Předčasné volby, a tedy rozpuštění Poslanecké sněmovny, si přeje více než polovina občanů naší země. Věci veřejné podpořily toto řešení politické krize. Do poslaneckých lavic jsme všichni usedli z vůle občanů a této vůli musíme naslouchat i během volebního období. To je povinnost každého politika, která má být postavena nad jakékoli osobní či stranické zájmy. Navíc politická podpora a stranické preference včetně těch našich doznaly za poslední tři roky značných změn. I proto považuji v nastalé situaci rozpouštění Sněmovny a nové volby za nejčistší a nejférovější řešení.
 
Věci veřejné hlasovaly pro rozpuštění, i když to mohlo znamenat, že se do Poslanecké sněmovny po příštích volbách nedostaneme, ale je to právě ono naslouchání občanům, ke kterému jsme se před volbami zavázali. Je otázka, zda si lidé zvolí ve volbách lepší reprezentaci, či zda tito lidé, politici, budou lépe reprezentovat občany a jejich zájmy. Ostatně to je často uváděno jako důvod, proč nepodporovat předčasné volby. Oblíbeným zaklínadlem a strašákem je oranžovo-rudá vláda, ale to je věc, kterou si musí občané rozhodnout sami, a je lhostejné, zda to bude na podzim, či na jaře. A jestliže si někteří politici myslí, že tuto věc umějí rozřešit lépe než sami občané, protože lidi nevědí, co činí, o důvod víc, proč je nejvyšší čas na výměnu těchto politiků.
 
Díky prezidentu Zemanovi se nepopulární vláda neudržela u moci. Bývalá vládní koalice se ovšem stále ohání svou křehkou většinou ve Sněmovně a viní prezidenta z překračování jeho pravomocí. Česká republika bohužel není Velká Británie a nemá za sebou dlouhou historii vývoje parlamentarismu včetně nepsaných ústavních zvyklostí. Ústava České republiky, tak jak je napsaná, plně umožňuje prezidentovi nerespektovat dosavadní zvyklosti, zvláště pokud se v současné situaci jeví jako zjevná hloupost.
 
Zmínila jsem vůli občanů - téměř nikdo si nepřeje pokračování staronové Nečasovy vlády. Nepatrný zlomek příznivců patrně tvoří lobbyisté a příbuzní bývalých členů vlády. Jak trefně napsal jeden novinář, padlá vláda se těšila tak rekordní neoblibě lidí, že je naprosto zbytečné, aby se tři koaliční strany pokoušely tento rekord ještě trhnout svým návratem. Vláda bez programového prohlášení, postavená na hlasech přeběhlíků strany, kterou nikdo v řádných volbách nezvolil, plná skandálů a přehmatů, prosazující asociální a ekonomicky neobhajitelné reformy, podle mého názoru vadí občanům mnohem více než to, že se prezident rozhodl postupovat v souladu s psanou Ústavou, a nikoli zvyklostí, jakkoli se snaží média a novináři celou věc interpretovat jinak.

A že by tah prezidenta Zemana ohrožoval naši parlamentní demokracii? Neohrozily ji snad více nejrůznější tunely, úplatkářské aféry, zázračná zbohatnutí, předražené veřejné zakázky, vyhozené miliardy ze státního rozpočtu od nákupu vojenského vybavení třeba přes privatizaci státních dávek v podobě sKaret, až po supervelkorysé a superneprůhledné církevní restituce? A je hodně paradoxní, že ten, kdo byl téměř u všeho sporného a kdo si hraje na spasitele české demokracie, a nejspíš tomu i sám věří, dnes přirovnává prezidenta Zemana a jeho výklad Ústavy ke Klementu Gottwaldovi.
 
Netvrdím, že vládu Jiřího Rusnoka vnímám jako ideální, ostatně tato kategorie v reálném světě a už vůbec ne ve světě politiky neexistuje. Ale pořád ji vnímám jako menší zlo než vládu minulou. Ostatně tak ji vnímá i většina Čechů. Pokud se dnes Sněmovna nerozpustí, pak si 58 % obyvatel přeje, aby poslanci dali Rusnokově vládě důvěru. Proti vládě Jiřího Rusnoka ovšem nejhlasitěji protestují právě bývalé koaliční strany ODS i TOP 09. Pak tedy měly přispět k rozpuštění Poslanecké sněmovny a ukončit to politické martyrium. Vždyť to byla ideální šance, jak funkční období nechtěné Rusnokovy vlády zkrátit.
 
Nebudeme si namlouvat, že zarputilá touha mnoha jedinců zůstat ve vládě či ve Sněmovně je vedena altruistickými zájmy a snahou sloužit národu do roztrhání těla. Říká se ale, že kapříci si rybník sami nevypustí, a bohužel Sněmovna starou pravdu potvrdila. Je známo, že především velké ryby těžko procházejí výlevkou.

A protože za ten pomyslný špunt většina poslanců nezatáhla a třípětinovou většinu hlasů pro rozpuštění Sněmovny jsme nenašli, pak musím alespoň doufat, aby Sněmovna i nadále řádně pracovala a především schválila klíčové zákony čekající na projednání, jako například zrušení sKaret či nápravu asociální reformy, jejíž vinou přicházejí těžce zdravotně postižení lidé o pomoc státu, a kteří skutečně nemají čas čekat, potřebují pomoc ihned. Ať občanům aspoň v něčem prospějeme. Znovu ale opakuji, že nejvíce bychom zemi prospěli, kdybychom odhlasovali rozpuštění naší úctyhodné instituce, kterou už bohužel občané jako úctyhodnou absolutně nevnímají.

Kateřina Klasnová