V dnešním příspěvku se zmíním pouze o volně vybraných částech fóra s významem pro současné dění ve světě a očekáváními od nového čínského roku zeleného dřevěného draka, který začne 10. února. Pro příznivce mytologie uvádím, že v čínské mytologii mohou draci ovlivňovat počasí a úrodu a přinášet světu prosperitu, každý rok je spojen s jedním z pěti živlů: kov, voda, oheň, dřevo, země. A každý cyklus se opakuje jednou za šedesát let. Rok zeleného dřevěného draka byl naposledy v roce 1964. Proto doporučuji připomenout si události té doby a srovnat je s vlastními očekáváními nebo dostupnými předpověďmi a prognózami.

Důležité je si uvědomit, že rok 2024 bude přestupný, a že přestupné roky byly dlouho považovány za nepříznivé. Věřilo se, že v tomto období bylo pro člověka nebezpečné pustit se do něčeho nového, protože podnikání bylo údajně odsouzeno k neúspěchu. Existuje však šance prožít toto období v bezpečí, přestože přestupný rok podle evropského pojetí znamení, je nepříznivý pro věci, které tradičně přinášejí lidem radost.

Podle pověr byste v přestupném roce měli být níže než tráva a tišší než voda, nechat všemu volný průběh a důležité věci a záležitosti nechat na budoucnost. V opačném případě žádná z iniciativ nepřinese žádné výsledky. Jinými slovy: Být pokorní, jednat s pokorou a zohledňovat minulost. Z ní připomínám tři:

1. Rok 2020 je začátkem pandemie koronaviru. Miliardy lidí musely být doma, školy, obchody, kavárny, továrny se zavřely. Globální ekonomika a soukromé podnikání utrpěly obrovské ztráty.
2. V roce 2016 došlo k obrovskému počtu leteckých havárií a teroristických útoků.
3. V roce 2008 začala globální finanční krize. Ta snížila životní úroveň miliard lidí a obohatila super bohaté tak, že dnes se nacházíme v mnou zvané antropologické válce.

Že se v takové válce nacházíme, potvrzují veřejně dostupné výsledky 54. světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu, které 19.1 skončilo. Zástupci světové elity z více než 120 zemí byli nuceni připustit, že největší mocnosti se nacházejí ve slepé uličce bez východu a musely vstoupit do nelítostného boje o nový světový řád. Proto sloganem letošního Davoského fóra bylo Obnovení důvěry a s ním spojené základní principy: transparentnost, harmonie a odpovědnost.

Problém s důvěrou spočívá v nemožnosti jednou ztracenou důvěru nahradit nebo (do)koupit. Dokazuje to skutečnost, že svět kolem nás se rychle mění, a to vůbec ne ve stylu sloganů WEF. Svět se stal technokratičtějším, bezzásadovým a nelidským. Proč se rak stalo?

Člověk jako bytost, nositel a majitel smyslové inteligence se stává pomocným článkem technologického řetězce. A jak se tento řetězec vyvíjí a zdokonaluje, člověk se stává stále méně potřebným. Výsledkem je, že moderní společnost se vůbec nestará o to, co člověka znepokojuje, inspiruje nebo nudí, čemu věří nebo nevěří, a proto se šíří metastázy typu marnost nad marnost.

První dvě světové války, jak víme, byly horké, třetí byla tzv. studená a čtvrtá je zástupná válka. S každou novou válkou se tedy účastníci stále méně řídili jakýmikoli pravidly a zákony jejího vedení. Současná válka je fenoménem zcela nového řádu, pro který ještě nebyla vynalezena pravidla a zákony a nebyly dohodnuty normy. Pro současnou válku platí slova N. K. Rericha (1874-1947), ruského mystika, malíře, scénografa, filozofa, archeologa, teologa, spisovatele a cestovatele, který vytvořil přes 7000 obrazů a 30 literárních děl: Poslední válka mezi lidmi bude válkou za pravdu. Tato válka bude v každém člověku. Válka s vlastní nevědomostí, agresí, podrážděním. A pouze radikální proměna každého jednotlivce se může stát začátkem pokojného života pro všechny lidi.

