeb přebytkový. Loni se sice výsledky obchodu se zbožím a službami znovu zvýšily, nicméně výraznější rostoucí výnosy majitelů podniků pod zahraniční kontrolou tento efekt zcela umazaly a běžný účet se překlopil do mínusu odpovídajícímu jedné desetině procenta HDP. Aktuálně šlo o necelých 490 mld. odrážejících solidní ziskovost firem v ČR, nicméně zdaleka ne celá tato částka míří do zahraničí, protože minimálně necelých 200 mld. zde zůstává na reinvestice, sic se účetně tváří, jako by už dávno odplynula do zahraničí. Takže při zohlednění tohoto faktu nevypadá výsledek běžného účtu nijak dramaticky a už vůbec nedává důvod k tomu, aby koruna musela v budoucnu oslabovat, zvlášť když má v zádech tak účinný doping v podobě úrokového diferenciálu, který je nejvyšší za posledních dvacet let.

Mimochodem vyšší sazby, respektive výnosy dluhopisů jsou i důvodem toho, že z ČR odchází větší částky v podobě výnosů z portfoliových investic. Odrážejí tak i fakt, že nerezidenti se díky zajímavějšímu zhodnocení peněz na českém bondovém trhu solidně usadili, když skoupili přes 40 % všech korunových státních dluhopisů. Jednoduše a stručně: dopadl hůře než v předchozích pěti letech, nicméně jako poměrně spolehlivý indikátor rizikových trendů v ekonomice v našem případě nenaznačuje, že by česká ekonomika měla ve vztahu k zahraničí zásadnější strukturální problém.