Teď ale nemyslím tu zájmovost vlád ODS nebo ČSSD, kde jste se mohli dopátrat zájmu programově orientované strany nebo za program umě skrytých zájmů skupinových či individuálních.

   

Teď hovořím o absenci dlouhodobého strategického programového směřování politiky, určujícího i krátkodobé cíle, jemuž se obvykle říká volební program. Že tyto programy jsou odlišné mezi stranami, je asi každému jasné, protože reprezentují rozdílné skupiny společnosti. Fenomén Andrej Babiš toto pojal po svém. Dalo by se říci: slibem nezarmoutíš. A tak jsme v parlamentu zavaleni návrhy na změny, úpravy a nová řešení ne jenom od vlády, jak by se dalo logicky očekávat, ale i od koaličních poslanců, hlavně z hnutí ANO 2011. Tato vlna zákonodárné iniciativy, kterou pracovně nazývám „sliby-chyby”, využívá zkrácené legislativní cesty podáním návrhu poslancem, a tímto postupem obchází legislativní proces, ve kterém se zvažují ne jenom argumenty předkladatele, ale i mnohdy na první pohled nezřetelné zájmy a názory z jiných oblastí života a činností ve společnosti. Řeknete si, vždyť je to dobře, my chceme „hned” tady úlevu, tam přidat. Ale co když pro mě, levicově smýšlejícího politika, neznamená úleva snížení daní nebo pokut v dopravě? A přidat neznamená třeba nutnost pracovat o státních svátcích.

   

Tato politika zavděčit se všem příslibům „ano, bude líp” ,hlavně nás volte, má ale i opačný efekt. Teď nemyslím poslance z jiných stran než vládních, kterým návrhy zákonů vláda buď zamítne nebo vykrade, ale občany na ulicích. Neschopnost docela velké skupiny občanů akceptovat, a nebo aspoň tolerovat, konkrétní směřování a rozhodnutí vlády, i když s ním nesouhlasí. Doposud totiž vlády mohly být programově ideologicky zodpovědné za své činy a ve volbách mohly emoce i názory voličů říci: stop. Voliči jinak smýšlející se mohli na volby soustředit a sbírat argumenty v programech politických stran, kdo jim vyhovuje a kdo ne. Toto jasné ideové a programové směřování hnutí ANO 2011 postrádá a jak samo říká, je zde pro všechny. Ale pokud vnímáte realitu, víte, že nikdy nemohu být doopravdy pro všechny. A věřte mi, velkopodnikatel Andrej  Babiš se snaží zavděčit hodně hluboko v pravicových vodách.

  

A tak mnozí, kteří sliby určené pro ně vítají, ale sliby ostatním s jiným viděním světa odmítají, nemají moc šanci se projevit jinak než na náměstích. Protože jenom tam je anonymita davu a nikdo se neptá, kterou stranu jsi volil a jaký máš názor na to či ono. Tam jdeš protestovat proti konkrétním lidem. Moc demonstrací proti konkrétním ministrům v minulosti nebylo, ale vždy to doposud odnesla strana, která je vyslala a nese za ně zodpovědnost. Až nyní se objevuje fenomén „mě až tak nevadí co děláte, ale kdo to dělá!” Tato programově marketingová politika postrádající ideu, program, se prostě personifikuje se jmény a ne tím, co dobrého nebo zlého dělají pro své voliče. A tam, kde obohatil tímto politickou kulturu Andrej Babiš, má osobní smůlu. Může v ní uspět jen nepopsaný list bez historie, a tím on rozhodně není.