Ale abych neuváděl čtenáře v omyl, názor, že je hodna svého předsednictví v TOP 09 není v tom, že bych pozitivně kvitoval názor paní Pekarové-Adamové, ale na základě jejího pozoruhodného postoje či stanoviska k problematice přijetí či nepřijetí 40 sirotků do ČR. Paní předsedkyně TOP 09 ve věci odmítání 40 sirotků totiž vyjádřila svůj názor jako projev solidarity či loajality s názory stejně smýšlejících politických stran, jako jsou KDU-ČSL, STAN či Piráti. Tam, když někdo řekne, že je to černé, pak všichni ostatní loajálně tvrdí totéž i když to není zrovna úplně černé, ale něco mezi černým a bílým, nebo dokonce úplně bílé. Prostě představitelé těchto stran „drží basu“, protože kdyby ji nedrželi, co by vlastně v té opozici dělali, že? Tak aspoň podporuje jeden druhého, což dělá opoziční politiku o něco „zajímavější“! Ale k věci.

     

Otázku, či lépe výzvu k přijetí 40 syrských sirotků, kterou vyvolala jak známo paní europoslankyně Šojdrová z KDU-ČSL, je víceméně jen snaha o osobní zviditelnění. Je  docela možné, že za jiných okolností by přijetí sirotků mohlo být ceněným gestem humanity, kdyby… kdyby snaha paní Šojdrové neměla více problémů, než očekávaného efektu.

   

Není od věci poukázat na některé aspekty jejího vyjádření. Předně tvrzení, že jde o „děti“ je už silně zavádějící, protože pod pojmem „děti“ si většina lidí představují děti zbědované sirotky od 6 do řekněme 12 let. Pokud by šlo jen o děti v tomto věku v obecné rovině, pak nejde jen o to, že paní europoslankyně Šojdrová usiluje přivézt tyto děti do Česka. Taková akce se totiž neobejde bez součinnosti různých orgánů. Jde-li o skutečné sirotky, pak není známa jejich identita, jejich věk, jsou vesměs bez dokladů a tedy oficiálně bezejmenné, není znám jejich zdravotní stav, úroveň IQ, vzdělání, není známo jejich rodinné příbuzenstvo atd., což by se vše muselo zjišťovat. Je tu však ještě jedna zásadní, zcela nepřehlédnutelná skutečnost a sice, že syrské úřady, resp. syrská vláda prohlásila, že je schopna se o sirotky sama postarat, že má k tomu potřebné zázemí a možnosti. Pokud by tedy někdo tyto děti odvezl bez souhlasu syrské vlády, pak by se jednalo o únos, resp. o zavlečení do ciziny, což by mohlo vyvolat značný mezinárodní problém.  

   

    

Ještě jedna poznámka k názoru paní Pekarové-Adamové. Ta řekla, že těch 40 dětí by se vešlo do jednoho autobusu a takového počtu dětí si v České republice nikdo ani nevšimne. Paní předsedkyně TOP 09 má  pravdu, 40 dětí lze i s autobusem snadno přehlédnout, ale neodpustím si ji poopravit v tom, že v České republice žije nespočítaně víc dětí, kterých se ani ne občané, ale samotní politici vůbec nevšimnou. Pokud by si jich totiž všimli, nemohli by tak trapně podporovat myšlenku europoslankyně Šojdrové. Pravda, nejde sice zrovna o sirotky, ale o děti jinak vážně strádající, nemocné, postižené, děti z mnoha četných rodin, ale pořád jde o děti, na které se v Česku sbírají víčka, konají různé sbírky, charitativní akce atd. Přesto paní Šojdrová či Pekarová-Adamová raději přijmou sirotky, které náš stát zabezpečí nemalými financemi a potřebami, které se jinak pro české děti jaksi nedostávají. Navíc s jejich zcela nepředvídatelnou budoucností!