...zatímco jeho antipod, komunistický poslanec Vondráček onu statečnou bojovnici za demokracii častoval slovy „Jestli tohle učíte, tak pánbůh s námi.“

Mnozí si možná pamatují na pořad České televize „Máte slovo“ z 25. února 2016, v němž  vystoupila jistá brněnská učitelka obecné školy s tvrzením, že Evropu od agresora Hitlera osvobodily Spojené státy (https://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo-s-m-jilkovou/216411030520007/).

Tehdy byl pozoruhodný výklad dějin brněnské kantorky ještě provázen neomezovanou mediální diskuzí dávající prostor různým názorům. Lze si taky povšimnout, že přes napomenutí ředitele školy kvůli tomu, že „politické názory do vyučování nepatří“, mohla tato pedagožka ve škole nadále učit, zatímco její kolegyně z Prahy 6 byla v roce 2022 za šíření nepohodlných názorů ve vyučování ze školy na hodinu vyhozena. 

Lze jistě vyslovit upřímný údiv, že ona pedagožka coby jedna z průkopnic v přepisování historie XX. století ušla pozornosti při výběru kandidátů na vyznamenání z rukou prezidenta Pavla.  Nicméně její případ z roku 2016 názorně ukazuje, jakým tempem pokročila do dnešních dnů realizace doktríny Pax Americana v českých zemích.  Vcelku svobodný diskurz při interpretaci dějin a progresivních lidských hodnot, k němuž docházelo ještě cca před deseti lety se dnes změnil na agresivní diktát jediné přípustné ideologie a výkladu světa. Snahu o prosazení koncepce Pax Americana se česká ústavní moc neštítí slouhovsky realizovat dokonce tím, že vlivu této doktríny  vystavuje svobodu projevu prolomenou stanovením trestní odpovědnosti občana za  názor, který vládní moc přísně zapovídá.

Pax Americana byla doktrína vytvořená před vstupem USA do 2. světové války, která vyhlásila, že politikou vlády USA je dosáhnout úplnou vojenskou dominanci nad celým světem. V době studené války vyvažovaly imperialistické ambice USA zájmy druhé imperiální síly, jíž byl až do svého rozpadu Sovětský svaz.  S jeho zánikem Spojené státy doplnily doktrínu Pax Americana roku 1991 tzv. Wolfowitzovou doktrínou, dle níž USA povedou preventívní válku proti jakémukoli státu, národu nebo kombinaci národů, které by mohly jejich dominanci ohrozit.

Od devadesátých let XX. století, kdy přestal existovat SSSR,  se USA mohly plně cítit vládnoucí světovou mocností. Podstatu doktríny Pax Americana vystihla slova známého amerického geopolitického analytika George Friedmana v jeho knize Příštích sto let (Předpověď pro jednadvacáté století), který v ní napsal, že  „svět se točí kolem Spojených států a je na nich závislý“. Ve světle Wolfowitzovy doktríny pak šly události jako bylo například bombardování Srbska, útok na Afganistán, Irák, Sýrii, Lybii konče Ukrajinou; někdy výlučně ve vlastní režii, někdy pod cizí vlajkou, někdy v barvách NATO, obvykle bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN.   

Intoxikace doktrínou Pax Americana  je změna výkladu nedávných dějin. Jelikož z boje o světovou nadvládu stále nemohou USA vynechat dnešní Rusko, je usilováno změnit rozdělení světa po 2. světové válce. Toho má být dosaženo  falšováním  skutečnosti, kdo od fašismu osvobodil Evropu.  Intenzivní mediální brainwashing  usiluje vymazat i zřejmá historická data svědčící o objektivním hodnocení role Sovětského svazu ve 2. světové válce. Připomeňme si například to, co roku 1943 sdělil Harry Hopkins ve zprávě pro amerického prezidenta Roosevelta:

„Ve válce zaujímá Rusko dominantní postavení a bude mít hlavní roli při porážce Osy v Evropě. Zatímco na Sicílii musí čelit síly Velké Británie a Spojených států dvěma německým divizím, ruská fronta na sebe váže přibližně 200 německých divizí. ... Bez válečného zapojení Ruska nemůže být Německo poraženo.“

Ačkoli se šíří různé zprávy o údajné slábnoucí aktuální síle Spojených států, nemyslím si, že by svou roli při realizaci Pax Americana opustili jen tak.

