Sdílíte, připíšete hodnocení názoru přítele, svůj komentář o zdaňování v rájích, které by mělo být podmíněno změnou občanství a jdete spát.

To byl můj první hřích.

Celý den řídíte seminář, s tématem dlouho připravovaným, s účastí ministra a tří ministerstev pod dohledem novinářů a následuje tiskovka k semináři tedy zcela jinému tématu. Po ní vám redaktor Impulsu strčí pod nos mikrofon a zeptá se: „Vy jste označil Petru Kvitovou, naši tenisovou hvězdu za špínu?“  Vzpomete si, co jste četl v noci a na komentář onoho fb přítele, který Petru nějak podobně nazval, reagujete.  Ano, neschvalujete danění v rájích, ať je to Kvitová nebo Rittig, danění jinde než doma by mělo být jen tehdy možné, když změníte občanství.

To byl můj druhý hřích.

Pak se jen díváte, jak se mediální kolotoč točí a žije svým životem.

Budiž jasně řečeno. Něco je špatně. Daně jsou vybírány z důvodu funkčnosti státu. Stát přispívá na vzdělání všech, infrastrukturu, kterou užívají všichni, bezpečnost, kterou vyžadují všichni, nakonec i na sport, který provozují mnozí.  Článek Petra Pospíchala je o Petře Kvitové, ale její příklad posloužil (alespoň pro mne) k zamyšlení. Je víc než o Petře o způsobu a chování bohatých. O jejich vztahu k daním a odporu je platit. Vznešeně to nazývají optimalizací. Pokud jde o 100% vyvedených daní z ČR, není to již optimalizace.

Celá Evropa se s problémem daňových rájů potýká a hledá se cesta jak problém právně čistě vyřešit. Malé státečky sníží daně na hranici, kam velký stát nikdy nemůže klesnout a nejbohatší se tam nahrnou. Nežijí tam, nespotřebovávají žádné prostředky státu a platí stále relativně velké peníze, i když o pár procent menší než doma. Malý stát logicky vydělává. Nikoliv vlastní pílí, vlastními investicemi do vzdělání, dokonce ani nemusí budovat infrastrukturu. Parazituje na státech velkých. Dokud jde o malé procento obyvatel nejde o nic. Pokud odejde větší procento poplatníků, má větší stát zaděláno na problém. Na extrémním příkladu se pozná, kde je pravda. Je-li to správné a legální, odejděme všichni s příjmem vyšším, kterým se to vyplatí. Co bude následovat další měsíc? Kdo zaplatí veřejné osvětlení, učitele, policisty, úředníky na radnicích a hasiče?

Samozřejmě, že ti nejchudší odcházet nebudou. Ona i změna pobytu, byť mnohdy fiktivní, něco stojí. Většímu státu zbudou jen výdaje a ti co využili celého systému v jednom státu a mohli a měli by začít státu vracet, prostředky které do nich investoval, odcházejí.

Nenazval bych Petru Kvitovou špínou. Sdílel jsem odkaz s komentářem, který byl expresivní a výraz špína je příliš silný. Není to výraz můj, je to z textu srozumitelné a nemám se za co omlouvat. Nicméně článek i komentář mne zaujal. Jak tedy hodnotit chování Petry Kvitové. Je správné?

Dnešní komentáře pod některými články, které jsou téměř jak přes kopírák stejné, ukazují, jak většina společnosti přemýšlí. Chceme být hrdi na Češku, která vyhrála podruhé Wimbledon. Mimochodem gratuluji, dával jsem se na poslední set a byl to famózní výkon. Pak přijde titulek, že Huml útočí a chce odebrat hrdince občanství. Nechci. Hledám cestu jak se nedočkat dalších odchodů těch, kteří systém využili, využívají a využívat i chtějí, ale daně pro ČR 100% optimalizují vyvedením do daňového ráje. Svou odpověď rádiu impuls bych tedy rád zpřesnil.

Možnost platit daně jinde než v ČR, kde je kdokoliv trvale přihlášen nebo zde podniká, by měla být vázána u fyzické osoby na občanství. U firem na sídlo organizační složky, která vytváří v území zisk. Problém by měla vyřešit celá Evropa. Ptám se: „Proč hokejisté v zámoří jsou povinni platit daně tam?“ Proč nejsou také přihlášeni v daňových rájích.

Zpět k Petře Kvitové. Vrcholoví tenisté jsou zvláštní případ. Téměř celý rok cestují, některé jejich výhry jsou pravděpodobně daněny přímo státem, který je vyplácí, jiné ne. U nás platí zákaz dvojího zdanění a je to tak správně. Pokud výhru zdanil jiný stát, u nás již zdaněn nebude. Nezdaněné příjmy by po odečtení nákladů občan a reprezentant země, na kterou je hrdý, měl platit doma. Nejsme stát, který bohaté zdaňuje brutální progresí, jako státy jiné.  Z tohoto úhlu pohledu Petru Kvitovou nechápu, nerozumím a ani rozumět nechci.

Jsem levicově orientovaný politik, od kterého neočekávejte, že bude brát chudým a dávat bohatým. A nic na tom nezmění ani nadávky a sprosté urážky diskutérů. Ocenil jsem a děkuji za všechny projevy podpory. Už dlouho jsem si neužil takového množství korespondence. Mnohá doporučení beru vážně. Ač nejsem daňový odborník, vyžádám si srovnání s některými státy a pokusím se najít cestu jak optimalizaci tohoto typu zabránit. Pokud to nepůjde, nedá se nic dělat. Bude jen mravní otázkou, zda je chování tohoto typu správné.