Mezivýsledkem rostoucí technokracie je stále nelidštější svět, ve kterém zatím nikdo neví, jak žít. Jeví se mi, že tlustí kocouři, jak se někdy říká účastníkům WEF, se zdráhají mluvit o otázkách hrubého realismu naší doby a o tom, co napsal Rerich. Pro kocoury a kočky je pohodlnější zavřít se v restauraci, mluvit o příjemných věcech, transparentnosti, souhlasu, a zodpovědnosti, a nedívat se z okna na krásnou zimní přírodu, která umožňuje nevidět, jak se Titanic pomalu a jistě potápí.

Protože to píší experti a elity o tom vědí, není divu, že vlády budou reagovat dalším oklešťováním a dušením demokracie a tím, že si budou stále více osobovat právo rozhodovat o tom, co je pravda a co ne. A to přesto, že nežijeme v době pravdy nebo lži, ale v době žvanění. Alternativní zdroje informací, názorů, a ještě více myšlenek budou vylučovány a potlačovány všemi možnými způsoby. Již dávno před dnešní vládou K. H. Borovský napsal: Za pravdu je různá sazba – jednou pomník, jindy vazba. Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zlomí vaz.

V Davosu 17. ledna se k této záležitosti podrobněji vyjádřila první náměstkyně výkonného ředitele MMF, Indo – Američanka, absolventka Princeton University, Gita Gopinathová (1971). Podle jejího názoru se bankovní systém jako celek tváří v tvář rostoucím úrokovým sazbám a probíhajícím konfliktům ve světě drží docela dobře. Ale existují rizika pro některé banky ve Spojených státech a Číně. Má částečně pravdu tato krasavice. Proč? Protože prakticky všechny banky ve světě jsou pod kontrolou nebo přímo či nepřímo ve vlastnictví velikánů se sídlem v zámoří nebo za Lamanšským průlivem.

Na okraj fóra se také široce diskutovalo o hrozbě pandemie nemoci X. Tvrdí se, že jako taková zatím neexistuje, ale z nějakého důvodu se očekává jako příjezd linkového autobusu. Ten je pomalejší než tryskáče velikánů, proto se o nemoci X světové elity dověděli včas a v Davosu.

Nabízí se otázka: Naučila nás pandemie COVID-19 něco? A poučili jsme se z příkladu Severní Koreje? I do izolované Koreje pronikl covid. A s nemocí X to nebude lepší. Podle slov přívrženců nové pandemie bude vše mnohem strašnější. Proto předpokládám, že Západ systematicky připravuje svět na novou pandemii, aby restartoval globalizaci, a již v tomto směru vyvíjí úsilí pod rouškou antivirového výzkumu.

Na tomto místě připomínám, že spisovatelé science fiction a futurologové konce 19. a počátku 20. století aktivně psali o nebezpečí vzniku zbraní monstrózní ničivé síly. Vykreslili strašlivé obrazy následků použití zbraní a popsali dopady na lidi a životní prostředí. Ale nikoho to neovlivnilo. Všechny vůdčí země tajně uskutečňovaly své vlastní jaderné projekty a snažily se v tom předběhnout své konkurenty. V důsledku toho se bomba objevila, byla použita a našla následníky. Je zřejmé, že totéž se stane s umělou inteligencí.

Bohužel, experti – autoři více než stostránkového dokumentu mlčí a nenabízejí nic životaschopného. To indikuje, že globální elity nemají odpověď na proces rozpadu systému, který vedou. To potvrzuje, že světě neexistuje důvěra a nikdy existovat nebude, protože existují pouze egoistické zájmy, které se z principu nemohou sbližovat. Nemohou se ani přiblížit. Úspěšný kapitalismus západní civilizace neboli zahrada za vysokým plotem, slovy Josepa Borrella, se má i nadále budovat drancováním Afriky, Latinské Ameriky a částí Asie s pomocí válečné mašinérie NATO v důchodovém věku. NATO bude slavit 75 let největším vojenským cvičením od svého založení v doprovodu nespočetných národních vojenských cvičení členů aliance a opakování mantry Borella, také v důchodovém věku: Zahrada nikdy neuznala a neuznává svou rovnost s džunglí, která ji obklopuje. Nevím, kolik oficiálních médií hodnotilo výroky tohoto neštěstí pro zahraniční politiku EU. Současně se ptám, jakou důvěru mohou mít globální investoři obecně? A co ti evropští, kteří budou odvetnými opatřeními Ruska trpět nejvíce, dojde-li ke konfiskaci majetků nebo aktiv Ruska a jeho občanů?