Na Spojených státech udivuje jejich drzost, kdy u jiných kritizují to, co už dlouhá léta sami praktikují. Nechce se mi věřit, že by tuto skutečnost většina rozumně uvažujících lidí nevnímala.  Jestli jim neserióznost politiky USA nevadí, pak snad proto, že USA  jako země s nejvyšší efektivitou obchodní reklamy volí v politické propagandě  marketingovou strategii typu „ZLODĚJ VOLÁ, CHYŤTE ZLODĚJE!“  To volání na údajného zloděje má zřejmě uhrančivost zpěvu Sirén, proti němuž si musel v Homérově eposu Odysseia zacpávat Oidipius uši voskem. Ale pojďme od metafor z antických eposů do praxe.

Stalo se už evergreenem stálé osočovat Rusko z vměšování do voleb v jiných státech, jak to nejčastěji zní z  amerického Státního departmentu. Velká pozornost byla například věnována vměšování (nejen Ruska) do amerických prezidentských voleb v roce 2016. Zvláštní vyšetřovatel Ministerstva spravedlnosti USA Müller však důkazy o přímé koordinaci mezi ruskou vládou a Trumpovou kampaní nenašel, zato zpráva zmiňuje četné kontakty mezi lidmi spojenými s kampaní a ruskými agenty. Nepochybuji, že prezidentské volby obvykle zpravodajské služby velmi zajímají, jsou důležitým předmětem jejich práce a jistě ji nelze z povahy špionážní činnosti považovat za neetickou. Toto vědí špioni, ať působí na kterékoli straně, a kteří v případě nezbytné potřeby spolu neváhají pragmaticky spolupracovat.

Ale vyjděme z temných zákoutí, kde se vyzvědači tajně scházejí a postavme se na oficiální umělým sluncem ozářený stage, z níž svá prohlášení posílají světu ctihodní politici a diplomaté.

Před pár dny varovaly Spojené státy Rumunsko před „vážnými negativními dopady“, pokud se Rumunsko odvrátí od Západu. Vzkaz amerického ministerstva zahraničí přišel poté, co první kolo prezidentských voleb v evropské zemi vyhrál údajně proruský kritik NATO Calin Georgescu, který se ve druhém kole 8. prosince 2024 měl utkat se šéfkou středopravého opozičního uskupení Zachraňte Rumunsko Elenou Lasconiovou.  

A protože v dnešním světě létá výhrůžek nejrůznějšího kalibru přehršel, Američané na svou výhrůžku příliš nespoléhali, a tak došlo pro jistotu k tomu, že první kolo prezidentských voleb (to s tím velmi nehezkým protiamerickým volebním výsledkem) bylo dva dny před druhým kolem voleb zrušeno rumunským ústavním soudem. Jak se podává z oficiální zprávy, nejvyšší soudní instance v zemi k tomuto kroku přistoupila poté, co byly odtajněny bezpečnostní dokumenty, a prohlásila, že hlasování se musí zopakovat v celém rozsahu znovu.

Co mělo být dle rumunského orgánu ochrany ústavnosti konkrétním důvodem zrušení voleb? No přece, co jiného než ruské vměšování.  Na rozdíl od nepodložených tvrzení o ruském utajovaném ovlivňování voleb v západních státech se dnes vládní moc Spojených států už vůbec nenamáhá skrývat snahu pošlapávat vůli lidu s cílem instalovat na východě Evropy další loutkový režim řízený z American embassy.

Léta probíhal v Reflexu komix Zelený Raul. Ten vždy končil otázkou „A co Jan Tleskač?“  Já mám chuť nyní tento dotaz parafrázovat slovy „A co na to Donald Trump?“

K nově zvolenému prezidentovi USA se z mnoha stran vzhlíží ve velkém očekávání. Válkychtiví politici spolu s vojensko-průmyslovým komplexem s otázkou v očích, jak to bude s válčením nadále. Druzí očekávají Mesiáše, který v tomto nezdárném světě nastolí věčný mír, spravedlnost a lásku.

Přál bych si, jako miliardy jiných takový život, v němž nebudou moci zločinní politici pod falešnými demagogickými hesly nutit občany „BÝT VE VÁLCE“, aniž je k tomu jakýkoli rozumný důvod. A toto přání bych spojoval s tím politikem, který nepovažuje za svůj úkol uzurpovat moc ve prospěch oligarchických skupin konajících na úkor obyčejných strádajících lidí.

Bude tímto politikem americký prezident Trump?  Pax Americana je totiž příliš velkým lákadlem. Navíc, když - jak říká George Friedman v knize „Příštích sto let“-  „Spojené státy nepotřebují vyhrávat války. Stačí jim jednoduše rozložit řád věcí, aby druhá strana nemohla vybudovat dost velkou sílu, která by jim mohla oponovat“.

Uznejte, že to co píše Friedman vládě Spojených států dosud ve světě naplno vychází.     

 Jaroslav Hošek