Ale to mu nikterak nebránilo dojít přednášet o vývozu amerického, jinak velice specifického, pojetí svobody a demokracie i do naší poslanecké sněmovny, kde byl některými lokálními „válečnými štváči“ již nadmíru toužebně očekáván.

Již s předstihem ale hrozili pomyslně vztyčenými pěstičkami, nejen na obrazovkách televizí, představitelé naší sjednocené pravice. A to směrem k „hradu“, kde podle nich sedí a škodí „proruský a pročínský prezident“, ale také směrem ke Strakově akademii, trestně stíhanému předsedovi vlády v demisi. Ten pro změnu prý vůbec necítí, jak se k moci derou komunisté, kteří ještě k tomu chtějí vystoupit z „tolik potřebné bezpečnostní aliance NATO“. A tak bylo nejspíše záhodno, a kdo ví, zda nikoliv dokonce v něčí režii, aby se Ryan zastavil v našem zákonodárném shromáždění na „kus řeči“ a „malověrným“ promluvil „do duše“.

Když v úterních, časně odpoledních, hodinách dorazil mladistvě vzhlížející rodák z Wisconsinu do sněmovny, hned úvodu svého projevu neopomněl zdůraznit, že většina  hospodářských migrantů z prvorepublikového Československa odešla právě do jeho rodného státu. Dalo se vytušit, že bychom tak měli být vděční, co pro naše krajany jeho země, a to již v době před sto lety, udělala. Kolik toho tam ale potom ti naši krajané vybudovali pro jeho vlastní národ, který povstal na genocidě místního obyvatelstva, již bohužel nedodal. A nebylo toho rozhodně málo!


I když nekompletní, přesto bylo uvedené tvrzení asi bohužel tím posledním, co mohlo být realisticky uvažujícím člověkem, z projevu amerického politika „na dovolené“, ještě akceptováno. Následně se ale Ryan „rozjel na plno“, přičemž rozumět mu mohli snad i ti, kteří angličtinou příliš nevládnou. Jeho věty byly plné nejen nedozírných „zásluh světoznámého dramatika Havla“, který se prý „obětoval“ za vůdčí, česko-americké principy, od kterých nás chtějí některé „temné síly“ zase odtáhnout, nebo například adorace severoatlantického paktu. Té organizace, s jejíž nejen mezinárodní zkratkou NATO, ale bohužel i s účinkem jeho zbraní, měli tu „čest“ se již seznámit mnohé, svého času suverénní národy světa.

Ryan následně poděkoval za to, že naše země podporuje hospodářské sankce proti Rusku, což je prý výborné, a v souvislosti s tím doplnil, že zcela nedávno ještě podepsal americký prezident Trump navýšení finančních prostředků určených k odstrašení Ruska. A následoval servilní potlesk! Pomyslnou „korunu“ projevům americké rozpínavosti dal Ryan prohlášením, že se Spojené státy zavazují, k trvalé přítomnosti v Evropě. A mnozí naši zákonodárci začali opět poníženě, ale o to více hlasitě, aplaudovat. Jistým způsobem „vázací akt“, pro občany ve formě deklarace o spolupráci, byl podepsán hned následně!

Tak jistě, sociální nespravedlnost, by zde mohla být spolehlivě zakonzervována i nadále, a to se protagonistům samozvaných elit a méně či více viditelným „českým tykadlům nadnárodního kapitálu“, pánům Fialům, Kalouskům, Gazdíkům a mnohým dalším, určitě hodí.

Naše země a její občané, zejména potom ti neprivilegovaní, se mají „do blízkého budoucna“ skutečně „na co těšit“. První linie uvažovaného světového válečného konfliktu se začaly i u nás, prozatím takto plíživě a nenápadně, vytyčovat.  A k válce bude potřeba také hodně zbraní,  a tak ani o navýšení českého příspěvku pro NATO si pan předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu USA, Paul Ryan, neopomněl, na půdě české sněmovny, říci!