Kdo bude živit zbytek území, které se dnes pořád ještě nazývá Ukrajina, když Evropa nepotřebuje konkurenta ani v průmyslu, ani v zemědělství. Když korupce na Ukrajině je strukturálním jevem. Pro snížení korupce bude nutné změnit celou elitu o 100 %. A to je za současných podmínek nemožné. Na Ukrajině i v české kotlině.

Protože přijdou stejní prozápadní zkorumpovaní úředníci v záloze, nebo jiní Západu poslušní lidé. Protože proradnost může porazit jenom výchova a existuje jenom jedna cesta ven z rozporů: komplexní přeformátování světového řádu.

Ťutčev až do konce života pozorně sledoval dění v Evropě. Byl poprvé v Praze v roce 1831 a během své druhé návštěvy Prahy v roce 1841 napsal do proslulých zápisníků Václava Hanky báseň vyjadřující přání sjednotit Slovany do politicky silného státního útvaru. V roce 1870, kdy se setkal se svou bývalou milenkou, která už dávno pohřbila svého prvního manžela a stala se hraběnkou Adlerbergovou, vznikla slavná Ťutčevova báseň, která na konci 19. století byla zhudebněna a stala se romancí. V neautorizovaném překladu autora tohoto příspěvku název zní: Potkal jsem tě, a všechno staré v zastaralém srdci ožilo (1870).

Srdce zestárlého básníka, zakusivšího hořkost ztráty a zklamání, jako by už nebylo schopno silných citů, oživila jako zázrak záplava vzpomínek. Ťutčev přirovnává svůj stav k vzácným dnům zlatého podzimu, kdy se příroda krátce cítí jako jaro. Vyznává se, že starý cit lásky v něm nikdy nezemřel. V hloubi jeho duše cit lásky žije dál. Krásné rysy probudily dřímající vášeň. Závěr básně mluví sám za sebe a představuje základní myšlenku: vzpomínka představuje jediný ráj, ze kterého mne (a Vás) nikdo a nikdy nemůže vyhnat.

Jsme na cestě do neznáma, v neposlední řadě proto, že jsme dovolili, aby do našich životů vstoupily principy kvantové fyziky, mechaniky, chemie a biologie. Aniž bych prozrazoval tajemství, rád bych se orientačně zmínil o kvantových výhodách společnosti (socium nostrum visitamus) a jejich důsledcích (v tomto případě pro geopolitiku, diplomacii a nový světový řád).

Výpočty kvantových počítačů v nebinárním rozsahu od 0 do 1 mohou mít revoluční dopady nejen na finance a společenský život. V nové božské politice času je prostor pro objektivní sociální dialektiku. Jednou z reálných a možných forem nové společnosti tzv. kvantová společnost, jejíž rozvoj způsobí velké množství lidského odpadu ze strany nevědomých a vševědoucích. Kolik z nás je již na cestě stát se členy společnosti a kolik na cestě stát se odpadem, nevím, ale tuším.

V doprovodu covidu-19, utajování, vládních nařízení, psychických epidemií a ignorování reality zapomínáme, že naše chování podporuje trendy, které se snaží přeměnit člověka na komodity (předměty ke koupi a prodeji) a připoutanost k IT produktům a zdrojům zisku a konzumu. Kult práce, kult konzumu, zábavy a služeb a koloběh rodinného života jako kulturní kód a matrice (minulost, přítomnost, budoucnost) představují lineární cestu bažinou. Proto je potřeba naučit se jít cestou nové modernity, a ne té staré. Souhlasu netřeba.